Čtenáři čtenářům: knižní tipy II

Joan D. Vinge: Letní královna

Anotace:

Letní královna je příběh Luny Zlatý úsvit a příběh Tiamatu. Vypráví o historii a civilizaci, jež se postavila na odpor zákonům vesmíru. Vypráví o zradě, jež zpustoší tapisérii času… Luna Zlatý úsvit Letní má před sebou nelehký úkol: přivést zaostalou planetu k technickému pokroku, ale tak, aby zůstaly zachovány tradice Letních a Zimních klanů, aby se všichni naučili žít v souladu a hlavně aby se zabránilo vyvražďování meren, bytostí, které obývají tiamatské moře. Z krve meren se získává tzv. voda života, látka, která zabezpečuje lidskou nesmrtelnost. Ale za Černou branou se svět nezastavil a Hegemonii se podařilo získat z havarované lodi Staré říše plazmu nadsvětelného pohonu, takže může postavit flotilu lodí rychlejších než světlo… Návrat na Tiamat přestává být nemožností a nejvyšší kruhy Hegemonie se nemohou dočkat…

Co o tom říkáte:

Naposledy čteno asi před patnácti lety, ale tehdy to ve mě zanechalo poměrně hluboký čtenářský zážitek, a doteď si slibuji, že si to zopakuji. Jedna ze sci-fi, která dokáže perfektně stimulovat vaši fantasii a přinést netradiční příběh.

Bob Garcia: Závěť Sherlocka Holmese

Anotace:

Ačkoliv je Sherlock Holmes po smrti, připraví doktoru Watsonovi, svému věrnému příteli, poslední překvapení. Doktor Watson je pozván spolu s inspektorem Lestradem ze Scotland Yardu a se Sherlockovým bratrem Mycroftem k notáři, kde má být čtena jeho záveť. Sherlock Holmes v ní popisuje svůj poslední případ, sérii hrůzných zločinů, které svou krutostí předčí všechny zločiny, s nimiž měl až dosud co do činění. Při střetnutí s tímto sériovým vrahem se tentokrát Sherlock Holmes pokusí vyřešit případ post mortem. Kniha francouzského spisovatele Boba Garcii není ovšem jen dokonalou napodobeninou příběhů Arthura Conana Doyla, ale je to skvělý thriller, zachycující ponurou atmosféru londýnského posvětí a udržující čtenáře po celou dobu v napětí, jak to ostatně u dobré detektivky má být.

Co o tom říkáte:

Velmi čtivá a málo známá variace na detektivky se Sherlockem Holmesem. Příběh neuvěřitelně brutálního vraha, který dostane Sherlocka na kolena a způsobí, že se detektiv stáhne do ústraní, v hanbě, že nedokázal pachatele vypátrat. Podrobnosti vychází najevo teprve ve chvíli, kdy se čte Sherlockova závěť a jeho přítel, již starý Dr. Watson, se dozvídá podrobnosti a ve vzpomínkách se vrací do té studené zimy roku 1891, kdy to vše začalo. Tuhle knihu dodnes považuji za jednu z nejmrazivějších detektivek, jaké jsem kdy četl. Je to elegantní a rafinované krvavé divadlo. Škoda, že autorovi v češtině už žádná další kniha nevyšla.

Sergej Lukjaněnko: Nanečisto

Anotace:

Šestadvacetiletý obchodní zástupce malé moskevské firmy Kirill Maximov, prodávající počítačové komponenty, se jednoho krásného dne ocitne v neuvěřitelné situaci: V jeho bytě údajně už tři roky bydlí cizí žena, jeho místo u zaměstnavatele neexistuje, jeho přátelé ani jeho milovaná dívka ho nepoznávají. Kirillovi nezbývá než začít žít nanečisto – a tak se také jmenuje jedna z posledních próz úspěšného ruského autora Sergeje Lukjaněnka. Také román Nanečisto, jehož fabule hodně připomíná slavný hollywoodský film Síť, je prošpikován svižnými dialogy a každodenními reáliemi ze současného ruského života.

Co o tom říkáte:

Zajímavý příběh, který by bylo radost vidět zfilmovaný. Člověk dlouho netuší, na čem je. Lukjaněnko je známý hlavně pro Hlídky, ale i tato kniha je skvělá a zasloužila by si větší pozornost.

Marcus Sedgwick: Moje ruka touží po meči

Anotace:

Hororový příběh ze 17. stol. se odehrává v zapadlé vesničce kdesi ve východní Evropě. Sníh se snáší do hlubokých lesů a z hrobů vstávají nemrtví. Ve vesnici zavládne strach a panika. Postavit se vlastnímu strachu musí chlapec Petr a jeho otec, kteří žijí vyděleni od ostatních lidí. V boji proti nemrtvým pomáhá stará moudrost, kterou někteří považovali za pouhé pověry a babské povídačky. Přežití visí na vlásku.

