Toužíte po světě, ve kterém jste bohem a všichni vám padají k nohám? Pokud máte trochu nadání, není nic jednoduššího než si jeden takový stvořit. Ale co když vám do vašich představ začnou lézt agenti ve skvěle padnoucích oblecích a navrch se zbraněmi v rukou?
Víte, co je pocit viny? Když si celý život nemůžete odpustit, že jste nedokázal zamezit smrti své ženy. Kryštof Farský však dotáhl svůj pocit viny ještě o několik levelů výš. Protože je nadaný Tvůrce, stvořil si soukromé peklo v podobě postapokalyptické Ostravy ovládané démony a krutými žalářníky, a zavřel se do něj s jediným cílem – zapomenout.
Z pekla do pekla
A zatímco Kryštof sedí zavřený ve svém sebemrskačském iluzorním světě, v realitě se začínají dít podivné věci. Několik Tvůrců zaplatí životem během nešťastných nehod, několik vytvořených světů se neznámo proč zhroutí. To přinutí Tvůrce jednat a svolat sněm – jenže závěry jsou mnohem horší než se předpokládalo. Stačí jedna zrádcovská krysa a většina Tvůrců je nemilosrdně pobita.
Přežije jen Kryštof a jeho švagr, a to díky tomu, že se včas neprobrali z opice. Vidíte, alkohol může i život zachránit, budiž vám to poučením, milí čtenáři! Jenže to, že je nedostali, neznamená, že to nezkusí znovu. A znovu. A znovu…
Kryštofův život se mění v nekonečnou řadu pokusů o násilné ukončení jeho života. Společně se svojí malou partou prchá a ukrývá se ve všemožných vytvořených světech. A zjišťuje, že ani tady už není bezpečno; že agenti nacpaní nanotechnologiemi a implantáty po něm jdou úplně všude. Vrcholem je, když se proti Kryštofovi obrátí i vlastní démonické výtvory z jeho soukromého pekla.
Čas zdrhnout
Destrukce je opět námětem typickou drescherovkou. Malá skupina uprchlíků je nucena čelit přesile, bránit se zuby nehty a vymýšlet finty a úskoky. Je asi jasné, že kdyby autor sejmul hrdiny na prvních stránkách, neměl by o čem psát – a tak se plynule a v rychlém tempu střídají akční scény, děj utíká rychlostí závodního chrta a našim štvancům se podaří uniknout z mnoha léček. Vše sledujete z pohledu hlavního hrdiny, Kryštofa; občas se podíváte na celou situaci i očima nepřátel, aby bylo jasné, co se na nebohé uprchlíky tvrdohlavě odmítající zemřít chystá.
Postupně se začne odhalovat kdo za vším stojí a proč to vlastně dělá (pokud hádáte, že jde o peníze, máte bod!). Dočkáte se několika překvapení a zajímavých, byť lehce očekávatelných dějových zvratů, zkrátka neustále se něco děje a stránky utečou jako voda zatímco čtenář se bude královsky bavit. A taky se dozvíte, jak že je to vlastně s tím bořením vytvořených světů!
A když už je řeč o světě: Destrukce je provázána s ostatními autorovými díly. Svět Prolnutí známý z předchozích autorových děl jako takový si sice příliš neužijete, ale některé reálie vám nejspíš budou povědomé.
K zábavě přispívá kromě zdařilých našláplých akčních scén i několik dalších věcí. Předně je to autorův humor. Zdá se, že tentokrát si psaní vážně užíval, protože text je oproti jeho předchozím knihám prošpikován mnohem větším množstvím hlášek a vtípků svědčících o dobrém rozpoložení. Skvělé jsou slovní přestřelky a břitká ironie v dialozích, ale stejně dobré jsou i komické situace nebo drsňácké hlášky. Samostatnou kapitolou je pak Drescherovo pojetí Evropské unie budoucnost, jehož zkostnatělosti, a nebojím se říct až zparchantělosti, se budete pousmívat. To však, pokud jste četli autorova předchozí díla, nebude žádnou novinkou.
Letem světem
Druhým prvkem, který výrazně přidává na zábavnosti, jsou právě schopnosti Tvůrců. Co by byl Drescher za hostitele, kdyby nás nepozval na prohlídku světů vzniklých „v hlavách“ jeho Tvůrců, že? Takový svět si představte třeba jako virtuální realitu – vše v něm je skutečné a hmatatelné, a rozhodně netušíte, že se pohybujete uvnitř nějaké dlouho budované představy. Mimochodem – přímá úměra, že čím víc času budování světa věnujete, tím bude propracovanější, zde platí na sto procent.
Právě střídání různorodých světů dává knize šťávu a zároveň autorovi možnost se vyřádit. A že se Drescher neupejpal. Díky jeho nápadu se podíváme do světů inspirovaných Howardovým Conanem, Tolkienem nebo do steampunkových Čech. Parta na útěku svede v těchto světech mnoho bojů; a samozřejmě přitom využije všech specifik, dostupných zbraní a prostředků. Děj je díky tomu příjemně variabilní a plný zajímavých nápadů.
Během čtení si určitě vzpomenete také na legendární Matrix. Tvůrce má totiž možnost lehce poupravit fungování svého světa a získat tím výhodu nad běžnými návštěvníky a konstrukty zplozenými silou své mysli. V rámci férového boje se však k podobným snadným vítězstvím autor příliš neuchyluje a nebortí tak nastavená pravidla příběhu.
Celkově je procházení několika odlišných světů geniální (toto slovo berte, prosím, s rezervou) nápad: Drescher se mohl bavit, prodat svoji kreativitu a ještě získal jako bonus pro čtenáře spoustu prostředí, která nenudí. Občas sice můžete mít pocit, že světy tahá tak trochu z rukávu podle toho, co se mu zrovna hodí, ale to se mu snad dá odpustit – vždyť to má být pocta velikánům žánru a jakési skryté vyznání.
Polovina zážitku
Destrukce je parádní akční jízdou, kterou zhltnete jedním dechem. Podobně jako u předchozích Světel v temnotách je však kniha pouze polovinou příběhu. Na tu druhou s názvem Odplata si budete muset počkat zřejmě až do podzimu.
Alex Drescher ukazuje, proč je řazen k hvězdám české akční fantastiky. Akci opravdu psát umí, byť ne tak prvoplánově krvavou a brutální jako mnozí konkurenční „splatterpunkoví brakaři“; a nebojí se jí vdechnout osobitý humor, nadhled a okořenit mnoha nápady.
Alex Drescher: Destrukce
Vydal: Fantom Print, 2019
Obálka: Tony Mauro
Počet stran: 320
Cena: 319 Kč
