Autorka oblíbené série Skleněný trůn přichází s další knižní peckou. Tentokrát se nechala Sarah J. Maas lehce inspirovat pohádkou Kráska a zvíře. Ovšem Dvůr trnů a růží rozhodně není žádnou kopií, ale originálním příběhem s napínavou zápletkou.
Devatenáctiletá dívka Feyre pochází z chudé rodiny, kterou se snaží zaopatřit lovem. Stopuje v lese zvířata, jejich maso suší a kožichy prodává. Jednoho dne narazí na obrovského vlka, kterého se štěstím zabije. Naneštěstí se nejedná o obyčejné zvíře, ale proměněnou vílu. Král víl za trest Feyre unese, aby mohla v jeho království odčinit svůj zločin. Po nesmělém oťukávání se situace zcela mění a z oběti se může stát zachránce. Celému světu totiž hrozí nebezpečí, kterému může právě chudobná slečna zabránit.
Spisovatelka Sarah J. Maas mě svojí první sérií Skleněný trůn přesvědčila, že rozhodně psát umí. Příběhy o vražedkyni Cealene mají šťávu, spád a nechybí v nich mnoho akčních scén. V podobném duchu se nese i další dílo, jehož hlavní hrdinkou je opět žena.
Feyre je na začátku knihy obyčejná dívka, která se snaží pomoci své rodině přežít. Až na nadprůměrnou schopnost lovit byste na ní nenašli téměř nic zajímavého; není ani příliš krásná, zejména díky strádajícímu tělu. Postupem času v sobě nachází skryté schopnosti a vlohy, které sice nejsou magického charakteru, ale pomůžou jí přežít. Z šedivé myši se stává královna plesu.
V celém románu se vyskytuje poměrně velký počet postav, přestože těch hlavních je jen několik. Vedle zmiňované hrdinky je to i nesmrtelná víla Tamlin. Rozhodně si však tuto vílu mužského pohlaví nepředstavujte jako nějakou zpívající postavičku na louce; jedná se o tvrdého a nemilosrdného válečníka, který má ve svém kamenném srdci mnoho zloby. Postupem času se však ukáže, že mu v něm zůstalo i mnoho místa pro lásku. Po jeho boku stojí věrný přítel Lucien, který ze začátku vypadá na pěkného morouse, ale nakonec se jeho pravá povaha projeví opačně. I záporných postav je hned několik. Patří k nim zlá víla Amarantha, která se rozhodla převzít moc nad celým světem. No, je to prostě pěkná potvora. Po jejím boku stojí rovněž nestvůrný poddaný Attor, který se vyznačuje minimálně stejnou mírou hněvu, jako má v sobě jeho královna. Tolik k důležitým postavám; v knize jich najdete ještě daleko více.
Nyní se podívejme na prostředí. První, kratší část se odehrává mezi lidem zápasícím s chudobou. Nečekejte tedy žádné skvostné paláce, ale ubohoučké chatrče. Střih – a následně se děj posouvá do světa víl, který je diametrálně odlišný. V něm je vše především o luxusu, přestože druhý pohled odhaluje i jeho stinné stránky. Celkově jsou veškeré lokality důkladně popsány a vytvářejí velice dobré kulisy pro celý příběh.
Jedním ze styčných dějových bodů je láska, stejně jako v již zmiňované pohádce Kráska a zvíře. Samozřejmě se musí nejprve vyvinout a ze začátku to spíše vypadá na večně hašteřící se dvojici. Vedle Tamlina a Feyre se časem objeví i další osoba, která zasáhne do jejich osudů. Svým způsobem naruší jejich lásku a trochu naznačí směr příští knihy.
Samotný děj je velice zajímavý, rozhodně se nebojte žádné jednoduchosti. Kniha má celkově více než 440 stran, takže na popisy i akci je spousta místa. I vzhledem k tomu, že se jedná o první díl série, jsou některé pasáže trochu utahané a nemusejí všechny čtenáře bavit. Autorka se rozhodla důkladně popsat atmosféru a veškeré okolnosti okolo situace víl a lidí. Ovšem směrem k samotnému konci dějová linka výrazně graduje, a na posledním stu stran prostě neodtrhnete oči od textu. Příběh má víceméně uzavřený konec, ale nebojte se, další díl určitě bude.
Dvůr trnů a růži je dobře napsaná fantasy, určená především mladším čtenářům. Trochu se veze na vlně Young Adult, ale jednoznačně nabízí mnohem více. Autorka dokázala najít důležitou rovnováhu mezi temnotou a světlem, a díky tomu vytvořit poutavý příběh. Musím pochválit i samotnou obálku, která ozdobí knihovnu každého fantasy fandy.
Sarah J. Maas: Dvůr trnů a růží
Vydalo: CooBoo (Albatros media)
Překlad: Ivana Svobodová
Formát: brož.
Počet stran: 440
Cena: 297 Kč
Mám přečteno a brzo taky zrecenzuju, ale rozhodně tak hodná nebudu. A ani ve snu by mě nepadlo, že se takhle červená knihovna může líbit muži (a že to vůbec dokáže přečíst do konce. Chvíli jsem měla problém i u sebe. Jakkoliv jsem měla na červenou knihovnu náladu a některé pasáže jsou opravdu zdařilé.). To nemyslím ve zlém, jen si nedokážu představit jak se čtenář dokáže prokousat do strany 200, kdy je to opravdové martyrium. Druhá půlka pak už je zase hodně dobrá (skoro jako by to psali dva lidi), ale ta kniha je příšerně nevyvážená. A asi ne každý čtenář/čtenářka se ztotožní s hlavními aktéry, kteří jsou opravdu strašně, ale strašně hloupoučcí.
A příběh má do originálnosti teda hodně daleko 🙂
to Nera: ad koment 1 – myslíš, že chlapům se memůže líbit červená knihovna?
ad koment 2 – vyčítat neoriginalitu jasně přiznanému pastiši na známou pohádku je argumentační faul nejhrubšího zrna
Medak: Nemyslím si, že Nera vyčítá neoriginalitu, spíše spílá recenzentovi, že to označení v perexu použil. 🙂