Pokud máte rádi dobrou fantasy, ale zároveň se nedokážete odtrhnout od monitoru při hraní (nejen) online RPGček, máme pro vás skvělou zprávu. Na knižní trh totiž přichází netradiční spojení obou těchto zdánlivě neslučitelných věcí. Ani my jsme si nedokázali donedávna přestavit, jak to může fungovat, ale série Cesta šamana ukázala, že je to možné a navrch i zábavné!
Po prvních nesmělých pokusech z dílny vydavatelství Fragment podniká žánr LitRPG díky Fantom Printu další nájezd na český knižní trh. Jak již bylo řečeno, obsahuje kniha žánru LitRPG část mechanismů z počítačových PRG (neboli roleplaying, čili česky her na hrdiny) her – k tomu si navíc můžete vybrat, zda máte tyto hry raději ve sci-fi balení a sáhnout buď po sérii Obránce perimetru, nebo zda preferujete klasickou fantasy, což je právě případ série Cesta šamana, na kterou se v naší recenzi zaměříme. A mimochodem, do tvorby LitRPG se chce pustit i legenda české fantastiky, Vladimír Šlechta, takže na tomhle relativně novém literárním stylu asi něco opravdu bude.
Jedničky a nuly
Ze všeho nejdříve se pokusím vysvětlit jak vlastně ono LitRPG v knižní formě „funguje“.
V první řadě potřebujete nějaké prostředí kde má ona RPG složka smysl. V Úkolu přežít, což je první díl série Cesta šamana, nás Vasil Michajlovič Mahaněnko vezme do budoucnosti, kde je zcela normální žít namísto obyčejného života ve virtuální realitě. Můžete zde pracovat, vydělávat i utrácet; o vaše životní potřeby se mezitím postarají autonomní kapsle. Hle, jak prosté. Prostředí máme, mission complete!
Do tohoto prostředí se dostává coby virtuální postava i Mahan – jenže tu není ze své vlastní vůle. Za hackerský útok byl totiž odsouzen k výkonu trestu, ačkoliv je v tom víceméně nevinně. A protože stát coby vykonavatel spravedlnosti se snaží tvářit humánně, posílá namísto zametání ulic a lepení pytlíků vězně do virtuálních dolů těžit rudu. Virtuální měna má totiž stejnou hodnotu jako reálné peníze, a za prodanou rudu se dají tyhle virtuální chechtáky snadno vydělat.
Do vínku dostane novopečený vězeň Mahan při výběru postavy snad dva nejzbytečnější atributy v celé hře: povolání šamana se specializací klenotník. A právě tady už začíná ona RPG stylizace vystrkovat růžky. Hlavní hrdina je totiž pojat jako ryze virtuální bytost, soubor statistik a charakteristik, na které může kdykoliv nahlédnout. Musí řešit věci jako reputace, která mu může v některých věcech pomoc, zkušenosti a levely, specializace a rozdělování dovednostních bodů, zkrátka všechny věci, kvůli kterým RPG hry milujeme.
Samotná Cesta šamana trochu připomíná letsplay, kdy nahlížíme Mahanovi přes rameno při postupu hrou. Ten je pevně dán, neexistuje žádná možnost volby či ovlivnění děje jako v gamebooku.
Na příběhu o tom, kterak hlavní hrdina přijde do dolů, trochu si pokecá s dozorci, kteří mu vysvětlí co a jak, nafasuje vybavení a pak už jen denně kutá, aby splnil normy, by samo o sobě mnoho zábavy nebylo (i když Miroslav Žamboch by byl možná v téhle diskuzi proti). Jenže když k tomu přidáte fakt, že kamenné bloky ukrývající rudu mají statistiky a s každým úderem si musíte hlídat únavu a úroveň žízně, vidíte, kolik procent ještě zbývá do rozbití bloku a za každý dobitý blok se vám zvýší vlastnosti jako výdrž a síla, už to dostává nějaký směr a smysl.
Postupně zjistíte, že všechno ve virtuálním světě má své statistiky: lidé, zvířata, předměty – nic, co by zkušené hráče mohlo překvapit. V knize na vás sem tam vyjede notoricky známý blok textu se soupisem udávajícím jakým způsobem vám daná věc vylepší vlastnosti nebo jaké dovednosti přidá. Ale rozhodující a nejzábavnější součástí toho všeho je stejně Mahan, neboli hráč, který musí činit vlastní rozhodnutí.
Celý text díky proložení statistikami a získávání nových levelů získává osobitý ráz, a oproti klasické fantasy máte jasnou představu, kolik ještě chybí abyste například dorazili útočící krysu nebo jaké bonusy vám přinese meč, co jste nalezli v opuštěné jeskyni.
