Rick má důvod se bát

Tak to byl zase panečku nářez. Skutečně nekompromisní a šokující. Přesně, jak to Kirkman umí. Zasadí do vás semínko skromné radosti a relativního relaxu a pak vás smete zcela nepřipravené a odzbrojené. A to by člověk čekal, že to náhlé úmrtí hned ze začátku druhého sešitu bude jeho nejsilnější triumf. Ani omylem. Tím to pouze začíná.

Ti, kdo sledují seriál, nebudou příliš překvapeni. Samotný nový záporák, který se konečně představuje ve velkém světle, přichází na scénu podobně pompézně jako kdysi Guvernér. Jenže Negan má v hlavě přeci jen trochu více rozumu. A hlavně má kodex. To, co šílenci z Woodbury vždy chybělo. A díky těmto přednostem je ještě silnějším a nebezpečnějším nepřítelem jak pro Ricka, tak pro všechny ostatní. Což jasně reflektuje v deprimujícím a zatraceně atmosférickém „rozpočítávání“ uprostřed jednoho lesíka. Ne, Negan se s tím nemaže. A je zatraceně cool. Po všech stránkách. A navíc má hrozně sexy pálku.

Kirkman je úžasný scénárista. Jak jinak vysvětlit, že jeho mini příběhy o jednotlivých postavách dokáží tak dlouhou dobu bavit a neztratí se ani v návalu hlavní dějové linie okořeněné právě novým záporákem? Každý má svůj moment, každý je jinou osobností a bez každého z nich by svět oživlých mrtvol byl o něco chudší. I přesto, že přichází Negan, má každý jednotlivec svůj zábavný moment, dialog či rozhodnutí, čímž je svět komplexní a hrozivě atraktivní. A jsou to právě postavy, díky kterým jsou Živí mrtví tak neuvěřitelně flexibilní… ať už nastává jedna tragédie, či zase jiná, dané charaktery jsou vám tak blízko u srdíčka, že jim prostě pořád držíte palce a doufáte v to nejmenší zlo. A vše funguje na jedničku.

Kresba se od minule nijak nezlepšila ani nezhoršila. Adlar však stále perfektně podtrhuje svět zombií atmosférickým stínováním a hororovým vyobrazením nočních scenérií. Člověk by si mohl stěžovat, že některé postavy mají téměř identické strniště či podobně nakreslené vlasy… ale to je tak jediné. Jsou od sebe dobře rozeznatelní v jiných detailech, takže repetitivní design nijak nepřekáží. Při šokujícím vyvrcholení s Neganem nám Adlar navíc naservíroval jednu z nejsilnějších celostránkových kreseb, která je vskutku minimalistická, ale v daném kontextu velmi emotivní a stylisticky dokonalá. To stejné platí pro rozvržení panelů, které je prostě zatraceně čtivé a člověk se nikdy nezastaví a čte pořád dál a dál.

Nebudu vám lhát, celý svazek je tak dobře napsán, že ho slupnete během několika minut. A budete chtít další přídavek. Okamžitě. A to je zatraceně dobrá vizitka. Jeden z nejlepších dílů vůbec.

Scénář: Robert Kirkman
Kresba: Charlie Adlar
Vydal: Crew, 2016
Překlad: Martin D. Antonín
Počet stran: 144
Cena: 299 Kč

Hodnocení: 95 %