Počítání mrtvých, aneb Želvy ninja na steroidech

Světoznámí zmutovaní želví bratři, mistrně ovládající umění ninjutsu, se konečně vracejí do českých knihkupectví a knihoven… jen ne v podobě, v jaké by to drtivá většina běžných čtenářů či filmových diváků očekávala. Ti, kteří Želvy ninja znají zejména z animovaných seriálů či hraných filmů, jsou často překvapeni i samotným faktem, že oblíbení zelení hrdinové původně pocházejí ze stránek černobílého komiksu. Co by poté asi řekli na Počítání mrtvých (v originále Bodycount), komiks o Raphaelovi a Casey Jonesovi, pocházející z pera Kevina Eastmana a štětce mistra Simona Bisleyho? Inu, jak laikové, tak znalci by se jistojistě shodli na tom, že kniha vskutku dělá svému názvu čest, a jiné jméno by se k ní hodilo jen pramálo.

Mnozí by mohli říci, že Američan Kevin Eastman a Brit Simon Bisley je poněkud neobvyklé duo. První zmíněný se proslavil stvořením komiksu Teenage Mutant Ninja Turtles (společně s Peterem Lairdem), zatímco ten druhý je znám hlavně pro svou vizuální práci na komiksu devadesátých let (samozřejmě stále pracuje, jen se mu bohužel nedostává tolik pozornosti, jako tomu bylo před dvaceti a třiceti lety). U nás je znám především pro svou práci na Lobovi, nicméně jej můžeme vidět v komiksech jako je Sláine, Soudce Dredd, Batman, Hellblazer atd. Nu, a zatímco Eastmanovi ninjové se v drtivé většině svých sešitů a sebraných svazků pohybují někde mezi roztomilou četbou pro všechny, a sci-fi/fantasy vyprávěním pro dospělého čtenáře, Bisleyho kresbu a malbu by většina moderních rodičů svým dětem asi neukázala. Což je škoda, protože patří k jedněm z těch nejlepších, jaké se v historii americko-britské komiksové tvorby vyskytly. Simon Bisley se vyznačuje svou oblibou a citem pro hyperbolu, a to do takové míry, že „udělej to větší“ by mohla být jedna z jeho nejdůležitějších životních filozofií. Simonova práce čtenáře zahltí a pohltí, je plná excesivně grafických výjevů násilí a deformace, a pravděpodobně tím nejvíce dominantním znakem jsou extrémní tělesné proporce, které dělají téměř z každé Bisleym nakreslené postavy kulturistu na zmutovaných steroidech, a to ať už se jedná o muže či ženu. „Nekulturistické“ postavy se poté vždy a za každých okolností také vyznačují čímsi do extrému vyhnaným, často působícím jako karikatura lidských bytostí.

Kevin Eastman svému kolegovi zcela zřejmě a zcela úmyslně nahrával na smeč, neboť příběh přítomného komiksu jen vybízí k tomu, aby se události odvíjely tak, aby zobrazovaly co nejvíce násilí, přestřelek, a napumpovaných svalů. Jako protagonisté nám zde slouží Raphael a Casey Jones, blízký přítel želvích bratrů. Tito dva se shodou okolností přidají do společnosti mladé příslušnice mafie, unikající před svými „kolegy“ (a zejména jedním z nich, převelice schopným nájemným zabijákem), kteří mají za úkol sprovodit ji ze světa z důvodu smyšleného příběhu o její zradě. Únik těchto tří neobvyklých společníků by se poté dal popsat jako stostránkový masakr, jenž nehledí napravo ani nalevo, a už vůbec ne na nevinné kolemjdoucí nebo kohokoli, kdo se onomu pronásledovateli připlete do cesty.

Počítání mrtvých se markantně liší od jakéhokoli jiného komiksu s titulem Želvy ninja (ať už se jedná o původní čísla od Mirage Studios anebo současná série vydávaná u IDW Publishing), a právě z toho důvodu byla minulý rok, po nějakých dvaceti letech, vydaná jako sebraný svazek imprintem IDW s názvem Top Shelf Productions. Bodycount totiž skutečně není kniha, kde by Leonardo, Donatello, Michelangelo, Raphael, Tříska a April bojovali proti Trhači nebo Mouserům. Bodycount je ryzí Bisley a neustávající akce (skutečně… čtenář si „neoddechne“ snad ani na jedinou stránku), a je nad slunce jasné, že i Kevin Eastman si tvorbu užil od prvního panelu až po ten poslední. A absence zbytku želvích sourozenců v žádném případě nevadí. Raphael v příběhu vydá za všechny čtyři.

Každému se přirozeně nemůže líbit vše, a proto je třeba napsat, že Počítání mrtvých rozhodně není komiksem pro všechny, nicméně faktem zůstává, že je to kniha, kterou si užije veliké spektrum čtenářů. Na prvním místě je to povinnost pro všechny fanoušky Simona Bisleyho a želvích ninjů, ale přítomný recenzent si troufne tvrdit, že si četbu užije i ten, kdo o zelených mutantech se jmény renesančních umělců nikdy nic nečetl, a má prostě a jednoduše jen rád dobrou literaturu.

Název: Počítání mrtvých