Nakladatelství Gnóm! nás v redakci přesvědčilo, že umí vydávat úžasné knihy, a tak s netrpělivým očekáváním upozorňujeme na žhavou novinku.
Nakladatelství Gnóm! začíná rok 2019 vydáním dosti obsáhlé knihy od Briana Evensona, která bude představovat vlastně první důkladnou prezentaci tohoto autora v češtině. Evensonovi u nás dosud vyšla jen jedna povídka ve sborníku manželů VanderMeerových (česky jako New Weird: Trochu divná fantastika, Laser 2008) a dvě knihy, které napsal pod jménem B. K. Evenson a vydalo je nakladatelství Fantom Print. Tyto knihy však nepředstavují autorovu původní tvorbu – pod zmíněným pseudonymem píše pouze knihy komerční, anebo ve spolupráci s jinými autory. Jak o tom říká v jednom rozhovoru on sám, B. K. Evenson je zkrátka jeho „neidentické dvojče“, které přichází ke slovu, „když si hraje jinde než na vlastním písečku“.
Gnóm! se dostal k Evensonovi tak, že mu byla standardní cestou (přes literárního agenta) nabídnuta autorova novinka, novela Doupě (The Warren, 2016), ale protože se nakladateli zdála příliš krátká, vyžádal si ještě jeho aktuální povídkovou sbírku sedmnácti povídek Zhroucení koně (A Collapse of Horses, 2016). To se ukázalo jako celkem dobrý tah, protože některé povídky z této sbírky tematicky navazují na Doupě a tvoří s ním příjemně organický celek. Pro českého čtenáře tak vznikla objemná dvojkniha o 376 stranách, kterou ilustroval (nekomiksově) známý komiksový kreslíř Václav Šlajch a která obsahuje, jak je v nakladatelství zvykem, také poměrně podrobnou informaci o autorovi.
Brian Evenson je autorem řady románů a povídkových sbírek, které žánrově těžko někam zapadají, ale snad bychom je mohli onálepkovat jako „rozprostřené mezi hororem, weird a absurditou“. Evenson se literaturou živí (je univerzitním profesorem literatury) a kromě toho intenzivně čte (podle vlastních slov až několik set titulů ročně), navíc se záměrně nevěnuje pouze americkým autorům, ale třeba i africkým, francouzským (které překládá) nebo rakouským (mezi svými vlivy jmenuje překvapivě například Thomase Bernharda).
V některých svých románech zúročuje Evenson rovněž zásadní životní zkušenost z mládí – narodil se totiž do mormonské rodiny, vystudoval na mormonské univerzitě a začal na ní učit, ale svou první publikovanou knihou vyvolal skandál, který vedl k jeho odchodu z univerzity a později i k tomu, že Evenson z mormonské církve definitivně vystoupil.
Pokud jde o jeho vztah k hnutí New Weird, v rozhovoru z roku 2017 prohlašuje: „Co se mi líbí na pojmu ,Weird‘, je to, že má návaznost na literaturu z počátku 20. století, zahrnuje práce, které jsou na obou stranách propasti mezi krásnou literaturou a žánrem, zahrnuje některé prvky hororu, některé prvky sci-fi a souvisí s okultismem. Zároveň to však není žádná opravdová literární škola – spíše řada nespojitě spojených způsobů, jak manipulovat se vztahem žánru a krásné literatury.“
A to je právě to, co Brian Evenson ve svých textech dělá – někdy se dají interpretovat jako beckettovské literární experimenty, někdy jako texty žánrové (hororové) a někdy jako mix obojího.
Dalším typickým rysem Evensonovy tvorby je zkoumání a zpochybňování toho, co je vlastně reálné z hlediska subjektivního vnímání: „Také bych řekl, že v mé vlastní práci je pro mě důležité zpochybňovat i hranici mezi realistickým a fantastickým. Nejsem realista – nebo spíš, nestarám se o to, jestli ten či onen z mých příběhů je nebo není realistický: realismus na mě působí dojmem zcela bezvýznamné obecné kategorie. Ale moje práce spočívá od samého počátku ve zkoumání povahy reality a vnímání.“
Obsah dvojknihy Doupě | Zhroucení koně:
Vypravěč novely Doupě, nominované na Shirley Jackson Award, se domnívá, že je člověk, avšak okolnosti jeho života, které nám předkládá ve formě jakéhosi deníku, nás rychle přesvědčí o opaku.
Povídková sbírka Zhroucení koně představuje různě dlouhé texty, z nichž většina spadá do žánru hororu a najdeme v nich záhadné přízraky, oživlé mrtvé, sadistické hry, plyšové medvídky s tlukoucím srdcem, deště písku sdírající kůži i mikroskopický prach, který možná vraždí. Problém je v tom, že nic, co nám autor předkládá, není tak jednoduché ani jednoznačné, jak by se mohlo zdát, a největší hrůza nakonec spočívá v tom, že si my ani hrdinové povídek vůbec nemůžeme být jisti, kde vlastně končí skutečnost a kde začíná paranoidní noční můra.
Ukázku najdete ZDE:
