Máme tu další návrat do minulého literárního roku v rámci naší redakce. Tentokrát se nad nejlepšími přečtenými knihami zamyslel náš komiksový labužník, Sebastian Komárek. A rozhodl se nelovit jen v tuzemských vodách – a dokonce se vydal i mimo své komiksové království.
Dragon Ball
V rámci celosvětové karanténní situace se mi podařilo udělat něco, co jsem si do té doby kategoricky zakazoval – začít číst mangu. Bylo mi totiž jasné, že kdybych ke svému stávajícímu seznamu četby přidal ještě japonský komiks, přečtení byť jen čtvrtiny by byl Herkulovský a téměř nesplnitelný úkol. Nu, stalo se, a první manga, jež se dostala před mé oči, byla původní série Dragon Ball od Akiry Toriyamy. A co bylo zprvu zakázaným hříchem, se nakonec ukázalo býti vítanou spásou a objevem hřejícím u srdce. Nevinnost a roztomilost nejen hlavního hrdiny Sona Goku, ale celé šestnáctidílné série obecně vykouzlily na mých rtech něco, co se na nich neobjevilo už léta (ještě před onou nešťastnou pandemií) – upřímný úsměv.
Berserk
V návaznosti na výše zmíněný objev mé ruce sáhly po další klasice, jež začala být vydávána již v osmdesátých letech – Berserk od spisovatele a kreslíře jménem Kentaro Miura. Když přítomná série začala být vydávaná v češtině, zrovna jsem dočetl takzvanou „Eclipse ságu“ v angličtině, což je s jistotou pravým opakem toho, s čím se případný čtenář setkává v Dragon Ball. Berserk je syrová a surová temná fantasy, jež si nebere servítky, nebojí se pravdy o lidech, nedělá si iluze o konstruktu, jemuž se říká „politická korektnost“, a v neposlední řadě obsahuje dva nejpodstatnější aspekty každého dobrého a kvalitního vypravování – umně napsaný/nakreslený příběh a zajímavé hlavní i vedlejší postavy.
The Mighty Thor od Waltera Simonsona
Jako člověk, který psal svou bakalářskou i diplomovou práci na starogermánskou literaturu ve spojení s fantasy dvacátého století jsem se předlouho vyhýbal četbě Thora od Marvel Comics. Můj mozek zarputile odmítal uvěřit, že by se při pohledu na „moderní“ zpracování staroseverských mýtů necítil znechuceně a pohoršeně. Nakonec jsem se však v rámci osmdesátkového komiksového maratonu dostal k sérii The Mighty Thor od spisovatele/kreslíře Waltera Simonsona, a téměř jsem nevěřil vlastním očím. Již po přečtení prvních několika čísel bylo zřejmé, že je autor se zmíněnými mýty do hloubky obeznámen, a co více – z komiksu doslova sálalo jeho nadšení a láska. Zakomponování těch nejmenších detailů a nejméně známých postav v kombinaci s perfektním vypravováním a uchvacující kresbou dosáhl Walt Simonson něčeho skutečně nevídaného, a jeho Thor se okamžitě stal jedním z mých nejoblíbenějších komiksů vůbec.
The Mandalorian – Season 2
Nu, a nakonec je třeba okořenit seznam trošičku odlišným médiem. Jako miliony dalších fanoušků po celém světě jsem byl stržen a uchvácen fenoménem The Mandalorian, a roku 2020 konkrétně jeho druhou řadou. Ano, mohl bych se zde rozepisovat o tom, jak dobrou filmařinou zmíněný seriál je, anebo o míře tzv. „fan-service“, uspokojující duši všech lidí milujících Star Wars. Také bych mohl (zcela pochopitelně) psát celé eseje o Groguovi (dobrá dobrá, Baby Yoda). Myslím si však, že bude stačit zmínit celkovou atmosféru seriálu, stejně jako pocit, který jsem necítil od prvního zhlédnutí Pomsty Sithů – pocit Star Wars. Jednoduše řečeno Star Wars. Ona sága totiž v jednom vyvolá převelice specifický pocit, nepodobný ničemu jinému. A to se nepodařilo ani jedné epizodě takzvané „Sequel Trilogy“… tedy, alespoň v mém případě.
