Sourozenci Isarell s Bastienem už spolu pár dobrodružství prožili. Teď se však mají společně vrhnout do dalšího nebezpečí, které vyžaduje bojovníky s velkým srdcem a porcí odvahy. Není však tahle mise jen výsledkem dvorních intrik a nejdou na jistou smrt?
S Kristinou Waagnerovou jsme se na Fantasy Planet již setkali. To říkáme zejména proto, že Dotek viatáru je přímým pokračováním knihy Zlatá Grai, a začínat čtení druhým dílem nemá v tomto případě cenu. Karty byly rozdány, postavy představeny, základní principy fungování autorčina světa a především rozdělení na jednotlivé frakce vysvětleny a přiblíženy.
Napodruhé to jde lépe
Od prvních stran je vidět, že Dotek viatáru těží z toho, že je až druhý. Odpadl úvod s nutným vysvětlováním, což je knize jen ku prospěchu. Od samého počátku autorka nešetří akčními scénami a dynamikou. Zmizely také scény popisující úmorný trénink, které nepatřily k těm nejzábavnějším (ačkoliv jejich účel nezpochybňujeme). Obecně lze říci, že druhý díl je o kus lepší než ten první, ale k tomu se ještě dostaneme.
Isarell, která je i nadále ústřední hrdinkou, si stihla nadělat několik mocných nepřátel, a pokračuje v tom i nadále. Je upřímná a především smrtelně nebezpečná, může se měřit s nejlepšími jorreiskými bojovníky, kteří dokáží na pomoc využít bojové znaky propůjčující jim nadlidské schopnosti.
Jenže i Isarell má vládkyni – královnu Ymiru. A ta je milovnicí intrik a hráčkou s vysokými sázkami. Ačkoliv se snaží divoženku dlouho chránit, nakonec jí dostane do situace, kdy nemá na vybranou a musí přijmout účast na téměř sebevražedné misi. Zdá se totiž, že temné síly se snaží polapit jorreiské rytíře a… Právě důvod, proč své odvěké nepřátele krvesajové rovnou nezabíjí, je tím, co má výprava odhalit. Jako bonus dostane Isarell také návnadu v podobě rytíře, o kterého by mohli mít Sarei zájem, a pár dalších bojovníků čítajících svého přísežného bratra Bastiena.
Kličky a intriky
Pojďme se podívat, čím kniha zaujme.
Jako první vám padne do oka autorčin styl – ač poměrně košatý a popisný, drží tempo a zároveň dokáže velmi dobře přiblížit prostředí i dění. I zde došlo oproti předchozímu dílu k mírnému zlepšení. Ani popisy akčních scén nejsou špatné a dokáží být tak detailní, že vás budou rány bolet za ústřední hrdinku.
Co však nabírá grády jsou dvorní intriky. Z prvního dílu už víte kdo proti komu a proč. Jenže i tváří v tvář hrozbě se královna Ymira nebojí velkých her – a Isarell je vítaným trumfem, který v plánech hraje významnou roli. Waagnerová dokázala celou situaci mistrně zamotat a budete se bavit a užívat si každou scénu.
Ruku v ruce s tím jde i velké množství emocí, které se táhnou celou knihou. Stále s povděkem kvitujeme, že nedošlo k žádné lovestory, ale v závěrečných scénách je možná víc patosu, než by bylo třeba a než by postavám vzhledem k budování jejich drsné image slušelo.
Když už je řeč o postavách: oba hlavní hrdinové procházejí vývojem, ale formují je i další okolnosti. Z naivních skorodětí se stávají tvrdí bojovníci s vlastními názory. Isarell je tak trochu rebel, ale jakmile získá odpovědnost, ukazuje, že ji umí přijmout. Sebastien je zase cílevědomý mladík, který má pro strach uděláno…. Dobré je, že obě postavy se chovají konzistentně a v mnoha aspektech mohou být čtenářům (a zejména čtenářkám) blízcí.
A krátkou zmínku musíme věnovat i samotnému závěru. Waagnerová sama sebe zahnala směrováním příběhu do kouta, aby z něj s grácií překvapivým (ale logickým, naštěstí) zvratem vyklouzla. Dobrá práce.
V celkovém dojmu je druhý díl ještě o chlup podařenější. Dotek viatáru staví na základech svého předchůdce a přidává na tempu i zajímavosti hlavní zápletky. Obě ústřední postavy, ale i mnohé vedlejší, získávají konkrétnější obrysy. Zkrátka: Waagnerová ukazuje, že dokáže napsat dynamickou fantasy a prodat i mnohé originální prvky (zejména co se propracování světa týče).
Kristina Waagnerová: Dotek viatáru
Vydala: Martin Koláček – E-knihy jedou, 2021
Počet stran: 492 (tištěná verze)
Cena: 359 korun
