Snowtown… Poručík tvrdí, že jsme v Pekle a já tu jsem jen proto, aby neumíral sám. Možná má pravdu. Za mostem mě odepsali, vymazali. Není cesty zpět. Asi sem teď patřím, dokonce jsem získal i snowtownský cejch, vypálila mi ho jedna jinak moc příjemná barmanka. Ale co, každý máme své zvláštnosti. I já sám. Jmenuji se Richard Fell a mojí specialitou je odhalování tajemství. Rád bych věřil tomu, že je to jen práce…

Je v módě připomínat, že upíři jsou v módě, že jsou in, že jsou cool. Jenže pak vás zakousnou lidé, kteří vyrůstali na desítkách Draculů, na icq si říkají Béla… Raději napišme, že i dnes, kdy se s krvesaji roztrhl pytel (jsou už i v upoutávkách na fotbalovou Spartu), se dají najít díla, která svými upíry překvapí. Jedno z nich je navíc komiks s naprosto dokonalým názvem… Život mi pije krev.

Skutečnost, že někoho konečně napadne vydat mangu pro dospělé, je sama o sobě důvodem k malé oslavě a nezastírám, že v našich malých českých poměrech je to riziková záležitost. Jenže každé riziko se dá zmenšit. Třeba tím, že sáhnete po kvalitní, čtenáři prověřené sérii. Nebo zkusíte čtenáře šokovat. Talpress si vydáním Kannoniny ruky vybral druhou možnost.

Chcete slyšet pravdu? Číst o ní? Vidět ji? Ano? Fakt chcete? Přečtěte si tohle, nebude se vám to líbit, budete trochu znechucený, trochu naštvaný, ale přesto vás bude mrazit v zádech, že to zase tak daleko od pravdy není. Jmenuju se Spider Jerusalem a tenhle komiks je o mně.

Kazuna Takashiro není právě typický japonský středoškolák. Jeho matka je mrtvá, vlastní otec ho opustil krátce po narození sestry Chizuny, kterou vzal s sebou, a Kazuna tak žije u pěstounů, jež ho chtějí adoptovat. Na střední školu kašle, studovat na univerzitě nechce a volný čas tráví bezcílným poflakováním po městě. Tento pohodlný životní styl naruší až nečekaný návrat jeho mladší sestry, která pro něj rozhodně nemá dobré zprávy. Celá jejich rodina je totiž prokletá…

Velké věci začínají nenápadně. Autor, obvykle s herní průpravou, se jednoho dne rozhodne stvořit si vlastní fantasy svět a napíše první povídku. Pak další. A další. Od prvotní dějové linie odpadávají další povídky, vynořují se nové „hlavní vedlejší“ postavy, přičemž ani ty staré autor ne a ne zaříznout, protože jejich osudy se mají uzavřít až za nějakých dvacet let. Krvavé pohraničí? Kdepak, řeč je o Světu bez jména, respektive o třetím dílu komiksových povídek z tohoto světa.

Larpařský komiks na FP už po 24. 🙂

Vydavatelství BB/art se rozhodlo vydat mimozemský komiksový monolit Predátor. V našich zeměpisných šířkách jsou komiksové omnibusy extrémně raritním jevem. O to větší pozornost pak tato bichle poutá. V roce 1987 vznikl nový kult.

Nový komiks!

„Já v zrcadlech lásky nehledám svou tvář. Belhám se po světě jak zmrzačený zmetek, jehož psi vítají vždy štěkotem. Mně není přáno býti milovníkem – já předurčen byl stát se zločincem a nenávidět línou rozkoš doby.“