Pokud máte rádi českou fantastiku, rozhodně byste neměli Bájná stvoření minout. Editor Vlado Ríša sezval zvučná jména české scény, dal autorům a autorkám téma poskytující širokou škálu možností k uchopení… a výsledný sborník byste rozhodně neměli nechat bez povšimnutí.
Když dva dělají totéž
V textu výše jste se dočetli o zvučných jménech české fantastiky. Nerad bych lákal na líbivé fráze, proto raději posuďte sami: namátkou vyberu jména Jana Rečková (a to hned dvakrát a pokaždé zcela odlišně!), Julie Nováková, Františka Vrbenská nebo Lucie Lukačovičová za dámskou část; pánové jsou zastoupeni skromněji – pouze Vladem Ríšou a Josefem Pecinovským. A nakonec zbývá ještě Adam Andres neboli Veronika Válková, u které(ho) jsem si nebyl jist, do které kategorie ho/ji zařadit. Ano, jsme si vědom, že známá jména ještě nedělají kvalitní povídkovou sbírku, přestože jejich literární renomé je určitou zárukou kvality.
Než se však dostaneme k povídkám samotným, je třeba zmínit ještě jednu důležitou věc. Námět „bájná stvoření“ měl za úkol probudit autorskou fantazii bez toho, aniž by přinášel příliš limitů nebo mantinelů. Ukázalo se, že editor měl při výběru šťastnou ruku, a výsledkem je sborník povídek, jehož nespornou devízou je různorodost jednotlivých kusů. Najdete zde texty v rozsahu od pěti do téměř padesáti stran. I pojetí se různí – od vážných atmosférických příběhů po humorné texty psané s nadsázkou a lehkostí. To dává čtenáři téměř neochvějnou jistotu, že si ve sborníku najde svého favorita; a naopak existuje slušná šance, že některé kusy ho naopak „nechytnou“. Celkem se budete moci začíst do devítky povídek.
Zaostřeno na detail
Pojďme se nyní podívat na jednotlivé povídky zblízka. Josef Pecinovský si v textu s příznačným názvem Píseň o Leviathanovi vybral za hlavního protagonistu právě tohoto bájného mořského netvora. Text patří k nejkratším v knize, ale vyznívá ze všech nejvážněji a nejnaléhavěji. Autor ukázal, že spisovatelské řemeslo mu nechybí; bohužel při tomto rozsahu ho nedokázal prodat v plné míře, a je otázkou, jestli chyběl nápad, nebo čas.
Anna Šochová nezůstala nic dlužna své pověsti specialistky na hororové povídky. I když její Dlouhá noc začíná v odlehčeném duchu, postupně atmosféra příběhu o přízraku nešťastné dívky houstne a na samém závěru už možná ucítíte i lehké mrazení v zátylku.
Jak již bylo uvedeno výše, jméno Jany Rečkové se objevuje v knize hned dvakrát. Otevírací povídka celého sborníku Když přijdou si z říše bájných stvoření vypůjčila sněžného muže a zasadila ho do kulis světa, který by se dal s přimhouřeným okem nazvat postapokalyptický. Zaujme zejména dynamický styl vyprávění a pointa příběhu. To Dolores a její byt je z úplně jiného soudku. Krátký pětistránkový text je svého druhu experimentem, hrou se slovy umně poskládanými do formy povídky, která je netuctově rozpustilá, laskavě podivná a velmi čtivá.
Lucie Lukačovičová si troufla na zřejmě nejoriginálnější bytost ze všech – žraločí božstvo. Je trochu škoda, že Sůl a krev má očekávatelnou pointu, ale zpracování rozhodně nezklame.
V těsném závěsu, co se originality týče, se drží Františka Vrbenská. Zatímco s Lucií Lukačovičovou jsme se podívali na Havaj, Františka Vrbenská nás pozve do Thajska, kde hledá inspiraci úspěšný malíř. V místě rušné sexuální turistiky a mnoha pověstí o hadích božstvech dá tento muž své srdce nepravé ženě – a to má samozřejmě fatální následky. Vrbenská má cit pro příběh, a vzhledem k rozsahu povídky i dostatek času pohrát si s pointou. V konečném důsledku se čtenářům Hadí srdce dostane pod kůži asi nejvíc ze všech povídek.
Vzhůru na vrchol!
Pomalu se dostáváme k vrcholům celé sbírky. Přiznávám se, soudím z pohledu milovníka humorné fantastiky, a jsem si vědom, že kvalita nechybí žádné z povídek v knize. Adam Andres v Klubu na ochranu jednorožců ukazuje, že když se třicetiletá panna spřáhne s vílou, můžou se dít podivuhodné věci. Odlehčený styl vyprávění a dobře ztvárněné postavy v kombinaci se slušnou mírou násilí (nějak je ty zkušenosti se psaním historické fantasy třeba prodat, že?) dávají ve výsledku velmi zábavnou a originální povídku.
Vrcholem jsou pak Nesnáze s Wagnerem. Julie Nováková, vycházející hvězda české literární scény, zasadila děj do nového pražského operního domu, ve kterém straší nakrknutý duch autora, jehož opera má být premiérou při otevření tohoto divadla. Ano, jak jste pochopili z názvu, jedná se o samotného Richarda Wagnera. Pokud se příliš nebudeme pídit po tom, zda duch patří do škatulky bájných stvoření, bude nám odměnou zábavný text s až překvapivě velkou dávkou spisovatelské zručnosti.
