Andrzej Sapkowski – Paní Jezera

Paní JezeraAndrzej Sapkowski Bylo to dlouhé čekání. Trvalo skoro dva roky a v posledních týdnech, jak se vydání blížilo, se stávalo stále nesnesitelnějším. Ale nakonec jsme se dočkali a Paní……

Paní Jezera
Andrzej Sapkowski

Bylo to dlouhé čekání. Trvalo skoro dva roky a v posledních týdnech, jak se vydání blížilo, se stávalo stále nesnesitelnějším. Ale nakonec jsme se dočkali a Paní Jezera vyšla. Andrzej Sapkowski opět prokázal svou, že je jedním z nejlepších fantasy spisovatelů všech dob, a na 561 stranách rozehrál geniální příběh. Nyní vám o něm povím trochu víc …

Jak si jistě pamatujete z knihy Věž Vlaštovky, Ciri vstoupila do tajemného portálu stejného jména a unikla tak ďábelskému zabijákovi jménem Bonhart. Paní Jezera (PJ) však nepokračuje přímo touto událostí. Opět tu najdeme koláž časů, vyprávění a “to bylo tak” scén, ve kterých je občas problém se orientovat (pokud neznáte Sapkowského styl a jste zvyklý na klasickou fantasy). PJ začíná setkáním Ciri a Galahada, rytíře krále Artuše. Zprávy o tom, že Sapkowski spojil svůj svět se světem artušovských legend se tedy potvrzují. A Ciri začíná vyprávět Galahadovi svůj příběh … 
A do děje vstupuje Nimue, tajemná čarodějka a Paní Jezera, které kdysi pro její malý vzrůst přezdívali Lokýtek … a tato Nimue je naprosto blázen do staré a stokrát omleté legendy o zaklínači a zaklínačce … čas a prostor přestávají mít smysl … světy se začínají proplétat a příběh se řítí kupředu zběsilou rychlostí … Sledujeme Ciri a její setkání s elfem Avallac’hem a poznáváme plány, které elfové s Ciri mají. Do událostí vstupují jednorožci a Ciri poznává krutou pravdu o elfech. Jednorožci ji pomohou uvědomit si a ovládnout dědictví Larry Dorren a stát se Paní Míst a Časů. Ciri prchá ze světa do světa, z času do času, a na stopě jsou jí Dearg Ruadhri – Rudí jezdci. Geralt se miluje s Fringillou Vigo. Jarre vstupuje do armády. Yennefer trpí na Vilgefortzově hradě … a Geralt se dozvídá jméno tohoto hradu, opuští Fringillu a vyráží na cestu … Hrad nachází při svých cestách prostorem a časem také Ciri. Nakonec se setkávají všichni – Ciri, Geralt, Yennefer … i Regis, Milwa, Cahir, Angouleme, Vilgefortz, Bonhart … a nakonec také imperátor Emhyr, jehož pravé jméno máme teprve poznat … Ale tímto setkáním příběh zdaleka nekončí. Čeká vás spousta mrtvých – a nejeden z nich bude z výše jmenovaných.Čeká vás politika, magie, filozofické úvahy a závěr, který rozhodně nečekáte …

Drobnou představu o knize si můžete udělat z těchto úryvků (zasvěcené do předchozích Sapkowského knih jistě zaujmou, ti ostatní možná nebudou u některých vědět o co jde a proč jsem je na tuto stránku vlastně umístil).

 

A zaklínač a zaklínačka nezrychlujíce ani nezpomalu-
jíce krok, šli dolů, dolů po krví zalitém schodišti hradu
Stygga. Blízko sebe, rameno vedle ramene, protínajíce
povětří rychlými, klamavými pohyby čepelí. 
{str. 407}  
Kolona vysídlenců pomalu kráčela k jihu. Někde zeza-
du uslyšeli vysoký, zoufalý, bolestivý ženský křik.
“Geralte, ne,” zašeptal Marigold. “Nic nedělej, nepleť
se do toho…”
Zaklínač k němu obrátil tvář, kterou básník neznal.
“Plést se do toho?” pokrčil rameny. “Někoho zachraňo-
vat? Nasazovat život pro nějaké vznešené principy a ideá-
ly? Ne, Marigolde, už ne.” 
{str. 508}
“Smilování!” padl před zaklínačem na kolena rozcu-
chaný mladík se šílenýma očima. “Ušetři mě!”
Geralt zadržel ruku a meč a rozmach na úder využil
k piruetě. Koutkem oka zahlédl, jak mladík s úšklebkem
vyskočil, uviděl, co drží v rukou. Změnil směr pohybu,
pokusil se o únik. Avšak uvízl v tlačenici, na zlomek oka-
mžiku se nemohl pohnout.
Mohl se jen dívat, jak proti jeho tělu letí trojzubé vidle. 
{str. 540}
Vampýr vzdálil ostré špičáky od hrdla oběti a upřel na
Ciri onyxově černé oči.
“Naskytnou se příležitosti,” poznamenal, jakoby na vy-
světlenou, “kdy prostě nelze odolat a nenapít se.” 
{str. 375}
Dívka si uchváceně prohlížela lehounké visuté terasy 
a balkóny, z vody se tyčící věžičky s kopulemi podobný-
mi leknínovým květům, můstky klenoucí se nad řekou
smělými oblouky, schodiště, arkády, obelisky a věže.
“Tir ná Lia,” řekl tiše Avallac’h.
Čím blíže byli, tím více uchvacovalo kouzlo toho místa.
S bušícím srdcem a sevřeným hrdlem míjela Ciri fontány,
mozaiky a sochy, prolamované, křehké konstrukce, je-
jichž účel neznala i takové, o nichž tušila, že neslouží ni-
čemu – jen estetice a hramonii.
“Ti ná Lia”, zopakoval Avallac’h. “Vidělas už někdy
něco podobného?”
“Ovšem,” vypravila ze sevřeného hrdla. “Viděla jsem
trosky něčeho podobného. V Shaerrawedd.”
Nyní dlouho mlčel její průvodce. 
{str. 178-179}
“Okázalý zámek,” řekl s obdivem Cahir. “Na mou duši,
representativní a oku lahodící sídlo.”
“Pěkně si vaše kněžna bydlí,” konstatoval Regis. “To se
musí nechat.”
“Kurva, celkem parádní barák,” dodala Angoulême. 
{str. 76}
Viděla jak se při plném tahu tětiva zarývá do jeho snědé
tváře, jak se červeně okřídlená letka dotýká koutku jeho
úst. Viděla, že míří přesně.
Neuhnula. Zvedla luk, plynulým pohybem ho napjala
a už během napínání mířila. Tětiva se jí zaryla do tváře,
pero letky se dotklo koutku úst. Mířila přesně. 
{str. 372}
Do této chvíle ztuhlí, zkamenělí invalidé na voze se po-
hnuli, jakoby oživení mávnutím kouzelného proutku.
V rukou, které vztáhli k elfům se objevily, jakoby vyčaro-
vány krajíce chleba, homolky sýra, plátky slaniny.
A elfové, poprvé za tisíc let, vztáhli ruce k lidem.
Lucienne a Jarre byli první lidé, kteří spatřili elfský
pláč. Byli svědky toho, jak se elfka zalyká vzlykotem
a ani se nesnaží otírat tekoucí slzy, zanechávající světlé
stružky na jejích špinavých tvářích a popírajících tak tvrze-
ní, že elfové vůbec nemají slzné žlázy.
{str. 466}

A jaká je tedy Paní Jezera? Jedním slovem skvělá. Téměř dokonale napsaný příběh. Úžasný děj, vypravěčský styl. Prokreslené postavy, politika, magie. Souboje, které se vám přímo promítají před očima. Prostě a jednoduše nejlepší fantasy kniha za poslední dva roky. Proč za poslední dva roky? No protože Věž Vlaštovky, která vyšla před dvěma lety, je přeci jenom o chlup lepší (tedy alespoň podle mne, hodně lidí s tím souhlasit nebude).

