Tradiční nedělní komiks.

Po dlouhé pauze se vracíme s Laegovým zbrusu novým komiksem.

Ne tak docela obyčejné superhrdinské počteníčko, které by si nenechal ujít ani sám veliký Freud.

Upíři jsou v poslední době dost in neboli v kurzu – jen namátkou stačí zmínit série Stmívání nebo Tinu Salo. A protože oba cykly jsou zaměřeny na starší publikum (1), bylo jen otázkou času, kdy někoho napadne napsat příběh pro mladší, základku končící fanynky špičatých zubů. Konec čekání, šódžo (2) manga Upíří polibky od americké spisovatelky Ellen Schreiber je tady.

Když nechtějí dospěláci do pohádky, přijdou pohádky za nimi. V drsném stylu plném krve, lechtivosti i politiky. Mýty jsou mezi námi. Jenom si zapamatujte, že nikdy a za žádných okolností nevzpomínejte před Sněhurkou na sedm trpaslíků…

Téma denní a noční strany světa použil originálně naposled Zelazny v Jackovi, pánu stínů. Ale blýská se na lepší časy, protože nová manga Dveře chaosu rozvíjí toto téma poměrně slibně. Nokturnálové, diurnálové, denní a noční svět. A čtveřice dveří, které tyto dva odlišné světy spojují. Měly by zůstat zavřené, ale znáte to, vždy se najde někdo, kdo bude chtít projít na druhou stranu… a o nějakou sladkobolnou romantiku mu rozhodně nejde.

Pretext, v němž si autor recenze dovoluje seznámit ctěného čtenáře s trojicí zvláštních dívek. S Alenkou (již starší, avšak velmi zkušenou), s Wendy (upjatou, avšak s tušenými tajemstvími) a s Dorotkou (venkovankou z Kansasu, avšak se střevíčky). Dále se čtenář, kochající se jejich zjevy, dozví o místě jejich setkání, hotýlku Himmelgarten na březích Bodamského jezera, kde si naše hrdinky rozverně vyprávějí a hrají příběhy a hry vážné přímo smrtelně.

Po krátké pauze se opět můžete zasmát nad Laegovým zbrusu novým komiksem.

Na konci tmavého tunelu se objeví dvojice světel a vzápětí se ozve skřípot brzd, ale nejsme v Praze, v noci na nebohé oběti podzemního cestování čekají nemrtví, ale nejsme v Londýně a osamělým pasažérům nenahánějí strach revizoři, ale duchové. Nikdykde dorazilo do Japonska a výsledkem je manga Temné metro. Osikové kolíky, svěcenou vodu i krucifix nechte klidně doma – na moderní japonské bubáky tyhle zastaralé metody likvidace dávno nepůsobí.

Batman u nás nevychází nejčastěji, o to kvalitnější počiny si však můžeme odškrtávat. A potěší, že z dlouhé historie postavy je pozornost věnována „postmillerovskému“ údobí. Logicky. Jedná se éru nejbohatší na kvalitní a zásadní příběhy, čerpá z ní současná filmová série a dnešnímu čtenáři je svým temným laděním nejbližší. Dlouhý Halloween není pouze řadovým, byť sebekvalitnějším, dílem tohoto období. Jeho autoři přímo navazují na Millerův Rok jedna a vypráví, krom jiného, o zrodu Two-Face…