Co o tom říkáte:

Ne každému se kniha bude líbit. Je ponurá. Děj se odehrává v zapadlé vesničce kdesi ve východní Evropě. Sníh se snáší do hlubokých lesů a z hrobů vstávají nemrtví. Na knížce se mi líbí ta ponurá, děsivá atmosféra. Tak rozdílná od mnoha současných knih, kde upíři a jim podobní jsou nagelovaní hezouni.

Christopher Moore: Špinavá práce

Anotace:

Charlie Asher je naprosto normální chlap. Lehce neschopný, mírně neurotický, tak trochu hypochondr. Je tím, čemu se říká beta samec – chlapík, který je vždy opatrný a věrný – prostě ten typ, co je vždycky po ruce, když holku odkopne větší, vyšší, silnější alfa samec. Ale Charlie měl kliku. Patří mu dům v srdci San Franciska a s pomocí věrných, byť poněkud vyšinutých zaměstnanců, řídí vlastní secondhand. Je ženatý a jeho chytrá a krásná manželka Rachel ho pro jeho naprostou obyčejnost upřímně miluje. A Rachel má přivést na svět jejich první dítě.

Ano, na beta samce si Charlie vede dobře. Tedy až do chvíle, kdy se mu narodí dcera Sophie. Zrovna když se porodem vyčerpaný Charlie chystá k odchodu z porodnice, zahlédne u Racheliny postele stát podivného muže v mátově zelenému obleku… muže, který tvrdí, že by ho nikdo neměl vidět. Jenže Charlie ho vidí a od té chvíle se začnou dít opravdu divné věci…

Lidé kolem něj začnou umírat, na hřebenu střechy jeho domu hřadují obří havrani a všude, kam se vrtne, jej pronásleduje temný šepot vycházející odněkud zpod chodníku. V jeho diáři na nočním stolku se začínají objevovat podivná jména, a než se naděje, jejich nositelé umírají také. Ano, zdá se, že si Charlieho Ashera najali na novou práci, nepříjemnou ale naprosto nezbytnou práci – práci Smrti. Je to špinavá práce. Ale někdo to přece dělat musí.

Co o tom říkáte:

Je to kniha plná černého humoru o vyrovnávání se s tím být otcem, být vdovcem a především být smrtěm, a to v jednom jediném okamžiku. Moc ráda se k ní po čase vracím a znovu se mohu potrhat smíchy.

Ačkoli autor napsal řadu dalších výborných knih, u nás jich vyšlo pouze několik. Nakladatel mi to vysvětlil tím, že o tohoto autora není bohužel dostatečný zájem. Nominuji ho proto ze dvou důvodů: protože stojí za to si tuto knihu přečíst a třeba si zlepšit blbý den a také protože chci sobecky zvýšit pravděpodobnost, že se začne Christopher Moore vydávat více v češtině.

Noah Gordon: Ranhojič

Anotace:

Rozsáhlý román se odehrává v 11. století. Líčí bouřlivý příběh nadaného léčitele, který bojoval s nemocemi v primitivních podmínkách středověké Anglie a Persie a poznal nádheru zlatého věku arabské a židovské civilizace. Robert Jeremy Cole má zázračný dar: dokáže vycítit blízkost smrti. Je předurčen, aby léčil lidi. Vydá se do Persie, za nejslavnějším lékařem doby Ibn Sínou (Avicennou), a předstírá židovský původ, aby mohl studovat na věhlasné akademii. Když se ožení s křesťankou, vzbudí ve svém okolí nejprve pohoršení, ale nakonec si najde cestu k srdci sousedů. Podaří se mu uskutečnit, co si vždy přál: stane se lékařem, sbírá zkušenosti jako vojenský doktor, získá si pověst výborného chirurga…

Co o tom říkáte:

Je nepředstavitelně těžké vybrat jen jednu oblíbenou knihu, natožpak jí dát nálepku „nejoblíbenější kniha“. Přiznávám, že až do tohoto léta u mě vedl Malý princ a Quo vadis, ale pak jsem potkala zázrak. Co zázrak, byl to div divoucí, nádherně vonící a rychle se čtoucí.

