Rick Riordan je známý autor bestselerů pro mládež. Protentokrát si ovšem od svých obvyklých námětů spojených s mytologií odskočil ke slané vodě a rozhodl se vzdát hold jednomu z otců fantastiky, Julesi Verneovi, a jeho podmořskému dobrodružství s kapitánem Nemem v hlavní roli.
O tom, že Rick Riordan je fenoménem fantastiky pro mládež, nás přesvědčily kupříkladu série Percy Jakson nebo Magnus Chase. Oblibu mezi čtenáři si získal zejména pohráváním si s náměty okolo bohů, polobohů a mytických nestvůr – ono tohle téma je pro čtenáře vděčné, a zejména ti mladší, kteří se s těmito mýty ještě nesetkali, byly okouzleni.
Ve Dceři hlubin se však dostáváme do úplně jiných vod, a to doslova a do písmene. Jak sám autor v předmluvě uvádí, je tahle kniha poctou Verneovce Dvacet tisíc mil pod mořem, ze které si vypůjčil kapitána Nema coby důležitou postavu (byť není přítomen osobně). V ústřední roli se objeví i věda a technika, protože Nemo byl známý vynálezce – podobně jako Verne ve své době vizionář…
A protože sem se nezdráhal knihu „testovat“ na své dceři, zkusím vám nabídnout zprostředkovaně pohled z očí dospělého i dětského čtenáře.
Jak to vidí dospělý
Nebudu lhát: nečekal jsem zázraky. A ve své podstatě jsem nebyl zklamán. Dcera hlubin je příjemná dobrodružná kniha, která má příjemné tempo, obsahuje spoustu nápadů a technologických vychytávek a postavy, se kterými se jakž takž dá ztotožnit. Hlavní hrdinka je čtrnáctileté děvče a zbytek dobrodruhů zhruba podobného věku, proto jakž takž.
Riordan se nebojí využívat věci, které fungují jinde a lidé je mají rádi. Hlavní hrdinka Ana (to není překlep, opravdu s jedním N) navštěvuje školu – jak jinak než rozdělenou na několik specializovaných tříd. Jenže jak se ukáže, je tento vzdělávací institut v ohrožení, a nezbývá než utíkat před zlými studenty od konkurence, kteří se snaží Anu zajmout. Díky tomu se dívka ocitá ve vedoucí roli skupiny uprchlíků, která (očekávaně) jejím pronásledovatelům pořádně zatopí. Navíc se ukáže, že Ana je OPRAVDU důležitá…
Pokud Riordanovi něco nelze upřít, pak to, že umí skvěle pracovat s příběhem. Nabízí zajímavé zápletky, dílčí pointy i záhady, které zamotají hlavu i dospělému. Celou dobu děj běží v tempu. Potěší odkazy na kapitána Nema a verneovky. Ale snaha o přiblížení příběhu mladším čtenářům je místy až moc okatá. I když – člověk by si v klidu dokázal představit hrdiny o pár let starší a úměrně tomu upravený celý příběh.
Dalším plusem je, že ačkoliv na čtenáře místy romantika pomrkává, není příběh žádnou červenou knihovnou, spíš naopak. Na druhou stranu: o tom, kterak si hlavní hrdinka „užívá“ menzes… No dobře, děje se to, ale pro děj to zásadní význam nemá (i když třeba v budoucích dílech…) a nejsem si jistý, že zrovna tohle v ději být muselo.
Pokud si tedy shrneme celkový dojem: pár logických kopanců, humorné scénky, akční pasáže – prostě kniha, kterou přečtete a během pár dnů jí pustíte z hlavy. Příjemná konzumní oddechovka, která má své drobné mouchy.
A co děti?
Je jasné, že dětský čtenář se dívá na knihu jinýma očima než sečtělý dospělý. Kniha vyvolá u čtenářat mnohem víc emocí (a že těch silných momentů je hned několik), hrdinové jsou jim věkově mnohem bližší a téma ponorek a potápění u většiny neprobádané. Akční scény jsou zjemněné, žádná krev a brutalita, do toho všechny ty vynálezy a technika, která může oslovit i nejednoho dospělého…
A samozřejmě nemůže chybět humor a roztomilé prvky v podobě delfína či opičího kuchaře nebo psíka jedné z Aniných přítelkyň.
Mladší čtenář bud vtažen do děje a bude se bavit. Logické chyby typu „nikdy sem nebyla kapitánka ale sednu si do křesla a dám to“ nebo scény, kdy díky nadšení přeperou zelenáči trénované starší útočníky, ho tížit nebudou, občasné chování hlavní hrdinky na hranici nabubřelosti také nebude vnímat nijak intenzivně.
Mladší čtenář, a zejména čtenářka, si Dceru hlubin užije a s nadšením bude s rodičem o knize diskutovat. Najde v ní mnoho nového, zajímavého, dějové zvraty bez problémů pochopí, podobně jako jasné vymezení dobrých a zlých. Takže trpělivý rodič jen případně dovysvětlí ten malý nepochopený zbytek, společně se podivíte některým vynálezům a podebatujete o některých scénách. Účel splněn: dítě čte, baví se a knihu neodloží, dokud se nedostane na konec.
Z předchozích řádků jste tedy pochopili, že Dcera hlubin je fajn čtení pro mládež, ale s největší pravděpodobností tentokrát na dospělé čtenáře neudělá takový dojem jako předchozí díla Ricka Riordana. I přesto však není špatná, celý problém bude nejspíš v tom, že po předchozích zkušenostech budete čekat něco trochu jiného.
Rick Riordan: Dcera Hlubin
Vydal: Fragment, 2022
Přeložila: Dana Chodilová
Počet stran: 392
Cena: 399 Kč
