Bleach – vymítání duchů nebylo nikdy tak zábavné

Manga Bleach je dalším z východních zástupců komiksu, který se k nám po dlouhé a strastiplné cestě probojoval. Vedle takového One Piece nebo Naruta je to sice poměrně chudý příbuzný (ač se co do počtu svazků téměř vyrovnává například právě Narutovi, v prodeji zaostává a nedosahuje ani takové popularity), má ale rozhodně něco do sebe, a navíc je s ním sranda. Koneckonců, prodal už pěkných pár desítek milionů výtisku, a jak by jistě podotknul autor Tite Kubo – to se sakra počítá!

Kořeny ságy o mladém Ičigovi sahají ke konci padesátých let, kdy jiný slavný autor mangy, Šigeru Mizuki, vytvořil sérii GeGeGe no Kitaro, s příběhem postaveným na tradičních monstrech japonského folklóru – jokai (Kitarův příběh můžete znát například ze stejnojmenného filmu z roku 2007, který u nás před pár lety vyšel na DVD dokonce s českým dabingem). Kubo našel ve starém díle velkou inspiraci pro svou vlastní tvorbu, a tak namísto oblíbené architektury a designu popustil uzdu fantazie jiným směrem a vrhnul všechno své úsilí do mangy. Napoprvé z toho sice ještě nevznikl vyzdvihovaný opus magnum, ale už v prvotině ZombiePowder byly patrné výrazné rysy pozdější práce.

Pořádný úspěch dorazil začátkem nového milénia, v roce 2001, kdy konečně vznikla sága světlovlasého Ičigy – jahoďáka – Kurosakiho, podle jehož (na Japonce) netypicky zbarvené kštice dostal celý příběh své jméno Bleach. Druhou variantou je odkaz na Kubovo oblíbené stejnojmenné debutové album kapely Nirvana, takže si případný výklad můžete libovolně upravit dle společnosti, ve které se budete právě nacházet.

Ičigo je „typický“ japonský středoškolák, se všemi klady, zápory a výstřednostmi, které k tomu patří. Je vysoký, sebevědomý, chvílemi drzý, ale se smyslem pro čest. Vidí duše mrtvých lidí, s čímž ovšem na rozdíl od mladého Colea z Šestého smyslu nemá žádný problém. Na podobných základech by mohl vzniknout celkem pěkný příběh, koneckonců nebyl by první ani poslední, jenže na Bleach je to trochu málo. A proto se záhy po startu prvního svazku představí i druhá hlavní postava, neohrožená sběračka duší Rukia. Ve stylovém kimonu a s ohromnou katanou v ruce poskvrní všudypřítomnou pohodu chaosem a kapkami krve. Zápletka, která se neodmítá. A i když by se tomu všemu Ičigo s největší pravděpodobností rád vyhnul, okolnosti mu nafackují a nedají na vybranou. Rukia totiž dorazila ochránit jeho rodinu před nebezpečným hollow, neboli podřadným, ale nebezpečným typem duše, která si se zvráceností sobě vlastní smlsne na čemkoliv a na komkoliv, kdo se jí připlete do cesty. Bon apetit. I když v tomto případě spíše hasta la vista, baby!

Rutinní záchranná akce se ale tentokrát jaksi nepovede a nebýt Ičiga, který se do všeho díky svému nezvyklému duchařskému nadání přimotá a převezme takřka celou Rukiinu moc, dopadlo by to špatně, hodně špatně. Z ústředních hrdinů se od té chvíle stává proti jejich vlastní vůli nerozlučitelná dvojice. Oslabená učitelka, která je přinucena setrvat v lidském světě, a nekompromisní žák s nově nabytou mocí, oba společně proti záhrobní spodině. Bok po boku, stránku za stránkou pronikají společně se čtenářem do světa Soul Society, jakési vyšší společnosti strážící nebeské brány. A i když to tak na první pohled nemusí vypadat, není to dechberoucí příběh, ale právě ony dobře sladěné a vystavěné charaktery, které posunují Bleach nad tuctový průměr žánru. Ať už je to „Mexičan“ Jasutora – říkejte mi Chad – Sado, zdánlivě křehká krasotinka Inoue Orihime nebo plyšový zvrhlík a vtipálek této mangy Kon, každý má své právoplatné a pevné místo. A to jsme teprve na začátku, s necelou a pouhou desítkou postav. Jen tak dál, pane Kubo.

První tři vydané svazky pochopitelně nevystřílí všechnu zábavu. Jsou ale napsány s citem a obsah dávkován s rozumem, takže se dostane na každou složku chlapecké šónen mangy, od místy nepěkně rozvleklých soubojů až po dětinské, ale vydařené vtípky. Na necelých 600 stránkách, od začátku do konce. Výrazněji zamrzí snad jen určitá repetitivnost děje a chybějící záporné postavy, jejichž místo je zaplněno roztodivně tvarovanými hollow, kteří vstupují do děje jako maso na porážku. Ze začátku to ještě tolik nenudí a dá se nad tím přimhouřit oko, do budoucna by to ale chtělo lepší výzvy, u kterých by si hrdinové pěkně zašpinili ruce.

S čím se naopak doposud rozhodně nešetřilo, je péče, které se dílku Tite Kuba dostalo. Tak jako u předchozích titulů si i v tomto případě zkrátka není na co stěžovat. Vynechejme prosím nekonečné debaty o překladu některých vžitých označení do češtiny (viz sběrači duší). Příjemné je především zachování anglických názvů jak jednotlivých svazků, tak samotných kapitol, se kterými Bleach, respektive sám autor velmi dobře pracuje a vytváří tak jeden z výrazných znaků této mangy. Podobně je na tom ostatně i kresba, která sice nenabídne přehršel detailů a precizního vykreslení, přesto skvěle vystihuje atmosféru a v těch správných momentech zafunguje tak, jak má.

Pokud vám nesedí žádná z doposud vydaných populárních sérií, možná to bude právě Bleach, se kterým do světa mangy vklouznete. I když společné rysy přímo bijí do očí, od klasického šónen zařazení se Kubeho sága lehce odklání. Hlavní hrdina není obvyklý utlačovaný a nechtěný sirotek s touhou postavit se svému osudu, ale naopak sebevědomý a oblíbený student. Je tu zkrátka určitý kompromis mezi všemi oblíbenými prvky. A právě tento fakt, společně s důrazem na osobnosti postav, hrají ve prospěch Ičiga a jeho party oproti jiným, podobně laděným příběhům. Palec nahoru!

• Bleach 1, 2 a 3
• Scénář a kresba: Tite Kubo
• Překlad: Anna Křivánková
• Provedení: paperback, černobílé
• Počet stran: 192/192/192
• Cena: 189/189/189 Kč
• Vydala: Crew, 2012

Všechny díly nabízíme k zakoupení přes spřátelený FantasyShop.cz s příjemnou 15% slevou/titul.