A ještě o jednom vrcholu sborníku je třeba hovořit. Tím je bohužel vrchol diletantství v povídce Vlada Ríši Trable s čarodějkou. Aby nedošlo k mýlce – povídka sama o sobě není vůbec špatná, bájných bytostí je v nich hned několik, snad jen snaha o lehkost působí místy trochu těžkopádně. Co však bije do očí je velké množství chyb a jazykových nedostatků. Ani většina ostatních děl se překlepům neubránila, ale Ríšova povídka vypadá, jako by ji do knihy on sám „nacpal“ na poslední chvíli bez větší snahy o korekturu. A to je velká škoda, protože podobné zbytečné chyby kazí velmi dobré počtení. Každopádně se nejedná o nic, co by čtenáře mělo od přečtení knihy odradit.
Musíme to doladit
O „nevychytané“ korektuře se zmiňuji výše. Bohužel, ještě jednu výtku si k tomuto sborníku neodpustím. Obálka prodává, a pokud na ni umístíte vlka, který to při barvení vlasů přehnal s peroxidem a kterému navíc kouká na zadek lední medvěd… No, řekněme, že se určitě dal jeden z prodejních argumentů vybrat mnohem lépe.
Druhá lehce kontroverzní věc je, zda vlastně bylo splněno zadání. Jsou ještě duchové, přízraky a čarodějky bájná stvoření? Na druhou stranu – ochudit díky tomu čtenáře o skvělé povídky, ve kterých právě tyto bytosti účinkují, by byla vyloženě krádež!
Závěr tedy jen ve zkratce: rozmanité, nápadité, ryze české a nebezpečně čtivé. Ideální kombinace, která by vás měla zlákat ke čtení – a kniha se vám odvděčí opravdu dobrými texty. Vlado Ríša sestavil kvalitní sborník; o to větší je škoda, že nevěnoval více péče i věcem okolo.
Vlado Ríša (ed.): Bájná stvoření
Vydal: Časopis XB-1, s. r. o.
Obálka: Marianna Alferova
Počet stran: 272
Cena: 295 Kč
Cituji: “Co však bije do očí je velké množství chyb a jazykových nedostatků. Ani většina ostatních děl se překlepům neubránila, ale Ríšova povídka vypadá, jako by ji do knihy on sám „nacpal“ na poslední chvíli bez větší snahy o korekturu.”
Tyhle věci jsem ochoten tolerovat u nějakého rozsáhlého překladu, ale u původní české tvorby ne. Je to opravdu tak zlé? Chtěl jsem si to koupit, ale tohle mne odrazuje…
KarelC:
není to nic strašidelného, ta kniha za koupi stojí, jen u Ríšovi povídky je to prostě nadpřesdržku a v jedné povídce je nějaká kravina (tuším dvojka místo č) asi na šestém řádku, která mě strašným způsobem iritovala. Jinak tam v podstatě žádné vážnější problémy nejsou, fakt jen sem tam chybějící mezera.
Moje potřeba tuto vadu vypíchnout pramenila čistě z frustrace, že tomu někdo nevěnoval trošku víc času a zařízl velmi dobré čtení takovou základní chybou. Ale kdo četl Hvězdné vandráky, asi ví co čekat.. Ale nerad bych, snížil svým pedantstvím prodeje dobrému čtivu!
Matob:
I Vám se do komentáře vloudil překlep – “u Ríšovy povídky” je ten správný gramatický tvar. 🙂
Jinak s Vámi souhlasím, překlepů je v povídce Trable s čarodějkou trochu moc – v ostatních povídkách jsem nic nenašla. Také mi to vadí, i když jsem si jako překladatelka vědoma toho, že i když můj překlad přečte 5 lidí, ještě se stane, že překlep nebo i vyložená gramatická chyba uniknou pozornosti. Ale smí to být tak dva tři na celou knížku, jinak to svědčí i o hajdalácké práci korektora (jak známo, autor či překladatel už pak své chyby nevidí, i kdyby to přečetl stokrát).
Ivaška:
děkuji za upozornění. Vidíte, to je tak, člověk káže o chybách a sám píše jak prase.
Snad sem podobnou prasárnu po sobě nenechal v recenzi samotné 🙂
No jo, já jsem taková boží povaha, já jdu spíš po obsahu a ne tolik po překlepech. Většinou je nevnímám. Já vím, správné to není. Ale já si nemůžu pomoci, já knihy napřed hltám a pak teprve čtu. Holt pozůstatek mé profesionální dráhy, kdy jsem musel přečíst a zpracovat denně stovky stran odborného textu. Takže jsem překlepy velkoryse přehlédl.
Ovšem, nikomu můj přístup nedoporučuji. To je jen moje stará profesionální deformace. Vám by se nemusela vyplatit.
Knihu jsem koupil na Veletrhu. Docela se tam prodávala, jak jsem koukal. Jo a podpis od čarodejnice Matouškové mám!!!