Violet Sorrengailová celý život studovala a trénovala, aby se ve správný čas dostala do kvadrantu písařů, přesně jako její otec. Po jeho smrti ale přichází studená sprcha v podobě rozhodnutí její matky, generálky Sorrengailové, která jí stát se písařkou zakáže a přihlásí Violet do kvadrantu jezdců. Pro Violet nastává chvíle kdy může naplno využít své znalosti k přežití.
Když máš za matku Karen a otec čuchá ke kytičkám zespodu…
Velmi těžko se ve fantasy hledá hlavní postava, která by vycházela s oběma rodiči, a Violet není výjimkou. Nejlépe vycházela s otcem, jehož prací jakožto písaře bylo zaznamenávat historii, a ke stejnému povolání vedl i Violet. Jako malá zbožňovala Violet otcovy pohádky, které sepsal do knih,y a tu své dceři daroval. Z Violetina vyprávění se dozvídáme, že vztah s matkou je po smrti otce a jejího bratra Brennana horší, než býval. Jedinou světlou stránkou v rodinných vztazích je pro ni sestra Mira, která se nebojí matce říct, co si myslí, a snaží se Violet ochránit.
Vzhledem k tomu, jak se generálka ke své dceři chová a jakým způsobem s ní mluví, si dívka vyvinula relativně nízké sebevědomí a realistický, a možná i trochu pesimistický pohled na vlastní situaci. V myšlenkách si neustále říká jak je slabá, má špatné klouby, lehce se zraní a není ani zdaleka tak dokonalá jako Brennan nebo Mira, tím pádem pro generálku úplné zklamání.
„Příští tři roky se k tobě nebudu hlásit,“ oznámí mi a posadí se na okraj stolu. „Jelikož jsem velící generálkou Basgiathu, budu tvojí nejvyšší nadřízenou.“
„Já vím.“ Vzhledem k tomu, že se ke mně příliš nehlásí ani za jiných okolností, mě zrovna tohle trápí ze všeho nejmíň.
„Jen proto, že jsi moje dcera, se ti nebude dostávat žádného zvláštního zacházení. Pokud něco, tak po tobě půjdou tvrději, aby tě donutili dokázat, že tam patříš.“ (str. 14)
Vítejte ve škole smrti
Basgiathská válečná akademie se dělí na dvě části – písaře a jezdce. Kvadrant jezdců je mnohem nebezpečnější, protože mnoho kadetů se obrací k násilí, aby během Rozřazování potenciálním drakům dokázali, jak jsou silní. Je obecně známo, že draci si vybírají silné jezdce a jakoukoliv slabostí pohrdají. Violet o sobě ví až moc dobře, že je slabší a menší než ostatní kadeti, proto během prvního ročníku využívá svých znalostí na sto procent, aby přežila. Zabít ji totiž může sebemenší chyba, nebo jiný kadet.
Největším problémem se pro ni stává Xaden Riorson, syn popraveného vůdce vzpoury, který je od prvního pohledu nepřátelský, a Violet očekává, že ji bude chtít zabít z pomsty, jelikož její matka dohlížela na popravu Fena Riorsona, Xadenova otce. Moc tomu nepřidává fakt, že ji před ním varovala Mira. Jak ale Violetin první rok postupuje, pomalu se ukazuje, že ne všechny předsudky byly správné.
Draci se smyslem pro humor
Kdo by nemiloval draky, a navíc draky s osobností! Každý jezdec může telepaticky hovořit se svým drakem a upevňovat tak pouto, které s ním má. Tairn například je králem sarkasmu a nad jeho hlody jsem se nejednou ušklíbala, jeho utahování z Violet bylo vždy perfektně načasované a vtipné. Nevím, jestli to autorka zamýšlela, ale Violetina povaha se s tou Tairnovou pěkně doplňuje a v mnoha věcech jsou si podobní. Andarna na druhou stranu je stále ještě mládě a v některých situacích je to znát, ale takovým roztomilým způsobem, kdy mě řádky donutily k úsměvu.
Stojí hrdě a vzpřímeně v čele naší peruti a ani se neobtěžuje dát přednost Cathovi, Dainovu drakovi. Mně ale nebere dech jeho postoj. Je to sedlo připevněné na jeho zádech. Zůstanu na něj civět s pootevřenými ústy.
„Slyšel jsem, že je to v módě,“ pochlubí se Tairn.
…
„Ty první modely byly nepřijatelné a ty jsi měl tu drzost štípnout mě do šupin na hrudi, když jsi ho dnes ráno nešikovně sestavoval.“ Tairn se na Xadena zahledí přimhouřenýma zlatýma očima. (str. 377)
Čtvrté křídlo je rozhodně čtivá záležitost. Nebudu tvrdit, že je dokonalá, ale rozhodně je čtivá. Draci přidávají zajímavý šmrnc a vždy mě bavilo sledovat vývoj postav, které byly jakýmkoliv způsobem znevýhodněné oproti ostatním. Trochu mě zarážel fakt, že během Violetiných soubojů, kdy vždy své soupeře předem přiotrávila, protože měla službu v kuchyni, se nikdo z profesorů nepozastavil nad tím, co se děje. Nebo jak draci určují, kdo je nebo není v jejích očích slabý, když během návštěvy kadetů bez váhání dva kadety spálí na popel, protože jedna je držkatá a druhý se nedokáže rozhodnout. Potom je tady neustálé Violetino připomínání všech věcí, které jsou s ní špatně (podle jejího názoru), což po chvíli začne lézt na nervy, ale dá se to vydržet.
Osobně mě mrzí, že v ději není víc informací o světě, kde se příběh odehrává, ale dostáváme dost informací ohledně akademie, protože tam Violet tráví čas. Proto mi přišlo, že kromě Basgiathské akademie prakticky neexistuje žádný okolní svět. Třeba se ale dočkáme více informací v dalším dílu. Na druhou stranu děj plyne rychle, Rebecca Yarros píše poutavě a vymyslela sympatické i „správně nesympatické“ postavy. Čtvrté křídlo rozhodně doporučuji jako oddechovou četbu a naopak nedoporučuji těm, kdo řeší, jak jsou/nejsou knihy originální nebo kterým jiným knihám by se mohly podobat.
Rebecca Yarros: Čtvrté křídlo
Vydal: Fragment, 2024
Překlad: Pavla Kubešová
Počet stran: 536
Cena: 499 Kč
