I naše redakční kolegyně Adéla by ráda řekla pár slov k uplynulému literárnímu roku. A protože nejen knihami a komiksy je člověk živ, dozvíte se i co pařila ve svém hráčském doupěti a na co v přestávkách mezi hraním a čtením koukala . A musíme říct, že za rok toho zvládla opravdu dost!
Knihy
From Blood and Ash (Jennifer L. Armentrout) – New Adult, fantasy, romantika
Je sice v angličtině, ale po předchozím prvním coviďáckém záseku tohle byla první kniha, která mě vtáhla do děje. Hlavní hrdinka není dámička v nesnázích a autorka ji napsala docela dobře živou a uvěřitelnou. Žádná z postav není dokonalá, o to lehčí je si je oblíbit. Nejvíc mě asi potěšil nový náhled na upíry a vlkodlaky, protože přesto, že se v tomhle prvním díle ještě moc nevyskytují, jsou odlišní od těch klasických, které známe z Buffy (Stmívání se NEpočítá) nebo mainstreamových urban fantasy sérií, kde je plno věcí jak přes kopírák – meh.
Storm and Fury (Jennifer L. Armentrout) – Young Adult, urban fantasy
Tenhle první díl z trilogie má něco, na co jsem v YA knihách s opeřenci narazila tuším jen jednou. A to sice ochránce v podobě gargoylů (chrličů, ale ne těch ozdob okapů). Hlavní hrdinka je nefilim (napůl člověk, napůl anděl) a má svého ochránce, protože je poslední svého druhu na světě. Storm and Fury mě oslovilo hlavně proto, že je to skvělý příklad, kdy autor dává své postavě vlastní charakterní rysy a i zdravotní problémy. V tomhle případě trpí Trinity pigmentovou retinopatií, což v jednodušším slova smyslu znamená, že pomalu přichází o zrak a ve tmě nevidí skoro vůbec.
Stalking Jack the Ripper (Kerri Maniscalco) – Young adult, rádoby historické
V popisu a štítcích bývá často označována jako historická, ale Stalking Jack the Ripper je jen zasazena do viktoriánské éry a Kerri Maniscalco se nechala inspirovat příběhem Jacka Rozparovače a pojala ho po svém, trochu jinak. Není to nijak světoborná úžasná kniha, ale bavila mě hlavně proto, že mě vždycky zajímalo, jak dokáže člověk vzít nějakou historickou událost a s pomocí menších změn vytvořit úplně jiný příběh. Navíc mi přišlo, že Maniscalco svoje postavy řízla Sherlockem Holmesem a Johnem Watsonem (které tam v jedné chvíli i zmiňuje), ale je to příjemná oddechovka. Kdyby se v příběhu a detailech začal pitvat ale někdo, kdo tomu doopravdy rozumí (klidně i historicky, aby byla sranda), dokážu si představit, že by byla celá kniha rozcupovaná během pár minut. Někdy… Někdy je fakt dobrý nekoukat na detaily a jen si užívat, jak se autorčina představivost rozjela na plné obrátky.
- Sandman Slim (Richard Kadrey) – Urban fantasy
Od Kadreye mám doma tři knihy a vždycky ve mně jejich čtení vyvolá pocit podobný tomu úplně prvnímu čtení, kdy mě zaujal především autorův způsob psaní. Nesnaží se ničím zaujmout, má super nas*r si postoj a ironie se sarkasmem z hlavní postavy přímo čiší. Četlo se to jedna báseň a byla to skvělá oddechová jednohubka (dokud jsem nepřišla na to, že to má další díly). Překvapilo mě, jak moc jsem se u toho nasmála, protože ironický hlášky má autor přímo legendární. Co by kdo taky čekal, když hlavní postava strávila několik let v pekle a podařilo se jí konečně zdrhnout (taky je perfektním příkladem „antihrdiny“).
- Šest vran (Leigh Bardugo) – Young adult, urban fantasy
Jasně, zase puberťáci, ale jako svoji vrstevníci se nechovají. Líbilo se mi, co v Šesti vranách udělala Bardugo se svým světem (první trilogie ze stejného univerza je Griša – nečetla jsem, nebavilo mě, ale být mi tak dvanáct, asi bych to sežrala i s navijákem). Taky to je jedna z mála knih, kde mi nevadí střídající se pohledy hlavních postav, protože dávají smysl, nejsou násilné a pořád se něco děje. A především je to alespoň změna od „klasických“ young adultovek, kterých se vydávají tucty.
Půjčovna masa (Richard K. Morgan) – Sci-fi, detektivka
Pokud jste viděli Netflixový seriál s názvem Altered Carbon – je to tahle kniha. A přesně díky seriálu se dostala i na moji poličku, kde momentálně hrdě sbírá prach a snaží se si narovnat hřbet z neustálého ohýbání. Půjčovna masa je totiž další z mých oblíbenců, kdy hlavní postava jménem Takeshi Kovacs je sarkastický, ironický, asi i permanentně nasraný s chytrými připomínkami, ale může si je dovolit, protože… protože prostě může, oukej? Je to jedna z mála knižních postav, která je mnohem chytřejší než vypadá a nepřijde mi, že by dělal blbý rozhodnutí. Zná následky svých rozhodnutí a moc se s ničím ne*ere. A na to, že moc politický pletky nemusím, tohle bylo až moc zajímavý a výborně napsaný i na mě. Je to smršť nápadů ve futuristickým světě okořeněná akcí a sem tam nějakou tou erotikou. Prostě pecka.
