Živí mrtví 13: mrtvoly čekají za zdí…

S další, již třináctou knihou nejpopulárnější zombie série nám Robert Kirkman opět předvádí zapeklité psychologické hrátky a své postavy staví do situací, které jsou všelijaké, ale rozhodně ne černobílé. Příběhově navážeme přesně v okamžiku, kde jsme minule skončili a i během těchto dalších šesti sešitů zjistíme, že zdaleka nedochází nápady a svět oživlých mrtvol má stále co nabídnout.

Hlavní téma celého svazku je samotná Alexandrie a skutečnost domnělého bezpečí, které se místní postavy pokoušejí udržovat. Rick a jeho skupina si však prošla peklem a tuší, že se mnohé musí změnit, aby jejich štěstí mělo dlouhotrvající účinky. Celkové rozepře a psychologické pochody o tom, jestli je správné jednat rázněji či ne, je středobodem všech čísel a Kirkman tlačí více a více na pilu především v rozhodování a pořádné náloži lidského dramatu. Mrtváci jsou tak opět odsunuti na vedlejší kolej, ale stejně jako v minulém případě to není žádným problémem a příběh díky skvělému tempu neztrácí na atraktivitě. A když už se nějaká ta zombie objeví, akce dostojí svým standardům a občas vykoukne i zajímavý způsob „odklizení“.

Postavy fungují i nadále velmi dobře, některé ale bohužel dostávají do úst strojené dialogy, u kterých si budete říkat – Neslyšel jsem to už? I tak se ale většina chová velmi rozumně, v rámci možností a i o něco zápornější povahy mají své důvody jednání opodstatněné. Jedinou škodou pak může být skupinka lidí v posledním sešitě, která se velmi neohřeje a nezanechá ve vás žádné emoce – ani ty negativní. Prostě tam jen jsou a trošku si hrají na křoví, které je oslím můstkem pro závěrečný rozhovor a odraz k budoucí knize.

Kresba jede svůj standard, občas se může zdát, že je především v davových scénách lehce odfláknutá, ale pak si to autor vynahradí při detailech na obličeje či temně nastíněných scénách, které působí velmi atmosféricky. Ve výsledku tak máte pocit, že jste přečetli další poctivý úsek v nekonečné sérii a dostaví se očekávání věcí budoucích. Spokojenost.