Jméno Paní Jezera
Autor Andrzej Sapkowski
Vydavatel, rok vydání Leonardo, 2000
Počet stran 561
Cena 239,- Kč
Další Přeložil Stanislav Komárek
Ilustrace Jana Komárková
Hodnocení 95%

Knihkupectví Trávníček
[ ZAKOUPIT KNIHU ]

Napsal (c) Jan Čeřovský, 16.6.2000
E-mail: Cerovsky@jcsoft.cz
URL: http://www.jcsoft.cz & http://www.jcsoft.cz/fantasy/

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Ten konec se mi nelíbí… je to neukončený… a chybí tomu atmosféra Věže vlaštovky. Ale ta část boje proti Nilfgaardu je geniální. Trochu mě ale mrzí že se sympatickej záporňaák Vilgefortz stal dalším z těch padouchů – “Ovládnu svět!!! Hahahaha”. Já bych dal 90%.

  2. Po čtyřech úžasných knihách pro mně byla Paní jezera velké zklamání.Myslím,že ten konec mohl být lepší,promyšlenější.Připadá mi to nedotažené.

  3. Všeobecné zklamání ? U mě teda ne.
    Mě osobně Paní jezera nezklamala ani trochu. Podle mě výborná kniha- Toussiant,bitva u Mayenny,Cirinin pobyt u elfů ,cestování v čase s jednorožci , výborná politika ( nechápu proč to nikterým lidem vadí ) , Nimue a ta její snílka , Geralt a jeho družina . Dobrá kniha. Ale zklamalo mě ,že umřel Cahir ,ale asi je to tak lepší.

  4. Příliš Tolienovské. Prostě Tolkien byl jen jeden. A nechápu, proč si Sapkowski bere postavy od Keltů a Normanů. My jich přece máme dost. Je to velice slátané. a to jsem blázen do fantasy, ale tohle je na mě moc.

  5. To se vám asi nestalo…
    Paní Jezera jsem přečetla za pár dnů, což u mě není obvyklé. Krásné knihy čtu jen v časech, které si to zaslouží. Když jsem dočetla na stranu 361, zjistila jsem, že více než třicet následujících stran chybí… Setkání Ciri s Geraltem, s Yennefer, konec té monumentální bitvy, smrt Milwy, Setkání Ciri s Cahirem.Co teď? Číst dál? Nebo počkat čtyři dny a vydat se do Prahy pro jiný výtisk…Dovedete si to představit? Všechno ve vás řve, zuří bitva, Ciri… kde se objevila, když ji Nimue ukázala správný čas a prostor?! v náručí Geralta? u přikované Yennefer?, myšlenky víří, představy, přání a vy chcete ještě, ale kniha mlčí!Po krátké úvaze jsem četla dál. Nevydržela bych to. Té noci jsem dočetla. A vydechla. Bylo mi líto, že to skončilo. Útěchou mi bylo jen těch třicet stran a stále ještě je.

  6. Sapkowski
    Mě sapkowski moc nesedí. Je to určitě dobrý spisovatel, ale je tam v těch jeho knihách strašný bordel. Tu jeho politiku, kterou tam pořád cpe moc nemusim. Neni originální, ta kniha je trochu tolkeinovská, jak tu už někdo psal. Nejvíc mě zklamal ten závěr a spousta lidí mi na to pořád říká , že si ho mám domyslet. Fajn. Ale mě to nejde. Připadá mi to jako by zapoměl dopsat půlku knihy.Já mám raději Martina – píseň ledu a ohně. To je počteníčko !A nebo Knaaka

  7. Zase vedle
    Nelíbilo, nelíbilo a ještě jednou nelíbilo. Ani poslední díl v mých očích ságu o zaklínači nezachránil. Vlastně se potvrdily moje obavy a zase jsem se nudil ve čtyřech pasážích z pěti. Kniha na několika stech stránkách postupně ztrácí šmrnc, kterého už na začátku nebylo ani co by se za nehet vešlo. Naprosto mě odzbrojil závěr, ve kterém Sapkowski pošle během několika málo scén k čertu všechny vedlejší postavy. Byli Geraltovi družníci příběhem vláčeni jen proto aby se na konci stali předsunutým vojem který smete první vlna čarodějovy tělesné stráže? To autora opravdu ošklivě zbila múza? Došly nápady nastavované přes tisíce nezáživných stran celé pětidílné série? Nešel příběh o zaklínači zkrátit do dvou, maximálně třeh knih? Podle mého by to jen prospělo.

