Poslední Incal: Příběh uzavření neuzavřené ságy

Komiks Poslední Incal není jen zajímavým uměleckým dílem sám o sobě, ale zároveň je to komiks s docela specifickou historií, protože se rozhodně nedá říct, že by jeho cesta na svět byla úplně bezproblémová.

Incal je stěžejní dílo evropského sci-fi, a to nejen v komiksu. Jedná se o příběh, který měl dopad na mnoho dalších děl, kresba uhranula, mimo jiné i proto, že vyprávěla příběh, rozsáhlý, komplexní, bohatý, jak dějově, tak žánrově. Jednoduše se zde setkali dva géniové, scenárista Alejandro Jodorowsky a kreslíř Moebius. Ti dva se sešli již dříve, Jodorowského nerealizovaná Duna měla být jejich prvním společným projektem, ale když nevyšel tenhle film, kam Moebius kreslil storyboardy, tak se setkali jako komiksoví tvůrci. A jejich veledílem se stal právě Incal.

Společně tvořili i jiné komiksy a publikace, jak se sami můžeme v češtině přesvědčit u knih Šílená ze Sacré-Coeur nebo Andělské drápky. Ale fanoušci byli jistě zvědaví, jestli se dvojice vrátí i ke světu Incalu. Přece jen, Alejandro Jodorowsky se s jinými tvůrci vracel – viz komiksy Před Incalem, Technokněží nebo Kasta metabaronů. Mméme štěstí, že už všechny tyhle knihy vyšly i v češtině.

Nakonec k jejich opětovné spolupráci skutečně došlo. Stalo se tak v roce 2000, když vyšlo první album z nové série nazvané Après l’Incal: Le Nouveau Rêve, tedy Po Incalu: Nový sen. Bohužel po vydání této knihy se tvůrci na pokračování nedohodli, ať už byla vina na jakékoli straně. Ale Alejandro Jodorowsky se nechtěl příběhu vzdát. Nechtěl nechat čtenáři neuzavřenou kapitolu a toužil příběh Incalu uzavřít. A tak vznikla série Final Incal.

Místo toho, aby Jodorowsky na album vytvořené s Moebiem navázal, rozhodl se, že spolu s Josém Ladrönnem začne finální příběh znovu. A tak vzniklo první album série Poslední Incal, které je dějově velmi podobné tomu, jež Alejandro vytvořil ještě s Moebiem. Ale jsou zde rozdíly, jak můžete sami posoudit díky českému vydání, které na závěr obsahuje i původní Moebiem kreslený sešit. José Ladrönn v poměrně rychlé sledu nakreslil i zbylé dva díly, a Poslední Incal byl na světě.

K nám se dostává kniha, jejíž jádro tvoří tři Ladrönnem kreslené sešity a doplňuje ho Moebiem kreslený sešit. Nechci křivdit mistrovi, hlavně proto, že svůj díl nekoloroval, ale z hlediska kresby není Moebiův sešit až tak zajímavý. Velkou měrou právě díky barvám, které se dle mého k Moebiově kresbě nehodí. Ve srovnání s Ladrönnem si ale čtenář uvědomí, že Moebia kresba snad už ani nebavila, nechtěl být tak detailní, chtěl mít tvorbu panelů v některých momentech prostě jen za sebou. Ladrönn si s kresbou více vyhrál, více si vyhrál s různými designy, fantaskními rasami, světy, místy, městy, lokacemi, je to bohatší a také popravdě dospělejší. Jako kdyby to více souznělo s Jodorowského scénářem, který není nutně temný, má i své humorné momenty, jak je pro mistra zvykem, ale přece jen, začátek si takové lehce depresivnější pojetí zasloužil.

Alejandro Jodorowsky scénářem nepřekvapí. Uzavírá kruh tím, že příběh knihy Poslední Incal začíná stejně jako původní Incal. Příběh se posunul, svět se změnil, ale je potřeba začít na stejném místě a nakonec dojít nového cíle, nového výsledku, ale stále se stejnou postavou, kterou je John Difool, onen blázen, který vlastně neví, co má dělat, neví, kým je, a rozhodně netouží po takové pozornosti, jaké se mu dostává. Postava – a nejen Johnova – je unášena Jodorowského fantazií a nikdo pořádně neví, kam nás donese. Přesto, když se dostanete na konec, řeknete si, že tohle je Jodorowsky, ať už takový, kterého máte rádi, či nikoli.

Poslední Incal je takovým zvláštním pokračovatelem Incalu. Série se bez tohoto pokračování dovede obejít, protože příběh ságy se nikam zásadně neposouvá, ale Alejandro Jodorowsky nám znovu prezentuje komiks, který se dobře čte. A ve finálním vyznění je zde rozhodně posun oproti původnímu Incalu. Polední Incal je dobrý Jodorowsky a skvělý Ladrönn.

Poslední Incal