Mír na Zemi, aneb Superman Santou

Kdo by neznal Muže z oceli? Muže zítřka? Kdo by neznal Supermana – kultovní fiktivní postavu, z níž se stal mezinárodní fenomén do takové míry, že onen žlutočervený symbol na hrdinově hrudi pozná i ten, kdo v životě nepřečetl jediný komiks? Přiznejme si to, z Kal-Ela se stala stejně nedílná součást světové literatury a populární kultury, jako jsou kupříkladu Sherlock Holmes, Herkules, anebo Santa Claus. A věřte nebo ne, právě s posledním zmíněným toho má náš protagonista v přítomném komiksu společného nejvíce.

Více legend a legendárních prvků bychom snad nedokázali dát dohromady, ani kdyby se sešla celá katedra historie a literatury z jakékoli univerzity na světě (nu dobrá, to už možná trochu přeháníme, ale zdravé hyberboly není nikdy dost). Malíř a ilustrátor Alex Ross se totiž léta Páně 1998 dal dohromady se spisovatelem Paulem Dinim, aby spolu stvořili příběh pro každého – příběh, jenž se nebude točit okolo Metropolis anebo Spojených států amerických, a jejich létajícího symbolu s kudrlinkou na čele, nýbrž umělecké povídání o výjimečné bytosti, která chce pomoci celému světu. V Superman: Mír na Zemi (v originále Superman: Peace on Earth) se Kal-El několik dní před Štědrým dnem začne zamýšlet nad hladomorem a chudobou sužujícími svět, a rozhodne se nakrmit všechny hladové na planetě. Promluví tedy před Kongresem, kde vyjedná přebytečnou úrodu Spojených států, kterou by poté spravedlivě rozdělil mezi ty nejpotřebnější. Podobně jako Santa Claus se poté v jeden jediný den vydá do všech koutů Země, kam na svých kryptonských bedrech přináší úlevu od hladu. Velice brzy si však uvědomí, že čin takovýchto proporcí není jednoduchá věc, a to obzvláště poté, co se setká s nejedním diktátorem a despotou, jemuž se nelíbí zásahy do politiky podmaněné země, anebo chudobou zuboženými dětmi, jež se ptají, vrátí-li se hrdina i zítra. Bude Superman skutečně schopen vymýtit světový hladomor, anebo jen poskytne určitému procentu populace jednodenní úlevu? A může si být naprosto jistý, že si pomoci bude každý vážit?

Srdceryvný příběh je pochopitelně jen polovinou přítomného svazku. Komiks je médium, v němž se text s kresbou či malbou minimálně doplňují a spolupracují spolu. V ideálním případě jsou poté nerozlučitelné, neoddělitelné – existují v symbióze jako dvě části jednoho pevného celku. V několika málo vzácných případech se nám však dostane komiksu, kde kresba a malba fungují perfektně jak spolu, tak odděleně, a Superman: Mír na Zemi je jedním z nich. Příběh je zde totiž perfektně pochopitelný i bez textu, nemluvě o kvalitě „obrázkového“ aspektu. Mistrná malba proslulého Alexe Rosse je jako vždy pastvou pro oči, a čtenář si nejednou uvědomí, že už několik minut hledí na jednu stránku, aniž by věnoval tu nejmenší pozornost úspornému scénáři. Jako pokaždé, při čtení/prohlížení Rossových komiksů se musí jeden zamyslet nad tím, jakým talentem je americký malíř a ilustrátor obdařen, a kolik práce mu muselo dát namalovat přítomný čtyřiašedesátistránkový epos. Nikdo se poté nemůže divit dvěma Eisnerovým cenám, které tento grafický román roku 1998 dostal (mimo jiná významná ocenění).

Jak už bylo zmíněno výše, Supermana zná každý (velice, převelice zjednodušeně řečeno), a to z něj dělá jednoho z nejuniverzálnějších hrdinů světa. V případě Míru na Zemi se však přítomný recenzent odváží tvrdit, že teprve toto je čtení, které si užije každý, ať už čte komiksy celý život, teprve s nimi začíná, anebo jsou pro něj „španělskou vesnicí“. A z toho důvodu je to jeden z mála komiksů, které by doporučil naprosto každému, bez ohledu na vkus, věk, pohlaví, nebo politické či náboženské zaměření.

Superman: Mír na Zemi