  8. Zase vedle
    Nelíbilo, nelíbilo a ještě jednou nelíbilo. Ani poslední díl v mých očích ságu o zaklínači nezachránil. Vlastně se potvrdily moje obavy a zase jsem se nudil ve čtyřech pasážích z pěti. Kniha na několika stech stránkách postupně ztrácí šmrnc, kterého už na začátku nebylo ani co by se za nehet vešlo. Naprosto mě odzbrojil závěr, ve kterém Sapkowski pošle během několika málo scén k čertu všechny vedlejší postavy. Byli Geraltovi družníci příběhem vláčeni jen proto aby se na konci stali předsunutým vojem který smete první vlna čarodějovy tělesné stráže? To autora opravdu ošklivě zbila múza? Došly nápady nastavované přes tisíce nezáživných stran celé pětidílné série? Nešel příběh o zaklínači zkrátit do dvou, maximálně třeh knih? Podle mého by to jen prospělo.

  9. Ještě před deseti minutami jsem četla Paní jezera a také dočetla. Upřímně se ovšem divím… Moc mě celá Paní jezera zkalamala. Sháněla jsem tuhle knížku kde se dalo,hltala jsem Sapkowského, milovala ságu, ale vrátit čas…nikdy bych si poslední díl nekoupila…tak tu teda čekám, jestli se objeví jednorožec a peřenese mě do jiného místa a jiného času, abych mohla sebe samu varovat před tímto nákupem.Nechci ovšem ostatním kazit radost, jen si myslím, že autor měl na víc, než na průměrnou fantazy (hlavně po tom, co nám předvedl v předchozích dílech). Autor završil ságu přehnaným a zbytečným zachraňováním (když už se teda rozhodl nechat zaklínače umírat, tak ho měl nechat i umřít), když nevěděl, kam dál, povolal nejkýčovitější fantazy tvory, co kdy někdo vymyslel- jednorožce, aby zachránili úplně celou zápletku a to mě asi zklamalo nejvíc. jednorožci, hrad Camelot, pokus o doják na samotném konci. A místa a časy? Skevělý nápad, ovšem zbytečné zatahování “naší” dimenze do děje, Artuš a Grál, rytíři kulatého stolu, to je taky takový jednorožec… Nic proti tomu, jen to nejen z Paní jezera, ale i z celého zaklínače udělalo úsměvný kýč. čekala jsem prostě něco chytřejšího, něco, promyšlenějšího…tak se vám tu omlouvám, ale opravdu jsem musela napsat komentář!

  10. Ještě před deseti minutami jsem četla Paní jezera a také dočetla. Upřímně se ovšem divím… Moc mě celá Paní jezera zkalamala. Sháněla jsem tuhle knížku kde se dalo,hltala jsem Sapkowského, milovala ságu, ale vrátit čas…nikdy bych si poslední díl nekoupila…tak tu teda čekám, jestli se objeví jednorožec a peřenese mě do jiného místa a jiného času, abych mohla sebe samu varovat před tímto nákupem.Nechci ovšem ostatním kazit radost, jen si myslím, že autor měl na víc, než na průměrnou fantazy (hlavně po tom, co nám předvedl v předchozích dílech). Autor završil ságu přehnaným a zbytečným zachraňováním (když už se teda rozhodl nechat zaklínače umírat, tak ho měl nechat i umřít), když nevěděl, kam dál, povolal nejkýčovitější fantazy tvory, co kdy někdo vymyslel- jednorožce, aby zachránili úplně celou zápletku a to mě asi zklamalo nejvíc. jednorožci, hrad Camelot, pokus o doják na samotném konci. A místa a časy? Skevělý nápad, ovšem zbytečné zatahování “naší” dimenze do děje, Artuš a Grál, rytíři kulatého stolu, to je taky takový jednorožec… Nic proti tomu, jen to nejen z Paní jezera, ale i z celého zaklínače udělalo úsměvný kýč. čekala jsem prostě něco chytřejšího, něco, promyšlenějšího…tak se vám tu omlouvám, ale opravdu jsem musela napsat komentář!

