Requiem: Upíří rytíř – Pastva nejen pro oči

Když proslulý britský spisovatel Pat Mills před rokem navštívil Prahu, slíbil svým nadšeným fanouškům a přívržencům české vydání nezávislého komiksu o pekelné říši obývané upíry, vlkodlaky a démony, přičemž neopomněl zmínit fakta jako ty, že je komiks malován mistrem kreslířem z Francie, a že ono sebrané české vydání bude ve skutečnosti jedno z prvních, a tudíž převelice výjimečné a průlomové. Slib byl splněn, a nyní se tuzemskému čtenáři dostává do rukou již druhá kniha s titulem Requiem: Upíří rytíř, a jak bylo spoluzakladatelem britského nakladatelství 2000 A.D. přislíbeno, opravdu je na co se dívat.

Requiem patří k onomu druhu komiksů (či grafických románů, chcete-li), u kterých je nutno ocenit jak premisu, nápad a scénář, tak vizuální zpracování. Spojení spisovatelského umu Pata Millse a kreslířského/malířského umění Francouze Oliviera Ledroita přináší čtenáři vskutku nevšední zážitek. Příběh se odehrává z drtivé většiny ve světě Vzkříšení, dimenzi podobné peklu, která je zrcadlovým obrazem našeho světa (čas ubíhá pozpátku, kontinenty jsou moře krve, oceány souší utrpení, a zlo je ctností). Dostávají se sem duše zemřelých hříšníků, jež se reinkarnují jako bytosti zla podle toho, jaký život vedli před svým skonem. Hříšníci, kteří svých činů nelitují, a jsou na ně hrdí, se znovuzrodí jako upíři, vysocí náboženští funkcionáři a vůdcové sekt jako vlkodlaci, atakdále atakdále. V přítomném komiksu se tak přirozeně máme možnost setkat i s nejednou historickou či legendární osobností, proslulou svými zlými a temnými skutky – ať už se jedná o Torquemadu, nejznámějšího španělského inkvizitora (ve Vzkříšení vlkodlak), anebo o samotného Vlada Napichovače, známějšího jako hrabě Drákula.

Protagonistou Millsova eposu je Requiem, upír, jenž byl za života nacistickým vojákem Heinrichem. V důsledku svých činů a válečných zločinů se sice sám převtělil v upíra, nicméně v dobrém příběhu není nic stoprocentně černobílé, což znamená, že se můžeme dočkat nejednoho zvratu a nečekané události, co se hrdinova příběhu a života týče. Heinrich tak není absolutně zlým člověkem, neschopným cítit a ctít dobro. Ve skutečnosti jej po většinu vyprávění provází výčitky svědomí a vzpomínky na svou milovanou – židovskou dívku, kterou nedokázal zachránit před koncentračním táborem a smrtí. Nu, a neméně důležitou součástí oné správně zvrácené zápletky je to, že se s ní setká i v pokřivené posmrtné dimenzi. Máme zde tak mnohem temnější (a rozhodně mnohem zajímavější) verzi Romea a Julie. Ve druhém svazku se pak Heinrich Requiem k tomu všemu ještě dozvídá, že je nejposlednější reinkarnací Thurima, středověkého germánského bojovníka ozbrojeného kladivem podobným Mjöllniru (nástroj a zbraň severského boha Thora), jenž se po smrti rovněž znovu narodil jako upír, a je předurčen ke svržení Drákuly z pozice vládce upírů Vzkříšení.

Originální příběh popsaný výše, se všemi jeho detaily a maličkostmi, je poté mistrně namalován Olivierem Ledroitem, a to do takové míry, až se čtenář musí doslova na každé stránce podivovat nad malířovým talentem a těžkou prací. Namalovat obraz či obálku knihy nebo komiksu je sám o sobě nelehký úkol. Když se poté jeden dívá na téměř dvousetstránkové dílo, jehož každý panel vydá za obraz hodný zarámování, fascinace je rozhodně na místě. Ledroitův temný „gothic“ styl se pro dané téma navíc hodí více než cokoli jiného, a podtrhuje temnou atmosféru příběhu, samozřejmě s nemalou příměsí humoru a satiry, Patu Millsovi vlastní.

Sečteno a podtrženo, Requiem: Upíří rytíř 2 (stejně jako jeho předchůdce, a sice první svazek) by měl patřit do knihovny nejen každého fanouška a čtenáře komiksů, nýbrž všech osob s dobrým vkusem pro literaturu a umění obecně.

Requiem: Upíří rytíř 02