Závěrečná kniha jednoho z restartovaných Batmanů je tady.
Série Temný rytíř se oproti Snyderovu Batmanovi a řadě Detective Comics dočkala pouze čtyř knížek. První sázela na opulentní kresbu a oddechovou zábavu, druhá tlačila do popředí hororovou atmosféru a děsila temnou kresbou a třetí díl se pak pokusil o psychologické drama plné prazvláštních úkazů. Čím tedy ještě samotné Proměny mohly přispět do už takhle barvité a různorodé série? No, to je právě ten problém… ale pěkně popořadě.
Závěrečný díl tentokrát nevypráví pouze jeden masivní příběh, ale hned tři menší, kdy největší část zabírá zápletka s Clayfacem, jenž Bruceovi zatápí svými neustálými změnami identity. Gregg Hurwitz odvedl na scénáři slušnou práci; příběh příjemně odsýpá a nenacházejí se v něm hluchá místa. Samotný Clayface má poměrně stroze, přesto úderně odvyprávěn svůj příběh zrodu a jeho niterní myšlenky a pocity mají své opodstatnění. Problém však nastává v samotné akci, která postrádá jakoukoliv dynamiku, napětí či dravost a navíc se autor uchyluje k naprosto laciným vyvrcholením, kdy kupříkladu Batman svého nepřítele lapí do obří neprodyšné sklenice, kterou pak pomocí stíhačky odpraví do Arkhamu. A ano, nejen že to zní naprosto směšně, béčkově a neuvěřitelně… ono to tak opravdu je. Čímž se naprosto sráží vybudovaná atmosféra a důležitost příběhu. Kresba Alexe Maleeva sice spoustu scén zachraňuje díky skvělému stínování, přehlednosti a krásným detailům, kdy je čtenářovo oko záměrně upozorněno na důležité prvky v panelech, jenže to samo o sobě nestačí, neboť akční pasáže tvoří velké procento čtení a nemají žádnou šťávu a špetku originality. Jako by se jelo na půl plynu. A to zamrzí…
Druhá část knihy je kratší, dvousešitový příběh odvyprávěný zcela beze slov. Díky tomu je scénář opět velmi plynulý, čtivý a i přes celkem závažné téma zábavně podaný. Závěrečná pointa však vzhledem k Batmanově charakteru a celkové atmosféře, v níž se jeho příběhy nesou, nedává příliš smysl a vyznívá dosti křečovitě. Jde tak díky tomu bohužel jen o další „obyčejný“ případ v Batmanově kariéře, který končí zvláštním uctíváním hrdiny a ještě prazvláštnějším finálním úsměvem se zamáváním.
Třetí a závěrečná část přivádí na scénu Man-Bata a podobně jako u Clayface je rozhodně osvěžující, že má kniha méně známé a většinou vedlejší záporáky. Číst po milionté příběh s Jokerem, Two-facem či Riddlerem by zkrátka nebylo ono. Man-Bat díky tomu strhává veškerou pozornost na sebe a scénář je mnohdy příjemně zábavný a v jednom momentě i lehce překvapující. Nejedná se o žádnou pecku, ale alespoň to dává smysl a neobjevují se zde přehnaně směšná rozuzlení. Objevuje se i Batmanův klasický černý humor a akční pasáže díky dravosti záporáka mají slušnou dávku energie. O kresbu se postaral Ethan Van Sciver, jenž pracoval už na předešlých knihách, a lze vypozorovat, že si na netopýrův svět zvykl a ví, jak jej správně uchopit a podat. Jeho sešity tak hýří barvami, avšak nespadají do kýče, neboť jsou rozumně dávkovány a hlavně vkusně odůvodněny. Temné scenérie jsou pak jeho nejsilnější stránkou.
Největším problémem této knihy tak zůstává nevyváženost příběhů, které mají několik dobrých momentů, ale kdejaká scénaristická klička je srazí do průměrného čtení. U Batmana jsme zkrátka zvyklí na mnohem větší kvalitu a čtvrtý Temný rytíř tak zůstává zdaleka nejslabším článkem série.
Temný rytíř 4: Proměny
Scénář: Gregg Hurwitz
Kresba: Alex Maleev, Alberto Ponticelli, Ethan Van Sciver
Překlad: Martin D. Antonín
Vydal: BBart, 2016
Počet stran: 176
Cena: 399 Kč