  11. Oproti předchozím dílům dost slabé, tak nějak se to bojím číst dál. Cestování mezi světy, Artuš atd.. fuj fuj, tohle nemám rád

  12. no nejlepší je opravdu křest ohněm. Ten smutek z této knihy a velké ztráty…. Ale proč by vše mělo končit jak končí taky chcem mít to co nemáme:-( tak proč chtít dobrý konec. Kniha je uzavřena aspon se zbavil dalších dílů ságy. Ale byly to pro mě krásné 4 měsíce čtení ságy o Geraltovy na tuto knihu nelze zapomenout :´(

  13. Hele lidi, nevíte, jak se jmenuje další díl zaklínače po Paní jezera je jakej?

  14. PJ nepovažuju za nejlepší knížku ze ságy, ale jsou tam velmi vydařené části. Ale co mě fakt naštvalo je smrt Cahira. Sakra, on si to nezasloužil. :)Ikdyž jsem opravdu nedoufala, že to dopadne dobře, měla jsem naději, že jeho bude ušetřeno. (cheche, mluvím o něm, jako kdyby fakt někdy žil, ale já toho chlapíka měla fakt ráda.) Po jeho smrti jsem měla sto chutí tu knížku roztrhat a vyhodit, ale ovládla jsem se, přeci jen, nebyla moje…

  15. Zaklínač
    Sapkowského sága o Geraltovi je mi velmi blízká, ač nejsem fanda klasického fantasy žánru, tak jeho knihy mě “berou”. Zaklínačská pentalogie je jako celek naprosto skvělá, líbí se mi vývoj a charakterové změny postav, do kterých nechal autor své postavy dozrát, řekl bych, že naprosto korespondují s osudy, které je na stránkách své románové ságy nechal prožít. První čtyři díly jsem četl více než před rokem a trochu se mi již mísí v paměti, přesto si pamatuji, že nejíce pozitivně bych hodnotil Věž vlašťovky, ta měla opravdu skvělý spád, autor nám skvěle mixoval 3 dějové linie, přičemž tou nejhlavnější se postupně stávala ta s Ciri a i když já měl vždy nejradši části, ve kterých se objevoval Geralt, tak musím uznat, že to byli jen mé subjektivní přání, protože v rámci vyvrcholení románové ságy bylo správné dávat větší a větší prostor Ciri. Teď se tedy pustím k hodnocení Paní jezera, kterou mám nejvíce v živé paměti, neb jsou to sotva 2 měsíce, co jsem ji, jako ostatně všechny Sapkowského kniky jenž jsem četl, přelouskal během pár dní:-)…kniha měla slabší a silnější momenty a trochu bohužel si musím říct, že skvélá zaklínačská sága si zasloužila promyšlenější vyvrcholení – zkrátka na mě ten konec zapůsobil tak, že už to chtěl mít autor z krku, přišlo mi to ušité poněkud horkou jehlou. Nějak nemůžu věřit tomu, že Geralt, jenž v podstatě za celou ságu nenajde v boji rovného protivníka, se nakonec nechá propíchnout vidlemi od nějakýho sedláka, to mi zkrátka jako konec velkolepé ságy nepřipadá úplně nejideálnější, ale souhlasím s tím, že musí na konci Geralt umřít (ostatně se mi zdál víc a víc opotřebovaný :D) a Yennefer samozřejmě s ním, to jak spolu na konci odplouvali “kamsi” na voru se mi líbilo, byli jako proslulí věční milenci Romeo a Julie. To je asi jediná, i když dosti podstatná výtka ke knize a vlastně i k celé dechberoucí zaklínačské sáze.Jak už jsem předeslal, nejsem přílišný žánr fantasty, ale Sapkowski nepíše klasickou literaturu tohoto žánru. Jeho knihy a jeho vyfantazírovaný svět je odrazem našeho realného světa, “jen” tam jsou navíc elfové a další nadpřirozeno. Nejde tedy, jako například u Tolkiena o prostý, idilický boj dobro X zlo a nic mezi tím, buď černá nebo bíla…Sapkowski dle mě skutečně povýšil fantasy na vyšší žánr než jak je všeobecně brán, a to je podle mě jeho největší zásluha. A na čem si u jeho knih nejvíce ulítávám, je jeho rozkrývání vysoké politiky atp., v tom je prostě fenomenální:)…Škoda, že se Zaklínači nedostalo zatím důstojnějšího filmového zpracování, než jakým je průměrný polský seriál, i když nutno dodat, se skvělým M. Zebrowskim (není to žádný béčko, hrál např. i v oscarovém Pianistovi) v hlavní roli démonického Geralta – tak jsem si zaklínače při čtení kniky téměř 100% představoval.

