Nadmíru vydařený Mlok

Někoho může zmást, že Mlok 2015 je dnes, když píšeme rok 2016, aktuální vydání. Jenže jde o sborník z literární soutěže s více než třicetiletou tradicí. Roku 2014 autoři pilně připravovali soutěžní díla, roku 2015 se stejně pilně hodnotilo, na Parconu byly vyhlášeny výsledky a čtenáři prostě hotové knihy dostávají až teď, nebo přinejlepším od prosince loňského roku. Soutěž o cenu Karla Čapka jsem si vyzkoušel jako soutěžící i jako porotce a přestože od obojího uplynulo hodně vody, trochu se ještě dokážu do těchto rolí vcítit. Teď jsem ale v úloze čtenáře.

ant.: Mlok 2015

Soutěž probíhá ve čtyřech kategoriích, jejichž vítězové jsou tradičně obsahem prestižního sborníku. Kategorie se odlišují délkou textu. Neexistuje konsenzus ohledně „královské kategorie“, jsou co do významu rovnocenné a v každé kategorii je možné za nejlepší text napříč kategoriemi získat ocenění „Mlok“. Ostatní vítězové pak dostanou po „pulci“.

První kategorií jsou mikropovídky. Krátké texty, založené na originálním nápadu a s vtipnou pointou Letos jsou všechny tři zajímavé originálním nápadem. Druhé místo sice spíš vyplyne, než aby bylo vypointované, ale ani jedna mikropovídka není ošizená stylisticky, všechny tři jsou psané jistou a zkušenou rukou. Karel Doležal (Geniální miminko) si první místo v kategorii určitě zasloužil.

Druhá kategorie jsou krátké povídky. I zde záleží na nápadu a pointě, což nevyšlo Romanu Burešovi (Serena), jehož povídka tak nějak postrádá prvek sci-fi. Je posazená do postapokalyptického světa, ale její banální příběh by se mohl odehrát v leckteré zemi třetího světa. Zajímavější je krátká povídka Andreje Jáchima (Stena), líčící trable trosečníků na cizí planetě. Má vtipný závěr a hezky tak uvozuje humoristický kousek Ivana Mlse (Trable se zákony). Vím, jak je těžké v literárních soutěžích uspět s humornou povídkou, a když se to povede, je to záruka kvalitní zábavy. Ivanovi se toto daří opakovaně. Letos uspěly v kategorii krátkých povídek dokonce dvě humorné práce, tou druhou je dílko Lenony Štíblaríkové (Praktická inštruktáž…), a to na podobné téma, čili lidová pohádková strašidla a jejich úděl v moderním městském prostředí. Obě povídky pohádkový materiál nazírají z odlišných úhlů a srší zábavností a originalitou. Povídka Evy Trnkové (Černé dřevo) je naopak temnou fantasy, opět nápaditou a oplývající atmosférou. Za příběh prostých lidí a jejich snu o svobodě magie dostala pulce zaslouženě.

Dlouhé povídky uvozuje podle mě trochu rozpačité dílo Veroniky Barborkové (Prach motýlích křídel), které má potenciál, ale chybí mu dopilování. Poněkud slabá je povídka Lukáše Hermy (V pohoří Gabreta), vyprávěná z pohledu vraždícího schizofrenika. Autor si ale ukousl příliš velké sousto a ambiciózní nápad sklouzává do frašky, byť s akčním spádem. Dojem vynahrazuje povídka Anežky Melounové (Železná opona), která si střihla fantasy v trochu ve stylu Holdstocka a uspěla na výbornou. I v dlouhých povídkách najdeme zástupce humorného příběhu, Věra Mertlíková (Rosa na kolejích) mi svým stylem prozměnu připomněla Neila Gaimana. Ale pozor, ani v jednom případě nejde o nápodobu nebo epigonství, řeč je jen o čtenářském dojmu. Poslední, pátá, dlouhá povídka je opět scifi, postapo s hlubokým tématem. Kristýna Obrdlíková (Abeion Vela) se do finále dostala určitě zaslouženě, ale povídce by prospěla větší redakční práce. Ale to je něco, co povídkové sbírky ze soutěží z principu postrádají. Do rukou se čtenáři dostane to, co autor napsal, nikdo nevrátí vítěznou povídku autorovi k přepracování a zlepšení, jakkoli by to někdy bylo ku prospěchu.

Převahu ženských jmen v letošním mlokovi završuje novela Barbory Čečákové (Motýloletec a půlnočnice). Přestože jsem novele zpočátku nemohl přijít na chuť, asi tak v polovině mě chytla a konec jsem už doslova hltal. Autorka totiž příběh zasadila do světa plného magických tvorů, z nichž každý má vymyšlené zvláštní jméno, a než jsem zjistil, že pro to existuje dobrý důvod, podezíral jsem ji z fabulačního exhibicionismu, který má překrýt inspiraci Hrou o trůny. Jsem ale rád, že se mé podezření nepotvrdilo a novela byla letos Mlokem určitě oceněna po právu.

I pokud nekupujete Mloky pravidelně, letošní sklizeň považuji za povedenou a mohu ji doporučit ke konzumaci i těm, kdo se o svět literárních soutěží normálně nezajímají.

  • Mlok 2015
  • Vydal:Nová vlna a Cena Karla Čapka, 2015
  • Počet stran: 396
  • Cena: 262 Kč
Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zveřejnit odpověď