Denvere, jdeme na přistání! Denvere? Sakra, kde je ten pitomej Denver? A co tady dělá ta džungle?
Něco se ošklivě pokazilo. A přitom všechno mělo být úplně v pohodě – rutinní let do Denveru, na palubě houf mladých lidí těšících se na výměnný pobyt v USA. Jenže namísto Denveru přistane letadlo nečekaně… ale ano, v Denveru, jenže vypadá úplně jinak.
Svět jak ho neznáme
Sluší se říct, že během letu proletí letadlo podivnou bouří, která s ním trochu zacloumá; nezdá se však, že by měla být něčím výjimečná. Jenže jak se ukáže, je právě tato bouře příčinou toho, že Denver a vůbec celá Země vypadají úplně jinak.
Po přistání uprostřed džungle a nalezení pozůstatků denverského letiště rozehrává Thomas Thiemeyer první část příběhu. V prvním dílu cyklu Evoluce s podtitulem Město přeživších vsází autor na známé vypravěčské schéma využívané nejen v literatuře, ale především ve filmech. Situace je jasná: letadlo a jeho pasažéři se dostali do neznámého světa. Tedy, on je to vlastně známý svět, jen pozůstatky denverského letiště jsou napůl zarostlé vegetací a po letištním personálu nikde ani památky.
Nezbývá tedy než se rozdělit a začít pátrat v okolí. Prostřednictvím drobných nálezů nám autor dávkuje informace o tom, kde by se asi mohla osádka letu nacházet. Atmosféru tajemství a nejistoty dotváří pocit, že pasažéry sleduje něco ukryté v okolní džungli. Nemějte strach, Město přeživších je primárně určeno mladším čtenářům, takže atmosféra je napjatá, ale nedochází až do hororových poloh; vše zůstane pouze u neškodného sledování.
První část příběhu funguje zcela bezchybně: vzbudí čtenářovo očekávání, příjemně navnadí a přinese spoustu zvídavých otázek.
Ach ta mládež!
Rozehrání děje knihy přináší ještě jeden nezbytný prvek: představení postav a počátek budování vztahů mezi nimi. Samozřejmě, je tu něco jako ústřední dvojice, která dostává o něco víc prostoru než ostatní. V tomhle případě se jedná o Lucii a Jema, dva studenty, mezi kterými od prvního setkání přeskakují drobné jiskřičky. Lucie je zvláštní dívka s unikátním vnímáním světa, Jem je naopak vcelku tuctový, a vlastně ničím zásadně nevyčnívá. Postupem času autor nechá čtenáře nahlédnout do minulosti postav a odhaluje jejich vnitřní světy a myšlenkové pochody, čímž je ještě více přibližuje ke čtenáři.
Na druhou stranu jsou hlavní hrdinové i ostatní postavy vcelku schematičtí a archetypální. Jasně, nemohou chybět hloupé hysterické puberťačky stejně jako osvalený drzoun s hlavou pouze na kšiltovku, a pokud hádáte, že se najde i nějaký ten geniální podivín, pak jste se trefili! Ve výpravě je také pár dospělých, kteří jsou ovšem pasováni na neschopné přicmrndávače mladých akčních hrdinů. Jak se asi formují vztahy v rámci této skupiny mladistvých (pro lepší představu cca patnácti až osmnáctiletých) je vcelku jasné, ne?
A opět: nečekejte žádnou přehnanou hloubku ani velká srdceryvná dramata, pohybujeme se v žánru young adult. Prokreslení vztahů je „tak akorát“ – neurazí, nenadchne. Hlavní je, že Thiemeyer své hrdiny nějakým způsobem profiluje a v průběhu příběhu se snaží o jejich vývoj.
Když se to rozjede
Druhá pomyslná část příběhu je pak logickým pokračováním té první. V momentě, kdy je atmosféra dostatečně napjatá, se musí zákonitě dát věci do pohybu. Aby bylo jasno – rozhodně tento vypravěčský postup nekritizuji. Osvědčil se mnohokrát a autor se v tomhle ohledu nesnaží nic vymýšlet, což je spíše ku prospěchu věci. Jen je prostě jasné, co nastane.
Skupina pasažérů se vydává do nedalekého města hledat další možné přeživší v nehostinném světě. Postupně odhalují, že jejich protivníky budou zvířata, která jim na jejich cestě několikrát pořádně zavaří. Chovají se divně, lidí se nebojí (protože v daném světě nejsou a tudíž je neznají) a zdají se být ovládána nějakou vyšší inteligencí.
Ke zvířatům se pojí ještě jedna zajímavá věc: některé krátké kapitoly jsou rozhovory mezi zástupci fauny – a působí pořádně znepokojivě.
Samozřejmě, že při průzkumu města přidává autor další střípky do mozaiky příběhu o tom, co se vlastně na Zemi stalo. V rámci toho si čtenáři užijí i pár poučných pasáží a dočkají se zajímavé evoluční teorie, která je zaručeně přinutí k zamyšlení. Jak se ukáže, Thiemeyer má vcelku chytlavé nápady a slušnou představivost.
Bohužel, druhá část s sebou nese určité problémy. Právě proto, že v sobě obsahuje několik pasáží, kdy děj přibrzdí a čtenář dostane mezi dobrodružnými scénami prostor se zamyslet, si začnete uvědomovat několik věcí. Za prvé: postavy strašně šustí papírem. Částečně i díky překladu, který mnohdy působí strnule a prkenně nečesky, částečně kvůli jejich snaze o cool mluvu, částečně díky tomu, že se občas chovají tak, jak se to zrovna autorovi hodí. Za druhé: tempo vyprávění je rozkolísané. Některé scény jsou jen vycpávka s dobrodružným podtextem bez hlubšího významu pro vývoj celého příběhu.
To ovšem nic nemění na tom, že i přes tyto nešvary budete chtít v četbě pokračovat a Město přeživších zhltnete jedním dechem. On totiž autor moc dobře věděl jak si čtenáře zaháčkovat – zajímavými nápady, střídáním skupin v centru dění a především slušnou atmosférou. Dobré je také pootevření některých klíčových otázek, u kterých může být odpověď zajímavá.
Série Evoluce je dobře rozehraná. První díl, Město přeživších, mladé čtenáře chytne a nepustí, starší a zejména sečtělejší však taktéž neurazí, ačkoliv o rohy „škatuky s nápisem young adult“ občas zaručeně zavadí. Do dalších dílů vše zůstává otevřené, a tak nezbývá než se těšit na pokračování.
A abychom nezapomněli: pokud něco Bookmedia doopravdy umí, jsou to obálky. I tahle vypadá opravdu skvěle!
Thomas Thiemeyer: Město přeživších (Evoluce I.)
Vydal: Bookmedia, 2018
Překlad: Eva Pátková
Obálka: Jann Kerntke
Počet stran: 312
Cena: 349 Kč
Pokud vás kniha zaujala, m§žete si ji zakoupit ZDE