Lidský faktor
Pokud budete chtít LitRPG v Mahaněnkově podání „ochutnat“ a vyzkoušet jak vám sedne, je první díl série s názvem Úkol přežít naprosto ideální. V herní terminologii se totiž jedná o jakýsi tutorial, který ukazuje a vysvětluje všechny základní principy. V rámci děje příběhu se neodehrají žádné velké věci, po většinu knihy se budete plácat v prostředí dolů bez možnosti coby vězeň tuto lokaci opustit; takže nezbyde než kutat, trénovat, zabít pár krys a plnit denní kvóty těžby. Samozřejmě, až taková jednotvárná šeď to není (naopak, kniha si dokáže pomocí drobných událostí poměrně chytře držet tempo i pozornost čtenáře), je tu zajímavá interakce s postavami, ale v konečném součtu se stále jedná o pouhé nastínění možností.
To Kartosský gambit, druhá kniha série, je už úplně jiné kafe. Dostáváte se do otevřeného světa plného postav (NPC) s touhou zadat vám nějaký ten úkol. Mahan je však poměrně specifický hráč rozhodující se často mimo vývojáři předpokládané vzorce, a díky tomu si čtenáři užijí kopu zábavy a nečekaných překvapení. Kniha by bez problému mohla po odstranění všech RPG atributů fungovat jako velmi solidní „klasická“ fantasy; příběh má spád, děj je spletitý, událostí odsýpají a finále je velkolepé i masové, byť možná mírně zmatené – přece jen, postav je v něm opravdu mnoho.
Knihám dodává šťávu zejména postava hlavního hrdiny. Oproti očekávání není nikterak fantasticky propracovaná a vlastně ani ničím příliš výjimečná. Dokáže se chovat zvláštně a jeho myšlenky občas kráčí nevyzpytatelnými cestami, ale na druhou stranu dokáže Mahan skvěle bavit svým cynismem a ironickými poznámkami – ať již vyřčenými nebo jen těmi v jeho hlavě.
S láskou a zkušenostmi
Mahaněnko, což je autor, a podoba jména s hlavní postavou série je určitě čistě náhodná, si psaní evidentně užíval, a troufnu si odhadnout, že na poli online RPGček taky nějakou tu hodinu strávil, protože některé jeho komentáře a postřehy míří přímo do černého. Díky tomu si o trochu více čtení užijí hráči online RPGček, bez ohledu na to, zda hardcore tvrďáci či ti rekreační: téma jim bude o trochu bližší a textu najdou spoustu vlastních zkušeností. Ale i „nehráči“ si čtení mohou užít – ostatně autor recenze hrající naposledy Icewind Dale II a Fallout II (pokud si na tyhle kultovky ještě někdo vzpomene) je toho zářným příkladem.
Dynamika textu zhruba odpovídá hraní hry. Najdete zde pár hlušších pasáží simulujících questy (úkoly), při kterých pobíháte od čerta k ďáblu, nosíte zprávy mezi dvěma osobami nebo provádíte podobné nezáživné a chvílemi i nepříliš logické činnosti. Ale těchto pasáží je naštěstí minimum; po většinu času děj plyne dynamicky a o všemožné události a zvraty není nouze. Vrcholem všeho jsou samozřejmě bojové scény, kterých však díky limitům postavy není mnoho. Ono pustit se do šarvátky s protivníkem na vyšší úrovni nemůže skončit jinak než smrtí, a zemřít nikdo se zdravým rozumem v téhle hře zkrátka nechce; jsou za to totiž citelné postihy. Pokud chcete obstát, nezbývá než dát dohromady partičku, pak už je šance nějakou tu šarvátku přežít mnohem větší.
A ještě jednu věc z Kartosského gambitu musíme zmínit. Každý šaman má totiž své „duchovní zvíře“, a u Mahana se, poměrně očekávaně, objeví v této roli drak. Ten samozřejmě sílí se svým majitelem a skýtá do budoucna příslib pořádné paseky v řadách nepřátel. Kromě toho se ukáže, že býti šamanem a klenotníkem není zas takový průšvih, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Série Cesta šamana je příjemným náhledem do světa LitRPG. Dokáže zaujmout, vtáhnout do děje, je čtivá a zábavná. Ano, má své mouchy, a ne každému musí tento nový literární styl sednout, ale v dnešní době, kdy WoWko paří velká část tuzemských mládežníků, jejichž rodiče by je radši viděli u knihy, má velmi slušný potenciál. A mimochodem, další díly série už jsou s poznámkou Očekávejte v brzké době v edičním plánu Fantom Printu!
Vasilij Mahaněnko: Úkol přežít + Kartosský gambit (Cesta šamana I + II)
Vydal: Fantom Print, 2017 + 2018
Překlad: Martin Kapalka
Obálka: V. Manyukhin
Počet stran: 304 + 320
Cena: 299 Kč + 309 Kč
