Skalpy: Hlodání

Smyčky kolem Dashiella Zlého koně se pomalu stahují – a je jen otázkou času, kdy budou jeho pravé cíle v rezervaci odhaleny až na kost. Co by ho čekalo dál, jistě netřeba domýšlet…

Čejeni si vypráví příběh o tom, že Zemi podpírá ohromný kůl. A tenhle kůl už předlouho ohlodává velký bílý bobří děd. Hlodá ho pokaždé, když lidé udělají něco, co se Bobřímu dědovi nelíbí, co ho rozvzteklí. Už brzy se prohlodá až na druhou stranu kůlu.

Že je Dashiell v indiánské rezervaci Pouštní růže volavkou nastrčenou FBI, aby dostal náčelníka/gangstera Rudou vránu, ví stále více a více lidí. Naštěstí pro Dashe někteří z nich – prozatím – nechtějí bonzovat a jiní už nemají tu možnost. Přesto je dusno smyčky stahující se kolem krku neustále citelnější. A ani trochu mu nepomáhá fakt, že na šikmé ploše zvané „fet“ sklouzává stále níže.

Klidnými časy neprochází ani náčelník Rudá vrána. Rozhodl se totiž neohnout hřbet před gangem Hmongů, který se výraznou měrou podílel na financování stavby náčelníkova kasína. A to se Hmongům nelíbí.

Přestože s hlavní zápletkou (i) protentokrát Jason Aaron hýbe jenom minimálně, některé vedlejší posunuje přímo vydatně. A další, která osudy hlavních hrdinů jistě ještě hodně zatřese, s gustem přidává. A tak vám ani neposun v hlavním ději tolik nevadí, o postavy se můžete dál zhusta obávat, o kejhák začíná totiž jít takřka každému. Jason Aaron je jako rybář – v této fázi už je skálopevně přesvědčený (oprávněně, nutno dodat), že je jeho úlovek – čtenář – natvrdo zaháčkovaný, a tak si jen maximálně užívá souboj a přitahování úlovku k břehu.

Šestá kniha, která je v podstatě začátkem druhé poloviny příběhu, zase a znovu dokazuje, že Aaron má tuhle sérii absolutně pod palcem – od začátku do konce promyšlený narativ. Postupně se stahující síť vztahů, příčin a následků okořeněná příchutí až antické osudovosti jsou něčím, co vám nedovolí nic jiného než hltat a hltat další a další stránky. Aaron navíc skvěle píše nejen ty epické, akční scény, ale i ty scény lyričtější, vztahové (byť někdy může jít pouze o vztah jedince k sobě samému). K tomu umí pracovat s hláškami a atmosférou – v jeho rukou je svět špinavým, bezútěšným místem.