MADE IN JAPAN: Japonské hodiny do každé rodiny

Obsese japonskou kulturou postihla výraznou část naší mladé generace, ale stejně tak se můžeme ohlédnout po všech okolních státech. Naruto, podobně jako o dvě dekády dříve třeba Dragon Ball nebo Mijazakiho celovečeráky, zasely zárodky fenoménu, který začal v průběhu let klíčit v podstatě po celém světě. A čím více na západ, tím rychleji, respektive dříve vše vypuklo.

Tak se taky mimo jiné stalo, že máme dvě skupiny. Spoustu mladých otaku, kteří mají sotva tušení, co takové označení vlastně znamená, ale na policích se jim vyhřívá Hetalie, takže dattebayo! A na druhé straně „staré kmety“ a pravověrné ostřílené fandy, kteří toho naopak často tuší až příliš.

A jen tak na okraj… Někde mezi nimi stojí lidé, kteří toho sice až tak moc nevědí, ale svou neznalost maskují natolik dobře, že je v redakcích sem tam něco nechají zrecenzovat (patrně naposledy). Třeba Made in Japan – eseje o současné japonské popkultuře.

Když jsem ten krásně čtvercovitý svazek poprvé zahlédl, můj vnitřní Japonec spáchal rychlou, ale precizně provedenou seppuku. Čistě z radosti (a zbrklosti), protože stejně jako já tak povedené vizuální zpracování dlouho neviděl. Tradiční láska na první pohled. Nebylo co řešit. Otaku, Manga, Anime, Videohry, Film – stručně, jasně a čtivě. 140 stran zábavy na jeden dlouhý večer a nespočet poznatků pro vlastní články do konce života. Být tam ještě Hudba, dám si tu seppuku taky. Jenže nechat to jen na tvrzení, že šaty dělají člověka, respektive obal knihu, by byla trochu chyba.

Sociologové začali dramaticky varovat, že v Japonsku roste generace, která si chce hlavně užívat a odmítá přijmout zodpovědnost za budoucnost země. „Čelíme extrémnímu nebezpečí, že nám před očima vyrůstá celá generace mladých, […] která nedokáže rozlišit mezi světem fantazie videa a mangy a naší realitou,“ shrnul pohoršení bulvární týdeník Šúkan Post.

Uvnitř už Made in Japan působí podstatně vážněji a místy bohužel i lehce nesourodě, což je u titulu patrně určeného pro širší veřejnost škoda. Pětice mladých autorů, postupně zasazuje hlavní popkulturní aspekty, jeden za druhým, do hlubšího historického a sociálního kontextu. Protože ale nejde o skupinový „projekt“, staví se k němu každý po svém. Zatímco tak například Anna Křivánková nabízí poměrně obsáhlý, ale zároveň lehce nevyvážený pohled na vznik japonského komiksu, který má navíc naprosto jiné „vyvrcholení“, než by kdo očekával, příspěvek Antonína Tesaře o animované tvorbě je krásně komplexní a více než povedený – i když se zaměřuje pouze na jedno studio (a ne, není to Ghibli).

Při čtení některých esejí tak musíte počítat s tím, že se zkrátka nedozvíte vše, co byste po úvodních řádcích možná čekali. Na druhou stranu, pokud máte k Japonsku a jeho zábavnímu průmyslu kladný vztah, zajímají vás kořeny toho všeho a chcete na příštím conu vytáhnout pár vědomostních trumfů, tohle by vás nemělo příliš odradit. Zjištění, že manga není jen prvoplánovým fenoménem pro děti nebo že Sedm statečných Johna Sturgese (spoiler alert) je snímek podle japonské předlohy, vás zřejmě nepřekvapí, nových poznatků a zajímavostí ale získáte opravdu hodně.

Nesmírná popularita, kterou si japonská kultura ve světě získala, se netýká jen tradičních krásných umění, ale vztahuje se i na různé vrstvy popkultury, nad nimiž nejeden milovník starého Japanu možná pohrdavě ohrne nos.

Kdo až tak moc nadšený patrně nebude, jsou právě povrchní fandové zmínění v úvodu, pro které může být tento mix až příliš odborný, i když se to tak na první pohled nemusí zdát. Stačí si ale přečíst předmluvu japanologa doc. Jana Sýkory a dáte mi rychle za pravdu.

Je bohužel škoda, že u nás titul podobný Made in Japan budete jen těžko dohledávat. Širší diskuze o japonské (pop)kultuře by tomuto dílku jen prospěla. Stejně dobře je ale možné, že právě o to větší zájem soubor esejí vzbudí a přitáhne čtenáře i mimo komunitu. Má sice své nedostatky a upřímně, klidně by mohl být dvakrát tak dlouhý, s jeho pořízením ale určitě nesáhnete vedle.

Tvůrčí přístup japonské kultury nespočívá v originalitě původní myšlenky, ale v geniální schopnosti originální myšlenku uchopit, aktivně využít a dovést k dokonalosti.