Svět se zmítá v chaosu. Království byla během Války bohů smetena a lidé se staly pouhými otroky mocných gronů, nelítostných nájezdníků a uchvatitelů. A není moci, která by dokázala tento stav zvrátit. Během invaze byly totiž vyvražděny kromě mnoha dalších i Dcery hvězd, jediné válečnice, které mohly grony porazit.
Michaela Burdová má na svém kontě již více než desítku fantasy knih a většina čtenářů má tuto spisovatelku žánrově spojenou s kategorií young adult literatury. Dcera hvězd má však být mírnou odbočkou z tohoto trendu. Je mnohem temnější, syrovější, a pojetím se blíží spíše klasické literatuře pro dospělé čtenáře než předchozím dílům pro děti a mládež.
Temné časy
Svět, který tentokrát autorka servíruje, opravdu není pro mladé čtenáře. Je plný beznaděje, krve a temnoty. Lidé žijí ve strachu za chatrnými hradbami, za nimiž bloudí strašlivé bestie, ať již v podobě krvelačných gronů nebo jiných smrtonosných (ne)tvorů. Jedinou cestou z otroctví je smrt; kdo neohne záda a nepokoří se, bude zlomen za jakoukoliv cenu. Otrokáři jsou vynalézaví a krutí. Jedinou jiskrou naděje byly Dcery hvězd, válečnice požehnané bohy s mocí čelit i těm nejmocnějším z gronů. Jenže ty byly protivníky systematicky vyvražděny, a tím zmizela i poslední šance jak se všepohlcujícímu zlu ubránit.
V tomto nehostinném prostředí živoří hlavní hrdinka – Nala, nebo plným jménem Arinala, chcete-li. Její příběh je poměrně klišovitý: díky své nové přítelkyni si uvědomí, že je poslední přeživší Dcerou hvězd, o které gronové zatím neví. Nala se pomalu probouzí z počáteční apatie a začíná si uvědomovat všechno bezpráví kolem. A znovu sbírá střípky své bývalé moci a pozvedá zbraň. To však ještě netuší, že někde za branami tiše a trpělivě číhá prastaré zlo, které může být nakonec ještě mnohem horší než nadvláda gronů a v jehož plánech Arinala představuje velmi důležitou položku.
Malá lekce trpělivosti
Úvod knihy může být pro čtenáře poměrně náročný a místy i nepřehledný. Dostanou totiž velké množství informací ohledně světa a jeho reálií naráz, a tudíž i těm zkušenějším bude chvíli trvat, než se zorientují a rozkoukají. Naštěstí je autorka dost zručná na to, aby vše postupně rozpletla; vše, co čtenáři potřebují, je trocha času.
Lehká nepřehlednost je vůbec známkou celé Dcery hvězd. Zpočátku budete zmateni i díky střídání dějových linií. Z ničeho nic přeskočíte bez varování a kontextu na jiné místo a začnou se na vás hrnout další postav, díky čemuž se můžete na některé situace podívat i z pohledu gronů. Opět to chce naštěstí jen trochu času, aby se všechny dějové linie začaly spojovat v logický celek.
Dalším problémem je, že Burdová se snažila do prvního dílu série vtěsnat co nejvíce všemožných věcí – událostí, postav i akce. Občas se tedy stane, že v záplavě postav budete lovit v paměti o kom že je vlastně řeč, protože v centru dění je po většinu času pouze malý počet hrdinů (a zejména hrdinek!), a tak se snadno zamotáte. Malou nápovědu naleznete na samém konci knihy, kde je slovníček postav, který však naneštěstí čítá pouze výčet bohů a polobohů.
V celkovém pohledu na děj je patrná autorčina snaha čtenáře „nakrmit“ jako by se jednalo o plnohodnotnou knihu a nikoliv pouze o první díl série. Bohužel, místy tato snaha působí trochu překotně, některé situace a jejich vyústění jsou řešeny poměrně naivně; zkrátka přechod z literatury pro mládež není zase tak snadný a zanechal v příběhu několik výrazných stop. A to, že v ději přitvrdíte, zkrátka nedokáže změnit některé zaběhnuté postupy.
Když zkušenost promluví
Pokud překonáte tyto počáteční záludnosti, odměnou vám budou výborně propracované postavy. Zde se naplno projeví autorčina vypsanost, protože zejména Nala je opravdu k politování. Její lítost, rozpolcenost, vnitřní samota a následný přerod ve mstitelku plnou vzteku a frustrace je poddaný opravdu skvěle. Ani ostatní postavy nepřijdou zkrátka; i vedlejší charaktery dostanou dostatek prostoru, aby se mohli během příběhu vyvíjet a „ukázat se“ čtenářům. Budete rozumět tomu, co se děje, protože bude jasné proč se to vlastně děje. Za práci s postavami zaslouží Burdová velkou pochvalu.
Za zmínku stojí i obstojně zpracovaný svět včetně mytologie, byť jak již bylo zmíněno výše, je dávkování informací poněkud nešťastné.
Zdařilá je i samotná pointa. Ačkoliv vedení příběhu místy klopýtá, nakonec se poměrně spolehlivě dostane k cíli. Samotné vyústění prvního dílu, onen pověstný háček na čtenáře, který je jedním z hlavních faktorů zda a jak moc se bude těšit na pokračování, rozhodně není špatný. Dobře, nebavme se nyní o předvídatelnosti, ale o zpracování, které rozhodně stojí za další, byť menší, pochvalu. Navíc po dočtení zjistíte, že stále zbývá ještě mnoho hrdinských činů k vykonání, mnoho kroků k tomu, aby bylo zlo poraženo, a především je v záloze ještě několik rozehraných atraktivních motivů.
A po chvále ještě jedna rozporuplná věc. Ano, říkali jsme, že Dcera hvězd je hodně temná a ponurá. Jenže i tato atmosféra se dá popsat o něco živěji a čtivěji – Burdová se snaží hrát možná až moc na efekt a díky tomu text působí místy strašně popisně a suše. Na druhou stranu ději nechybí napětí ani akce, která podobné pocity spolehlivě zaplaší.
V celkovém souhrnu není Dcera hvězd špatná. Má některé chyby, zejména kostrbatý rozjezd může netrpělivé čtenáře odradit. Na druhou stranu práce s postavami přesvědčí i náročnější literární konzumenty. Poslední kniha z tvůrčí dílny Michaely Burdové je zkrátka vcelku solidní průměr laděný do temných tónů, na kterém autorka zkouší svoji novou literární polohu.
Michaela Burdová: Dcera hvězd
Vydala: Klika, 2018
Obálka: Fiverr.com
Počet stran: 388
Cena: 349 Kč
