Billy Silver: Když nakonec padne kosa na kámen

Neustále se ve společnosti připomíná, že jsou si všichni lidé rovní a nikdo není lepším nebo naopak horším než ostatní lidé. Je to ovšem skutečně pravda? Co když jedinec překročí určité hranice a zradí nejen všechny společenské morální normy, nýbrž i své vnitřní hodnoty, které jej činily lidskou bytostí, čímž tento status nemilosrdně ztrácí?

Přesně toto je případ muže jménem Billy Silver, hlavní postavy ze stejnojmenné novely vydané v Golden Dog (2022) v edici Zrnka temnoty (svazek 5). Jedná se přesně o ten příklad odpudivého individua, které byste rozhodně nechtěli kdekoliv potkat, natož aby dýchalo stejný vzduch jako vy. Je to nezaměstnaný násilnicky sadistický feťák, který si svou agresi dovolí ventilovat pouze na výrazně slabší oběti, což je povětšinou jeho přítelkyně Jeannie. Pokud nepočítáte sociální dávky, tak jediným jeho dalším příjmem je občasné koncertování s jeho kapelou Shit Fist. Zpěv a hraní v kapele by se dalo dokonce považovat i za Billyho největší životní radost i úspěch. Ano, ještě nutno zmínit jeho kytaru Gibson Les Paul z limitované edice jako Billyho největší chloubu.

I když by byl Billy schopen přežívat tímto bezútěšným způsobem klidně až do své smrti, přece jen je všeho do času, a ten svůj již Billy vyplýtval. Vše se totálně změní v jeden dramatický okamžik, kdy přijde jak o přítelkyni, tak i o místo v kapele, a zoufale švorc nemá nejmenší představu kde získá peníze na další dávku heroinu než se začnou hlásit abstinenční příznaky. Když přistoupí na velice zvláštní nabídku, a to nechat se tetovat za peníze v nově zřizovaném tetovacím studiu, už pro něj opravdu není žádné cesty zpět. A zvláštní geometrické tetování předznamenává neslavný a krvavý konec jedné zbytečné existence.

Daniel J. Volpe se českému čtenáři představuje úplně poprvé, a to díky překladu Martina Štefka, kterému se jistě podařilo přenést celou nechutnou a násilně krvavou sílu příběhu z angličtiny. Čtenář si rozhodně Billyho ani žádnou jinou postavu v této novele neoblíbí. A rozhodně to není tím, že počtem stran je kniha poměrně tenká, jak už to v edici Zrnka temnoty bývá zvykem. Nezamiluje si je hlavně proto, že všechny tyto ztracené a strach nahánějící existence rozbitých lidských schránek jsou autorem vykresleny až příliš dobře.

Jeho explicitní popisy charakterů a jednotlivých obrazů v příběhu jsou dokonale prostoupeny hnusem. Takovým tím mazlavým, který ulpívá na každém, kdo se jej třeba jen letmo dotkne, a k jeho smytí nepostačí jen horká voda a mýdlo. A i když by se mohlo zdát, že hororová linka s tetováním je nevýrazná, opak je rozhodně pravdou. Právě to tetování a síly, které symbolizuje dodává textu naprostou černomagickou hloubku, pomyslné stvrzení zaprodání nesmrtelné duše jakožto poslední chybu života. Rozhodně se nejedná o četbu pro každého, jak už to u splatterpunku bývá, i když na druhou stranu si tuto knihu nejspíš nikdo jen tak náhodně nekoupí. Tudíž si své čtenáře rozhodně našla a najde ona sama.

Daniel J. Volpe: Billy Silver