Hry
- Série Dishonored
Kdo tuhle sérii nezná? Krysy, špína, steampunk, velrybí olej a nadpřirozené schopnosti. Ne zrovna nutně v tomhle pořadí. Hrála jsem ji asi tři roky po vydání, nemohla jsem se pořádně rozhoupat, ale pak mi učaroval soundtrack a celková atmosféra hry, protože ta mi silně připomínala Thiefa (kterýho jsem paradoxně hrála dřív, i když vyšel v roce 2014). Nebudu lhát, očividně hrát za někoho na okraji společnosti, kdo se na začátku příběhu dostane do solidního srabu a po zbytek hry řeší následky nebo se z něj hrabe… Zřejmě to má svoje kouzlo. Navíc ten dabing! Thiefa jsem zmiňovala schválně, protože ve dvojce dabuje Corva herec Stephen Russell, který daboval původního Thiefa. Dál tam máme Rosario Dawson jako Billie Lurk, mýho oblíbence Michaela Madsena jako soukromého zabijáka Dauda a nakonec Robina Lorda Taylora (Tučňák z Gothamu) jako Cizince neboli Outsidera.
Každý díl Dishonored je totiž lepší než ten předchozí. Zatímco jednička je temná, ponurá a prostě famózní, ve dvojce se hráč podívá do Corvova rodného města, které je úplným opakem Dunwallu z předchozího dílu. Je prosluněné, víc barevné a zelené a otevřené. I tak je to perfektní jízda… Pardon, jsem se nechala trochu unýst.
Zaklínač
… protože ofkórs, že ten nesmí chybět. Ale pozor! Já mám namysli jedničku! Starou dobrou jedničku z 2007, kdy nás tak příšerně štval ten pomalej Geraltův, pardon, Gerwantův dabing. Ale co. Srandičky, srandičky a stejně je z toho jedna z nejúspěšnějších sérií, která nás hráče nezklamala jediným dílem, protože konečně jsme měli Geralta ve hře. A pokud jste si na youtubu nenašli, jak probíhalo tvoření soundtracku (tuším, že především k tomu třetímu dílu) tak to mazejte napravit! Měla jsem husinu. Nekecám. A všude.
Vampire the Masquerade – Bloodlines
Pokud jste ji jako správní RPGčkaři nehráli, určitě jste o ní slyšeli. Kdo by zapomněl na legendární rockovej soundtrack, debilní vtipy, až jste se museli za monitorem smát, a tak sympatický postavy, že nám bylo líto, když jsme hru dohráli. A ty charaktery? Naprosto famózní. Navíc mě vždycky baví, kterými směry se můžou naše vztahy s ostatními ubírat jen na základě zvolené možnosti v rozhovoru.
Komiksy/mangy
Bleach
Jsem dlouholetý nadšenec anime a mangy… A jo, vim, že Bleach anime skončilo, jenže jsem se dozvěděla, že letos by mělo začít znovu vycházet. Takže mě samozřejmě nenapadlo nic lepšího než si koupit několik dílů a všechno si to přečíst. Je to moje solidní guilty pleasure, protože kdo by nemiloval bojující shinigami. A vím, že nejsem jediná, kdo tohle dělá! Jen si potřebuju všechno připomenout a určitě je něco, co do anime z mangy nenacpali. Tím pádem není na škodu si všechno přečíst, ne?
- Superman: Rudá hvězda
Hehehe. Heh. Co by se stalo, kdyby Superman přistál v Rusku? Z Lexe Luthora tu byl prakticky klaďas, Stalin valil jednu hlášku za druhou a měli jsme tu Batmana v beranici. Mám dojem, že víc je netřeba. Na čtení super oddychovka, která mě svým sarkazmem rozesmála nejednou.
Harleen
Tenhle komiks absolutně zbožňuju. Od obálky po zpracování příběhu. Mám za to, že DCčko asi z největší části na Harley, Jokerovi, Batmanovi, Catwoman atd. běží, ale tohle byla v loňským roce nejžhavější novinka, která se mi dostala pod pazoury. Harleen je moje velká oblíbenkyně a vždycky dokážu ocenit dobrý příběh, jak se z doktorky… cvokařky… Chápejte, prostě z inteligentní ženský stane Harley. Příběh protkaný osobními démony a šílenstvím? Kdo by tomu nepropadl? Jasně, je to sice trochu jinak podanej příběh, kterej známe už pár let, ale je to podaný perfektně. Zmiňovala jsem tu obálku? Protože je špičková.
