Paper Girls 3: Ne až tak epické završení trilogie z pera Briana K. Vaughana

Holky z Kamenitého potoka jedou do finále. Máca, Tiff, KJ a dokonce ani Erin nejsou žádná ořezávátka. Od doby, kdy rozvážely výtisky Clevelandského strážce toho díky válce cestovatelů v čase, kteří jim tak děsně zkomplikovali život, uběhlo hodně vody. Zatímco v díle prvním se dostaly až do apokalypsou zasaženého světa roku 2016 a ve druhém díle se propadly až do prehistorických časů, kdy byl Kamenitý potok jen pravěkou vesnicí, závěrečná kniha je zavede do Clevelandu daleké budoucnosti. A protože jde o díl závěrečný, všechny zamotané dějové linky se v něm hezky propojí a uzavřou.

Na začátku si řekněme, že u takhle komplikovaného příběhu by se slušelo, aby bylo na začátku knihy stručné shrnutí předchozího děje. To ale chybělo už u dvojky a také třetí díl ho postrádá. Ale to je tak jediná výtka, kterou bych mohl k třetímu dílu Paper Girls mít.

Úvodní epizoda odehrávající se v cyberpunkově futuristické megapoli, jíž se Cleveland časem stal, je hodně divoká. Naše hrdinky v ní sice pátrají po léku pro Mácu (kdo si nepamatuje, držkatá zrzka ví, že má umřít na leukémii), a také po návodu jak se vrátit do roku 1988. V tom druhém jim má pomoci místní knihovna. Zároveň však nakoukneme i na druhou stranu barikády a dozvíme se ledacos o původu šéfa staroušů, který si nechá říkat Praotec.

Nemá cenu popisovat, co vše se v závěrečném díle stane. Je toho hodně a takřka všechno, co se doposud dívkám událo, získává postupně nové souvislosti a spěje až do sice nijak epického, ale uspokojivého finále. Popravdě, u druhého dílu jsem se obával, že Voughan nedokáže příběh kočírovat, ale opak je pravdou. Při pozorném čtení zjistíte (a tady důrazně doporučuji si přečíst před trojkou znovu první a druhý díl), že vše do sebe perfektně zapadá.

„Nejsme jenom doručovatelky, jsme…“

Paper Girls nejsou jen osmdesátkovým příběhem o partě teenagerů, kteří se přimotají do generačního střetu cestovatelů v čase. Je především o přátelství, sebeobětování a hledání svého já v chaotickém světě. A možná nás spolu s textem písně As Time Goes by Hermana Hupfelda, který se knihou proplétá jako jakýsi leitmotiv, přiměje zamyslet se nad dnešní uspěchanou a přetechnizovanou dobou a nad naším postojem k ní. A možná taky ne. Každopádně Paper Girls kniha třetí je důstojným završením této originální série. A to nejen díky skvělému scénáři, ale také díky dynamické kresbě Cliffa Chianga, který se nebál vytěžit pestrou škálu pastelových barev až na hranice možností, což je krásně vidět například v té části příběhu, kdy se každá z dívek ocitne v jiné části časového kontinua.

Zkrátka a dobře, radujme se, že nám komiksové nakladatelství CREW tuhle originální pecku přineslo.

„Dnešní doba, ve které žijeme