Marko Hautala je Fin. Kdo někdy četl finskou humoristickou knihu, viděl film, či poslouchal black metal, potvrdí, že Finové mají dost specifický smysl pro humor, filmy i hudbu. Díky nakladatelství Golden Dog teď máme možnost poznat, jak moc jiný mají přístup k hororu. Tedy, ne že by žádné knihy tohoto ve své vlasti oceňovaného autora v českém překladu doposud nevyšly. V regálech knihkupectví můžete narazit na Bábu motyku a Šeptající dívku. Ovšem na rozdíl od opuštěné vily na ostrově a malého městečka postiženého náboženskou sektou nás finský mistr psychologického hororu v knize Architekt temna pozval do obyčejného paneláku. Dá se z takového prostředí vůbec vytěžit něco strašidelného?
„Betonový brutalismus byl utopickou architekturou, která měla přerušit všechny vazby na minulost.“ (str. 118)
Joni je celkem obyčejný mladý muž potýkající se s despotickým otcem, školou a hledáním svého místa v životě. Poté, co procestoval kus světa, se nyní vrátil do Finska, aby se konečně osamostatnil, a také dokončil studia. V tom mu má pomoci i byt, který mu nedaleko školního areálu zakoupil jeho zámožný otec. Na první pohled nic, co by mělo vzbuzovat děs a hrůzu. Co na tom, že se mladík jen horko těžko soustředí na školu, o zabydlování v novém domově ani nemluvě? Pravda, je tu ještě ten příběh o tom, že předchozí majitel bytu ve sklepě domu zabil svou dceru. A ty divné hlasy a kroky, které Joni v noci slýchává ze schodiště, také člověku nepřidají na klidu. Zvlášť když on sám nepatří k duševně nejvyrovnanějším jedincům.
„Joni naslouchal šepotu domu, snažil se zvyknout na jeho zvuky. Přitiskl ruku na stěnu. Chvění ho šimralo do dlaně. Měl pocit, jako by se s čímsi spojil, stal se součástí hudby domu. Rychle ruku odtáhl a ohýbal prsty. Něco je tu špatně, zopakoval si bezhlesně sám pro sebe.“ (str. 23)
Kdo někdy zažil starší panelák v období dovolených (kdy je v něm minimum nájemníků), potvrdí, že například voda v trubkách, hučení klimatizace, či průvan v opuštěných chodbách domu dokážou jednomu nahnat husí kůži. Člověk s větší fantazií v nich může slyšet zvuky kroků, sténání, nářek a kdo ví co ještě. Přesně toho si je Hautala vědom, využívá toho a zároveň v popisech zvuků domu je asi nejsilnější. Díky tomu je atmosféra knihy tísnivá, tak jak příběh vyžaduje. Přitom se s vyprávěním nikam nespěchá. Joni a s ním i čtenář odhalují temná zákoutí domu i jeho historie velmi pozvolna. Ať už jde o náhodná setkání s některými ze sousedů (to byste se divili, jak může být třeba taková stará paní se psem děsivá), či jakoby záměrně poschovávané fotografie a další artefakty po předchozím majiteli bytu, nebo rozhovory s některými z nájemníků, skvěle budují ponurou atmosféru, ačkoli odpovědi na otázky nabídnou Jonimu i čtenářům jen zřídka. Místy tak příběh připomíná seriál Akta X. Na druhou stranu zde skvěle funguje nejen ponurá atmosféra domu, ale do určité doby i pocit, že vše co se Jonimu děje, je jen důsledkem jeho psychické poruchy. Stejně tak dobře buduje napětí postupné odhalování dalších a dalších faktů o historii domu. A ten ani zdaleka není jen pouhou kulisou pro těch několik málo postav, které v něm přežívají. Joniho pátrání autor občas proložil telefonáty s otcem, který se i na dálku snaží udržet nad synem kontrolu. Tím se pokouší vytvořit alespoň pocit toho, že by se tohle mohlo stát i vám. To je sice fajn, ale této snaze sám tvůrce podrazil nohy, když svému hrdinovi opepřil každou druhou noc spánkem plným děsivých snů. Ty mají evidentně v čtenáři ještě více posílit pocity tísně, ale zdání civilnosti vrážejí nůž do zad. Druhou a mnohem větší vadou na kráse je, že jak příběh plyne ke svému konci, čtenář začíná tušit, jak celé vyprávění dopadne, a bohužel se v samém závěru knihy autor nevyhnul jednomu z nejklasičtějších hororových klišé. A to je vážně velká škoda
I přes tyto výtky musím uznat, že Architekt temna je Hautalovou nejlepší do češtiny přeloženou knihou, a především kvůli skvělému vykreslení tísnivé atmosféry domu, hrdinových depresí a duševních muk stojí za to jí věnovat pozornost. Navíc dává nahlédnout pod pokličku života v odosobněné finské společnosti. Ale pokud čekáte Texaský masakr motorovou pilou, měli byste jít o panelák dál.
Překladu se zhostila Linda Dejdarová a kromě několika málo stylistických zaškobrtnutí jí i redaktoru Martinu Štefkovi nemám co vytknout. Zvláště pak když si uvědomíme, že nešlo o překlad z angličtiny. Ovšem černou perlou na tomhle finském dortíku je obálka a grafická stránka knihy. Autorem atmosféricky ponuré ilustrace na obálce je Mika Tumionen a spolu s profesionálním grafickým zpracováním Michala Březiny ukazuje, že i relativně malé nakladatelství může vydávat knihy v grafické úpravě, za kterou by se nemusel stydět ani leckterý velký nakladatelský dům.
Marko Hautala: Architekt temna
Vydal: Golden Dog, 2022
Překlad: Linda Dejdarová
Obálka: Mika Tuominen
Počet stran: 312
Cena: 349 Kč