Dylan je obyčejný kluk. Vysokou studuje tak nějak napůl, jeho nejlepší kamarádku a platonickou lásku Kiru mu „obdělává“ kluk (vlastně dobrý kamarád Mason), u nějž je v nájmu. A deprese jsou jeho denním chlebem. Zkrátka materiál pro psychiatra anebo drogového dealera. Toho prvního Dylan poslal k šípku už dávno. Ten druhý mu dodává nějaké ty podpůrné prostředky, které ale nijak extra nezabírají. Inu, nejvyšší čas skočit z okna – ostatně, rodinné předpoklady pro úspěšnou sebevraždu by tu byly, že? Jenže ani to se smolaři, jakým náš hrdina bezesporu je, nepovede na první dobrou. Takže skončí dolámaný a v ještě větších depresích než předtím.
„Druhá šance není zadarmo, Dylane.“
A teď to teprve začíná být zajímavé. Sotva se náš hrdina vzpamatuje z prožitého šoku, navštíví ho démon (taková hnusná příšera s rohy), a sdělí mu, že za A) za svůj život dluží jemu a za B) bude ten dluh muset celoživotně splácet tím, že obětuje svému zachránci pravidelně jednu lidskou duši. No, takhle poeticky to ten démon neřekl. Spíš to znělo nějak takhle: „Budeš pro mě zabíjet. Každý měsíc jednoho člověka, a abys to měl morálně ospravedlněný, tak to musí být zlej člověk, těch je plný město. Stačí otevřít oči.“
Maskovaný mstitel kráčí městem a smrt mu jde v patách
Po stádiu popírání („Ty nejsi skutečný, proto mi nemůžeš ublížit.“) Dylan pochopí, že ho démon může nejen zabít lusknutím prstů, ale především to bude smrt v křečích horších než žlučníková kolika. A tak se vydává na cestu maskovaného mstitele. S červenou lyžařskou kuklou na hlavě začne masakrovat pedofily, ruské mafiány a podobnou verbež. Vzpomínáte si ještě na to, že je Dylan jen obyčejný kluk, který nikdy nikoho nezabil, potýká se s depresemi a tak trochu fetuje? Tak si nejspíš umíte představit, jak to jeho tažení proti zločinu asi vypadá. No hodně špatně. Takže není divu, že se o něj začne záhy zajímat nejen ruská mafie, ale i policie v podobě agilní vyšetřovatelky Sharpeové. No a Dylanův osobní život jde taky docela do kopru. A to i navzdory tomu, že se Kira svého celoživotního kamaráda snaží zachránit před ním samým a bývalá přítelkyně mu sama vleze do postele a sex s ní je vážně výživný.
Kdo četl Brubarkerův skvělý Criminal , či Zatmívačku, asi tuší, že i jeho nejnovější počin není jen tupou řezničinou, ale především sondou do lidské duše lapené ve smyčkách zločinu. Tohle není Punisher, k němu má Dylan daleko. Jeho příběh je spíš vyprávěním o rozkladu osobnosti a ztrátě morálních zábran. Přitom je to příběh nejen temný, ale díky ironickým poznámkám hlavního „hrdiny“ černohumorně vtipný.
Řekni mi svůj příběh…
Vyprávění však není ani zdaleka lineární, Dylan v líčení svých eskapád přeskakuje nejen mezi přítomností a minulostí, ale dává také prostor Kiře a vyšetřovatelce Sharpové. To činí vyprávění mnohem plastičtější než kdyby nám ho předkládal pouze on. Ve finále tak kniha připomíná třeba film Pulp Fiction, jehož na první pohled nesourodé dílky do sebe začnou zapadat až po nějaké chvíli.
Mé jméno je Sean Phillips a dal jsem Dylanovi tvář
Phillips spolupracoval s Brubakerem nejen na sériích Fatal a Criminal, ale také na Zatmívačce. Proto není divu, že si ho slavný scénárista přizval i k této sérii. Tady bych asi mohl skončit, protože přeci všichni víme, jak Phillips řadí panely, že často používá sloupky textu na okrajích stránek a dokáže skvěle vykreslit atmosféru tepajícího velkoměsta, noirových zakouřených barů i emoce ve tvářích postav. Přesto musím zmínit, že tento komiks ještě obohatil o skvělé ilustrace ve stylu pulpových magazínů a v jednu chvíli až neskutečně realistické rodinné fotografie Kiřiny rodiny.
Po noirovém Criminalu, hollywoodské Zatmívačce a lovecraftovské Fatale nám Brubaker přináší tak trochu jinou revange kriminálku, ale je to zatraceně čtivý a zábavný příběh. Díky démonům, že BBart právě vydal druhý díl.
Zabij nebo budeš zabit
Scénář: Ed Brubaker
Kresba: Sean Phillips
Překlad: Štěpán Kopřiva
Vydal: BB Art, 2022
Počet stran: 280
Vazba: vázaná
Cena: 799 Kč
