Temná bajka o Sojčákovi

Už po otočení prvních několika stránek se dere na povrch skutečnost, že prim zde hraje znepokojivě tíživá atmosféra, která v metaforické rovině připomíná šedivý smog usazující se i v těch nejukrytějších plicních sklípcích, a v jejímž středu stojí v patřičně studených barvách vyvedený, téměř opuštěný a zevnitř prakticky neprodyšně zabarikádovaný viktoriánský dům. Mezi rekvizitami sestávajícími z dlouhých hal plných neodbytných pohledů předků shlížejících ze zaprášených obrazů či všudypřítomných pavučin se odehrává příběh od vnějšího světa izolovaného ptačího „hrdiny“ Sojčáka, jehož roztomilost mylně svádí k dojmu, že sem zabloudil z některé z knížek pro děti. Právě lehká dávka groteskna vyvěrajícího z kontrastu zjevné tíživosti a určitého pocitu jakési přívětivé bezstarostnosti, kterou (byť jen) na první pohled vyvolává způsob znázornění jednotlivých aktérů děje, představuje jediné drobné pomrkávání na proklamovaného Kafku.

V každém případě je to ale temnější část palety emocí, která se dostává ke slovu nejčastěji a která ze Sojčáka činí v první řadě nervydrásající hororový zážitek. V jeho středu jako aluze Hitchcockova Psycha stojí Sojčákova (polo)šílená a na lůžko upoutaná matka představující jedinou osobu, která – byť třeba patřičně deformovaně – interpretuje jevy nacházející se mimo synovo dosti omezené a nerozvinuté vidění světa. Izolovanost zdůvodňující historka o zlých ptácích nacházejících se za zdmi sídla, kde naslouchají a čekají na svou šanci ke konání teroru, zasévá v Sojčákovi semínko až paranoidních obav ze zlověstných stínů.

S atmosférou, která je hustější než jogurty z otravných reklam, si bratrská dvojice pohrává za přítomnosti již zmíněných esenciálních hororových propriet na prvotinu až nebývale zkušeně. Skvělou volbou se v tomto smyslu ukazuje býti výrazné okleštění textové stránky věci. Tvůrci slovem šetří jako pacifista municí a roli pomyslného tažného koně svěřují samotné kresbě, čímž vytvářejí reminiscence na zlatou éru němých hororových snímků. Paradoxně je to ale již tak střídmé využití jazyka, který prostřednictvím své konkrétnosti a doslovnosti jde čtenářům až příliš okázale na ruku. Narušuje tím jinak velmi zdařilou celkovou kompozici a atmosféru, kterou naopak autoři šikovně prohlubují znamenitými formálními vychytávkami; jednu z takových a zároveň nesmírně sugestivních představují po všech stránkách zvládnuté hrátky se změnami pozorovatelských perspektiv. V určitých momentech, kdy je na mizanscénu nahlíženo z odtažitých a nezaujatých vzdáleností a úhlů, staví autoři čtenáře (či v tomto případě díky textové strohosti spíše diváky) při sledování snažení sympatického „hrdiny“ do pozice nezúčastněného pozorovatele, jindy je zase razantně vtahují přímo do centra dění; ve zmíněném ohledu je obzvláště působivý nejistotou a určitou dávkou hororového voyeurismu prosycený Sojčákův průchod domem, v němž se čtenář převtěluje do neviděného zla pozorujícího celou scenérii skrze prkno zabedněného okna. Tím ale výčet důkazů potvrzujících bravurní práci s atmosférou zdaleka nekončí. Pochválit je třeba také mistrné seřizování tempa; zatímco v jednu chvíli se děj prostorově i časově žene kupředu takřka mílovými kroky i na relativně krátkém prostoru, v jiné napětí graduje pouhým otevřením dveří roztaženým na plochu hned několika panelů.

S přihlédnutím k textové úspornosti, celkově malému rozsahu díla a faktu, že v něm zvířecí postavy nabývají typicky lidských vlastností, se dá Sojčák relativně snadno označit za temnou komiksovou bajku. Oproti ní nenabízí jednoznačně čitelné poselství, ale naopak vytváří spletitý interpretační prostor, který z čerstvé finského přírůstku mezi česky vydané komiksy činí nezapomenutelný zážitek; a to ať už na něj budete pohlížet jako na děsivou pohádku, univerzální podobenství nebo jej zařadíte do kontextu současné uprchlické krize, k čemuž hrozivá historka o zlých ptácích čekajících „tam venku“ vysloveně svádí.

Sojčák
Autoři: Lauri a Jaakko Ahonen
Překlad: Richard Klíčník
Vazba: vázaná
Počet stran: 128
Cena: 298 Kč