  16. hodnocení
    Kvalita posledního dílu, od kterého jsem čekal vyvrcholení celé ságy, je vážně slabší.

    Koncept skákání mezi světy je na můj vkus trošku mimo seriózní fantazy, za které jsem zaklínače považoval, ale budiž. Zakončení mi sice nevadilo, ale kdyby kniha skončila v momentě kdy loďka zmizela, možná by to bylo lepší než zjištění ze Geralt přežil a Ciri je v našem středověku – asi by to vypadalo stylověji, když špatný konec, tak se vším.

    Co mě ale během poslední knihy vážně frustrovalo (a ten trend se vyskytoval v menší míře i v předchozích dílech), byly pro mě nepochopitelné paradoxy – pokrok v chirurgii, kde má téměř každý běžné anatomické znalosti, věda, neustále připomínané školství atd. a v kontrastu s tím Geralt nosící onuce a celá primitivnost popisovaného světa, no mi to nějak nesedělo. O snářce a Nimue se radši nezmiňuji, to mi přišlo úplně mimo 🙂

    Navíc Sapkowski zřejmě přes knihu přefiltroval všechny své sexuální choutky a příznám se, že mě moc nebavilo číst sexuální scény, projevy žárlivosti a nenávisti (triss x yennefer) a všudypřítomné chuti znásilnit či alespoň ponížit nedospělou Ciri. Popis války byl natolik naturalistický, až bych řekl – moc…

    Jinak politika super, magie emulující dnešní běžné prostředky mi moc neseděla, ale dalo se to přejít. No a co se týká toho šermířského žargonu, no znělo to sice “cool”, ale většinu termínů jsem si musel prostě domyslet, hledat se mi to fakt nechtělo…

    Nic to ale nemění na tom, že jsem knihu zhltnul, čtení to bylo dobré. Pokud je vrcholem fantasy Tolkien, tak Sapkowskiho knihy jsou sice ve větším závěsu za ním, ale pořád dost napřed před ostatními autory, které jsem četl. Přece jen má Geralt ve fantasy povědomí své čestné místo a jistě si ho i zaslouží

  17. jedna z nejlepších, ale škoda toho zbytečnýho umírání cahira, regise, milwy…, chtěl urychlit konec no, ale oni nejspíš nezemřeli… geralt a yennefer, jinak v by povídka Něco končí něco začíná v meči osudu neměla smysl (povídka o jejich svatbě i s ciriinou jizvou a galahaadem z art. legendy)

  18. Vynikající…Serial jsem sledoval v pubertě ted jsem v 26-ti konečně dočetl jeden z nejzajímavějších světů ve fantasy-možná za to může i to, že jsem dohrál(několikrát) obě zatím vydané pc hry. Fantasy a scifi čtu celkem hodně, kromě jiného a celkem se divím jak jste skoro všichni zklamaní a atd. Knížku jsem zhltl za 2 dny a bylo to moc hezké počtení. Konec mě uspokojil, politika a obraz války taky naprosto super. Geraltovu skupinu jsem si dost oblíbil hlavně Regise a Cahira. Jsem rád, že Geralt zase ke konci skončil v hospodě s kamarádama, pitím a jídlem(tyhle pasáže se mi vždycky ve fantasy líbí;))škoda, že čarodějky nedostali nějak pořádně víc na frak, kravky jedny;))i když s nima Geralt hezky vypekl s tím hradem. Taky mě chvilkama štvalo a to se mi stalo i u předchozích dílů, že tam Geralta nebylo tolik kolik bych chtěl, ale jinak k tomu žádné větší výtky nemám. Jsem spokojený;) 95%…

Zveřejnit odpověď