Vezměte Clarkovu Vesmírnou odyseu, přimíchejte kus Robinsonova Icehenge a okořeňte Coreyho Leviatanem – a budete mít výsledek v podobě Pandořiny hvězdy. Monstrózní příběh o cestě za tajemným kosmickým objektem rozechvěje srdce každého milovníka pořádné space opery.
Vesmírné těleso EPIC 204278916, které před páry lety odhalil Keplerův vesmírný teleskop, dokáže během několika desítek dnů měnit svoji jasnost o 65%, čehož žádná jiná hvězda není schopná (obvykle jen do maximálně 20%). Vědcům se nabízí jediné vysvětlení, které nazývají Dysonova sféra, což je metastruktura vytvořená technicky vyspělou civilizací, která využívá energii hvězdy. Tento jev byl poprvé popsán F. Dysonem v časopise Science v roce 1960, odtud tedy jeho jméno. Nezvyklé kolísání může mít i jiná vysvětlení, jakými může být přítomnost přirozeného tělesa, například hvězdného dvojčete, pásu asteroidů nebo roje komet, jenže ta už nejsou tak dobrodružná a mnohdy ani reálná s ohledem na dosavadní znalosti fyziky.
Jev, který tolik rozjitřil vědecká zkoumání a způsobil restart projektu SETI, zaujal i Petera F. Hamiltona, britského autora známých „barokních“ space oper Úsvit noci a Nahý bůh, které může díky překladům Tritonu znát i český čtenář. Záhadný fenomén se totiž stane předmětem zájmu znovu, když hvězda ve vzdálené budoucnosti (píše se rok 2329) úplně zmizí, a vyprovokuje meziplanetární Společenství, sdružující soustavou červích děr na 400 planet, k vyslání pilotované vesmírné lodi, která by jev prozkoumala. Předchází tomu celá řada politických a mediálních potyček a svět se rozpadá na dva tábory: na ty, co průzkumný let podporují a na jejich odpůrce, kteří v tom vidí paralelu s otevřením mýtické Pandořiny skříňky. Je tu totiž zásadní otázka – má bariéra bránit průchodu něčeho dovnitř, nebo ven? Trochu neslavně dopadlo první přistání lidí na Marsu, a tak vše kolem lodi, příhodně nazvaná Druhá šance, podléhá přísné kontrole. Navíc se Společenstvím šíří obavy z jakéhosi mimozemského tvora, nazývaného Hvězdoplavec, jenž údajně přežil havárii svého kosmického plavidla a nemá s lidstvem dobré úmysly…
Jenže tady právě přichází na scénu velký cynik, který rád zatřese kartami – samotný autor. S nesmírným pobavením udělá ze slavnostního okamžiku, kdy se lidská noha poprvé dotkne písku ve Valles Marineris, totální debakl (a nemůžete se ubránit aluzi na přistání na Měsíci a trochu potutelně se u toho usmívat). Hamilton nešetří nikoho. Proslulou policejní vyšetřovatelku Paulu Myo, známou svými nekompromisními metodami, nechá sednout na lep partě obyčejných zločinců. Z naivního mladíka, který vyrůstá v klanovém uspořádání skotského typu v zapadlém koutě Společenství (planetě neříkají jen tak pro nic za nic Vzdálená), bude nakonec něco jako tajný agent. Dvojici poutníků, z nichž jeden je malý chlapec hledající ztracené rodiče, kteří se v dobré víře vydali po silfenských (čti: elfích) stezkách, nechá dojít do ledové krajiny bez konce, kde můžou prostě a bez milosti zmrznout. A neušetří ani posádku Druhé šance – v okamžiku, kdy astronauti konečně dosáhnou svého cíle, tak bariéra, kterou přijeli zkoumat, náhle zmizí.
A to není všechno, co na čtenáře Pandořiny hvězdy, resp. prvního dílu z plánovaných čtyř knih s názvem Bariéra, čeká. Je totiž nepochybné, že tu Hamilton rozehrál velkou hru, a pro její uchopení potřebuje široký epický rámec: mnoho hrdinů, dějových zvratů a popsaných stránek. Expozice celého fikčního světa je vpravdě hutná a podrobná. Vykonstruovaný svět je celkem uvěřitelný, ačkoliv technologický pokrok mi připadal docela mírný. Všudypřítomná kybersféra je celkem předvídatelná, stejně jako osobní e-správce a virtuální ovládání prostřednictvím potetování na zápěstích. Jinak jsou ale skafandry i nadáel nemotorné a přistávací manévry těžkopádné, žádné cvak a hotovo. Možná ty adrenalinové sporty budoucnosti, jako let hyperkluzákem ve vichřici, jsou trochu víc o hubu…
Velké množství postav a také technických detailů může čtení knihy značně komplikovat. Pro milovníky space opery možná rajská hudba, ale i oni se musí obrnit trpělivostí. Autor totiž rád přebíhá mezi žánry, takže se náhle místo v parádní sci-fi ocitáte v nudné detektivce, v bitvě jako vystřižené z historického románu, uprostřed soudní pře, sportovní reportáže nebo milostné epizody klasické červené knihovny. Když se tím vším prokoušete, možná si budete říkat, zda jste se nestali také obětí autorova monstrózního cynismu, jelikož to, co vám popsal tak pečlivě a s tak vyčerpávající plastičností, vlastně vůbec důležité nebylo… Ale co, na tom nezáleží, hlavně když se dobře bavíte. Navíc nás teď čeká období dlouhých zimních večerů, a koho unaví vánoční třeštění, rád si třeba ve své fantazii vyrazí na výlet ke hvězdám v saních, které pohání jiná síla než sobí spřežení.
Procentuální hodnocení: 70%
Peter F. Hamilton – Pandořina hvězda – Bariéra
Vydal: Planeta9, 2018
Obálka: Larry Rostant
Překlad: Petr Kotrle
Počet stran: 688
Cena: 449 Kč
No, obsáhlá recenze rozsáhlé práce … a skoro bych podepsal každé slovo. Já sám jsem před více jak 10 lety Hamiltona odložil … z důvodů uvedených výše a obecně žijící v plném pracovním nasazení, to víte, zůstat klidný a trpělivý bylo opravdu těžké a i řídké. Dnes se v tom prostě hrabu a plavu a polykám, prostě užívám. \Takže pozor … Hamilton není lehké čtení a příběhy trvají dlouho. Ale jak do toho vniknete … Jo, a na Clarka si při čtení mnohokrát vzpomenete.