Sněhulení: komiksové stripy plné chladného humoru

Humorných komiksových stripů existuje celá řada. Sněhulení je však specifickou sbírkou – nejen, že pochází z českých luhů a hájů, ale hlavními tématy jsou sníh, mráz a život sněhuláků. Pojďme tedy nahlédnout těmto zimomilům pod hrnce!

Zima se blíží! Ne, to není upoutávka na nové GoT, to je naprosto seriózní varování od naší redakce. A pokud máte při pohledu na teploměr starost o naše duševní zdraví, pak si přečtěte Sněhulení. Tahle sbírka komiksových stripů vám totiž otevře oči!

Duo zkušených polárníků uvádí…

Sborník ledově-humorných komiksových stripů má své prvopočátky na serveru Vlčí bouda, kde pod taktovkou scénáristy Romana Bílka a kreslíře Pavla Talaše vycházel již od roku 2014. Ostatně, autorský tandem je zkušenými sněhobijci, protože má za sebou stripovou sérii s názvem O sněhu a příběh O sněhu: Hledání jara; a kromě toho jej můžete znát z populárního časopisu Čtyřlístek, kde mladším čtenářům servírují komiks Meloun & Sirka.

Ale zpět ke Sněhulení. V knize najdete stovku komiksových stripů vzniklých v průběhu času, a navrch i bonusový příběh s názvem Obleva, který je zbrusu nový a dosud nepublikovaný. Většina ze stripů je sondou do života průměrného sněhuláka: dozvíte se mnohé o strastech i slastech života těchto doposud neprobádaných „tvorů“ a životě ve Snowlandu vůbec.

Sněhuláci dají práci

Po krátkém prolistování bude čtenářům rychle jasné několik věcí. Za prvé, každý strip se skládá ze tří „oken“. Za druhé: v barvách převažuje bílá a černá, sem tam se objeví oranžová mrkev, a to je zhruba vše. Barevné tóny jsou příjemné na oko a dobře trefené, barvy jsou syté a dávají vyniknout kontrastům.

Co se týká kresby, není jí co vytknout. Nejedná se sice o žádné velké umění (respektive pojetí vážně není artové), nedočkáte se ani žádných experimentů, ale pořád je to slušný kus řemeslné práce. Navíc je ve stripech nekomplikovanost vítanou záležitostí, takže zadání je splněno na výbornou. Některé stripy parodující známé české osobnosti či oblíbené postavy vypůjčené z jiných známých děl ve sněhuláčím provedení vás pobaví už jen čistě vizuální stránkou – podoba je totiž nezpochybnitelná. A v některých příbězích se objeví i autoři samotní. Pavel Talaš zkrátka umí.

Co se týká námětů, může být čtenář trochu na vážkách. Většina stripů se totiž tváří jako ztvárnění momentálního nápadu scénáristy Romana Bílka; vše je řazeno bez ladu a skladu a absolutně bez souvislostí a návazností. Na druhou stranu je pravda, že tvůrci nešli cestou například Garfielda, který dokáže z jediné myšlenky „vytřískat“ deset různých vtipů, přičemž u pěti z nich je kvalita humoru přinejmenším pochybná. Plusem pro čtenáře je i fakt, že každý strip je uvozen krátkým průvodním slovem, které usnadní orientaci během přeskakování mezi jednotlivými tématy.

Zvláštní subkategorií jsou pak stripy s tematikou Ostravy, ke které mají očividně oba autoři jakožto rodáci vřelý vztah.

Trocha té švandy

Ve Sněhulení jde především o humor. Sondy do života sněhuláků jsou úsměvné, ale vtípků, které by vás doopravdy rozesmály „na plnou hubu“ najdete jen několik. Navíc je díky různorodosti námětů kvalita lehce rozkolísaná; asi záleží na každém, zda více ocení vtípky s lechtivým podtextem, popkulturní narážku, lehkou politickou satiru nebo hravou, impulzivně vzniklou a často mírně infantilní, kravinku. Autoři se příliš nepouštějí do kontroverzních témat a neopouštějí půdu vkusné ironie, což jim budiž ke cti.

Na druhou stranu se autoři nesnaží o humor za každou cenu. Mají jasno v tom, co čtenářům chtějí sříct, a přesně toho se drží. Některé stripy jsou tedy spíše sušším sdělením nebo lehkým popíchnutím, námětem k zamyšlení…

A na závěr ještě pár slov o bonusové Oblevě. Zde jsou hlavními hrdiny právě samotní autoři příběhů ze sněhuláčího života, pánové Bílek a Talaš. Stripovým formátem (ono to vlastně ani jinak nejde vzhledem k formátu celé knihy) dostává čtenář ucelený příběh o tom, kterak byli tvůrci uvězněni a opět slavně osvobozeni pro větší slávu a dobro Snowlandu. Jedná se o příjemné uzavření celé knihy, které je zároveň otevřeným koncem prozrazujícím, že autoři se svojí tvůrčí činností rozhodně nehodlají seknout. Jediným negativem je, že oproti krátkým stripovkám delšímu příběhu chybí švih a více vtipu; zkrátka dynamika je najednou úplně jiná než v předchozí stovce krátkých a úderných „vtípků“.

V celkovém pohledu je Sněhulení příjemnou oddechovou četbou. Kresba neurazí a plní svůj účel. Humor je místy lechtivější a náměty jsou tematicky neutříděné, ale vzhledem k tomu, že každý strip je uvozen krátkým průvodním textem, není to problém. Takže pokud se chcete zabavit a možná i kapku zamyslet nad děním ze světa sněhuláků, vrhněte se do rovnou do vánice!

Sněhulení