Autorka slavné série Skleněný trůn se vrací s novou sérií, a to sice se Dvorem trnů a růží. Pokud Vás matou všelijaké názvy recenzí ‚Kráska a zvíře trochu jinak‘ nebo ‚Kráska a zvíře v moderním hávu‘, nevěste hlavu. Není to moc originální pojmenování recenze, ale je to nejvýstižnější. Protože čemu jinému se podobá příběh, kde dívku z chudé rodiny odvede obrovská bestie do své země, kam normálně žádný smrtelník vkročit nesmí, aby zlomila kletbu?
Správně! Kráska a zvíře. Jednoduchý název s komplikovaným dějem.
Hlavní hrdinka se jmenuje Feyre. Je jí devatenáct let, a stejně jako Katniss z Hladových her má na starost obživu svojí rodiny – zmrzačeného otce a dvou starších marnivých sester. Lovit chodí do nebezpečného lesa za vesnicí a kožešiny zvířat prodává na trhu nebo z nich šije oblečení .
Všechno skončí jednoho dne, kdy v lese zastřelí obrovského vlka; i přes obavy, že by mohl být proměněná víla. Druhý den se přijde dožadovat vraha obrovská bestie, a Feyre si uvědomí, že nějakou magickou bytost tedy doopravdy zabila. Bestie se odvolává na Úmluvu, podle které může žádat Feyrin život výměnou, a dá jí na výběr. Buď půjde dobrovolně na bestiino sídlo, nebo před chatrč, kde jí bude rozsápáno hrdlo. Ač nerada, Feyre opustí svoji rodinu a odejde se zvířetem.
Nepohádková pohádka
Maasová pravidla Prythianu v několika kapitolách popsala docela dobře. Kdysi dávno víly a lidé žili v relativní harmonii – dokud se něco nepodělalo, lid se nevzbouřil i s několika vílami, a začala Velká Válka, po které byli lidé vyhnáni. Mezi těmito dvěma světy vznikla zeď, která je oddělovala. Nyní proti sobě stojí magický svět víl rozdělený do sedmi dvorů a lidský svět bez magie naplněný nenávistí vůči vílám.
Kupodivu zde víly nejsou vykresleny jako ty nejkrásnější bytosti světa, a Maasová se vyhýbá klišoidním stereotypům kterak víly neumí lhát a ubližuje jim kov. Neubližuje – zato jasan ano a lhát umí skvěle, protože jinak by hlavní hrdinku na Jarní dvůr nikdy nedostaly.
Tamlin, další z hlavních postav, vládce Jarního dvora, vznešená víla s neomezenou mocí a v neposlední řadě ta lítá bestie, která odvedla Feyre na své panství. Rozhodně se nenechte zmást tím, že je z rodu víl. Maasová z Tamlina udělala válečníka každým coulem, který nikdy moc netoužil po vladaření, ale osud s ním měl jiné plány. Po boku mu vždy kráčí věrný Lucien, který je sympatický díky svým sarkastickým poznámkám a popichování svého přítele.
Co se záporných postav týká, nejhlavnější je víla Amarantha se svým věrným sluhou Attorem. Z řady trochu vybočuje Rhysand, který se představí jako záporák, ale ke konci příběhu se postaví na správnou stranu.
Tisíckrát nic umořilo vola
V tomto případe sice ne tisíckrát, ale několikrát rozhodně. Velikým plusem knihy je, že ať má kolik chce hluchých míst nebo výplňových částí, Maasová příběh prostě umí prodat, a čte se lehce.
Například Feyre a její počáteční pobyt na Tamlinově dvoře, kde jsou si pasáže, ve kterých dívka přemýšlí o útěku, velmi podobné. Nebo Tamlinova chladnost a nemotorné pochvaly, u kterých si člověk říká, že tohle by fakt nevymyslel, a je skutečně rád, když ta nervozita mezi hlavními postavami opadne.
Nejhorší (hůře napsaná) je nejspíše poslední část knihy, kde má Feyre splnit tři úkoly nebo uhodnout hádanku. Tohle samo o sobě není originální a i hlavní záporná postava, tedy víla Amarantha (která se nám v této části konečně představí), působí dojmem, že je akorát tak nad slunce krutá, manipulativní a šílená, ale do hrozivé vládkyně celého Prythianu má docela daleko.
Není to tak hrozné
Aby zde nezazněly jen nedostatky, zmíním i několik povedených věcí. U většiny Young Adult fantasy se automaticky tak nějak počítá s tím, že hlavní hrdinka oplývá krásou. Feyre je možná pěkná tvářička, ale za krasotinku se považovat nedá, protože kvůli nedostatku jídla je kost a kůže – doslova.
Vývoj příběhu je má také svá pozitiva – romantika v něm nepůsobí nuceně, ale má přirozený „rozjezd“. Jinak je to jako všude jinde: hlavní ženská postava nejdříve nesnáší hlavní mužskou postavu a snaží se vymyslet plán k úprku, ze kterého nakonec sejde. Nakonec jí hlavní mužská postava musí několikrát zachraňovat z nebezpečí, protože je až moc tvrdohlavá, nechce nikomu věřit ani jedno slovo, a rčení když něco chceš, udělej si sám bere doslova a do písmene.
Rozhodně bych knihu doporučila těm, kteří mají rádi Young Adult fantasy s nějakou tou docela dobře potlačovanou chemií mezi oběma hlavními postavami (asi do stránky dvě stě) a náznakem milostného trojúhelníku do budoucna. Minulost Prythianu je zajímavá a v knize se to nejdůležitější dozvíte až na konec.
Jak už je ale uvedeno výše, Maasová svoji fantazii umí prodat a vše je popsáno velmi čtivě, že jí člověk nějakou tu chybu nebo hluché místo odpustí. Možná díky tomu svižnějšímu tempu.
Sarah J. Maas: Dvůr trnů a růží
Vydalo: CooBoo (Albatros media)
Překlad: Ivana Svobodová
Formát: brož.
Počet stran: 440
Cena: 297 Kč