Na první pohled se netvářil nijak výjimečně. Měl velikost asi jako sešit A5 a stránek obsahoval kolem 500. Tento roztomilý zázrak nese název Ranhojič a napsal jej Noah Gordon. Spousta lidí zná pouze film a samotnou knihu už nikoliv. Zbožňuji Ranhojiče (hlavní hrdina není špatný, ale myslím knihu celkově), protože spojuje historii (i když z velké části smyšlenou) se životem neobyčejně obyčejného člověka, ke kterému mám oborově a místy i myšlenkově docela blízko. V knize nejsou jen boje přímé a silové, že by jeden statný muž rubal jiného, ale i životní a zamotané (do telenovel mají ovšem daleko). Z menší části se podobají i těm našim dnešním. Všechno v knize v jeden okamžik a na jednom místě začíná, aby se to o chvíli později mohlo rozeběhnout do různých směrů (chcete-li světových stran). Až dojdeme na místo, kde se odehraje vše pro tuto část života důležité, zase se vracíme, ale stále jsme napnutí, jak to dopadne. A když se vrátíme zase na totéž místo jako na začátku, jen v jiném čase a myslíme si, že je konec, přijde další putování, jehož závěr nás vskutku odrovná a některé snad i dostane na kolena. Pokud bych to celé měla shrnout, kniha se mi líbí, protože mi připomíná život, a to nejen tím, že je o životě lidí, ale i tím, že je samotným životem.

Rafael Sabatini: Odysea kapitána Blooda

Anotace:

Román popisuje pohnuté období konce 17. a počátku 18. století, kdy kolonizátoři bojovali mezi sebou o ostrovy v oblasti Karibského moře. Hrdina románu, odsouzený v Anglii pro velezradu do otroctví, uprchne z plantáže, kam byl deportován, a zorganizuje velké pirátské loďstvo. Zachová si však pevný charakter, jenž ho přivede k boji na straně utlačovaných proti svévolným uzurpátorům.

Co o tom říkáte:

Ne že by to byla kniha úplně neznámá, ale rozhodně si podle mě zaslouží větší slávu. Když jsem ji četl poprvé, tak na mě udělala podobný dojem jako Conan od Howarda nebo Pán prstenů – přišlo mi, že v knížce je úplně všechno. Dobrodružství, romantika, intriky a atraktivní prostředí Karibského moře. Naposledy jsem ji četl poměrně nedávno, když mě k ní opět přivedla narážka v Zaklínači 3 na PC – kapitán Wolverstone z Atroposu, což je v knize jeden z nejoddanějších důstojníků kapitána Blooda.

Charles Stross: Archivy hrůz

Anotace:

Bob Howard je počítačový hacker, který pracuje pro britskou okultní rozvědku zvanou Prádelna. Administrativní úkoly a přebujelá byrokracie ho nudí, a proto požádá o přeložení do aktivní služby. Terénní operace Prádelny obvykle mají za cíl napravovat různé okultní důsledky matematických výpočtů, a i když Bob tuší, jak nebezpečné akce ho čekají, neumí si představit, jak hrůzné je jejich skutečné historické pozadí… Britský spisovatel Charles Stross pojal Archivy hrůz jako špionážní scifi román ve stylu „drsné školy”. Autor s ironickým nadhledem navazuje na odkaz H. P. Lovecrafta a thrillery z období studené války a trousí dějem ohromné množství faktů z různých vědních oborů, které koření typicky britským černým humorem.

Co o tom říkáte:

Jde o skvěle napsanou detektivku, která kombinuje současnost a magii v technologickém hávu nošeném agenturou, u níž by 007 přijímačky neudělal.

Lester del Rey: Den obrů

Anotace:

Den obrů pojednává o Ragnaroku – poslední bitvě mezi severskými bohy a ledovými obry. Hrdinové říše Asgardu slábnou. Bůh Odin si uvědomuje, že bez nové krve nemají bohové šanci zvítězit v posledním střetnutí se silami zla a souhlasí s tím, aby v rozhodujícím boji vedl vojska Asgardu nový válečník. Leif Svensen je farmář a jeho bratr-dvojče Lee je protřelý voják, který prošel několika bojišti světa, včetně korejského. Háček je v tom, že zatímco většina bohů, včetně Thora, sází na Leeho, bůh zlomyslnosti a klamu, Loki, si vybral jako svého oblíbence právě Leifa. Valkýry se vydají na Zem, aby „hrdinu“ dopravily do Asgardu. Jejich koně však mohou přes duhový most přenést jen člověka, který umírá se zbraní v ruce… Jak sem Leifa dopravit? Začíná Fimbulwinter, zima, která předznamenává Ragnarok…

Co o tom říkáte:

Pokud se nepletu, je to jediná do českého jazyka přeložená autorova kniha (mimo několika povídek). Trochu mne od přečtení odrazoval přebal, avšak jsem rád, že jsem nedal na první vizuální dojem. Knihu plnou severských bohů, hrdinů, akčních soubojů i úsměvných situací jsem přečetl jedním dechem a litoval, že od autora není přeloženo více knih. Myslím, že nikdo neprohloupí, když po této krátké fantasy sáhne.