Parchanti z Jihu – Svazek 2. Za trochu krve

Druhý díl jižanské série Jasona Aarona je tu – a s ním přichází Euless Boss

Skalpy, Ghost Rider, Punisher MAX, Muži hněvu. To jsou jména jen několika z mnoha projektů, kterým rodák z Alabamy, Jason Aaron, věnoval svůj scénáristický um. Nás však zajímá jeho čtyřdílná série z roku 2014 Parchanti z Jihu. A to především její druhý díl, který nese podtitul Za trochu krve.

Návrat do okresu Craw, ale tentokrát trochu jinak

První kniha, nás seznámila se synem bývalého šerifa Earlem Tubbem. Bývalá hvězda místního fotbalového týmu a veterán z Vietnamu přijel do svého rodného města kdesi v srdci Alabamy, aby srovnal pozůstalost po svém zemřelém otci. Že se vše zvrtlo ve chvíli, kdy Tubb šlápl na kuří oko trenérovi místního fotbalového družstva, ví každý, kdo si přečetl knihu s podtitulem Takový to byl muž. Zkřížit cestu trenéru Bossovi nebyl dobrý nápad; a jak celá deratizace okresu Craw pro Earla Tubba dopadla? Inu, o tom lecos vypovídá jeho zkrvavená baseballová pálka na poličce v místním BBQ baru.

Seznamte se: Euless Boss

Pokud někdo Aaronovi vyčítal, že v prvním díle Parchantů z Jihu hodil čtenáře do vody, aniž by se nějak obšírněji věnoval historii hrdinů, tomu při čtení druhého dílu nejspíš lehce poklesne čelist. Svazek 2. totiž fanoušek fotbalového týmu Alabama Crimson Tide věnuje osobní historii trenéra Bosse. Příběh se čte jedním dechem a zároveň nás nutí zapřemýšlet o tom, co je člověk ochoten obětovat pro splnění svého snu. Za trochu krve se točí kolem amerického fotbalu, což by mohl být pro mnohé čtenáře kámen úrazu. Ale nepotřebujete mít nakoukané filmy jako jsou Vítězové a poražení či Vzpomínka na Titány abyste si tenhle příběh užili. Děsivá cesta mladého Eulesse z pozice otloukánka na post trenéra fotbalového týmu je nejen vyprávěním o lásce k americkému fotbalu, ale také o násilí a odhodlání. Svým způsobem se svou tragikou blíží Aaronovu nejosobnějšímu komiksu, jímž jsou Muži hněvu, a je natolik nadčasový, že k jeho pochopení nepotřebujete znát pravidla té divné hry se šišatým míčem. A to navzdory tomu, že skvělý překladatel Richard Podaný při své práci konzultoval spoustu odborných termínů s Robinem Švarcem z týmu Prague Lions, nejznámějšího českého mužstva amerického fotbalu.

Krev teče vždycky červená

Celé sérii vtiskl svůj nezaměnitelný výtvarný styl Jason Latour. Tentokrát se jeho drsně strohá kresba nese v krvavě rudé barvě. Tím se zřetelně odlišují Bossovy vzpomínky na dětství a mládí od současnosti. Té je věnováno jen pár stran (včetně skvělého cliffhangeru v samém závěru knihy) a nese se ve střízlivých šedomodrých tónech.

Tentokrát žádné koláče

Jestliže byl největším hitem bonusů předchozího dílu recept na smažené jablečné koláčky Aaronovy mámy Betty, teď se něčeho podobného mlsní čtenáři nedočkají. Bonusy ve formě několika pracovních náčrtků a alternativních obálek jejich chutě neuspokojí. Snímatelná obálka z lesklého křídového papíru naopak ano.

Jason Aaron vypráví opravdu silný a drsný příběh, který pevným obloukem spojuje trenérovu minulost s tím, co se stalo v první knize, a ukazuje, jak se z mladého Bosse stal největší parchant ze všech. A nám nezbývá, než se těšit na díl třetí. Návrat domů zní slibně, a ne že ne. Já jen doufám, že jej Nakladatelství CREW vydá co nejdříve.

Parchanti z Jihu 2: Za trochu krve