Želvy ninja – postavy našeho dětství ve vydání pro dospělé

Králové slackerů a undergroundu

Eastman a Laird působí jako slackeři, kterým to vyšlo. Seděli takhle doma, dívali se na televizi a relaxovali. Eastman nakreslil želvu, stojící na dvou nohou a v rukou držící nunčaky. Lairda to pobavilo a také nakreslil svého želváka, Eastman jej chtěl trumfnout, tak nahodil rovnou čtyři. Oba pobavila představa pomalých stvoření ovládajících ninjutsu. Legenda se zrodila. Přesněji, čtveřice legend.

Krása nesmyslnosti

Pokud v úvodním čísle sledujete zrod zmutovaných želv, mistra Třísku coby ještě malou krysu napodobující v kleci bojové pohyby svého pána, záporáka nazývajícího se Trhač a dospělé želvy, drtící hlášku A na rozloučenou si polib prdel!, tak vám to přesně udává mantinely, ve kterých se příběh bude odehrávat. Druhé číslo je v mých očích nejslabší. Boj proti myšilovům, robotům lovícím krysy, však nabízí nádherně bizarní epilog s mistrem Tříškou. Třetí číslo ukazuje honičku v autech, kdy dojde k záměně dodávky April (nové kamarádky želvích hrdinů) s dodávkou lupičů. Nejsilnější je však závěrečný Raphaelův speciál. Raphael zde není jen horkokrevný želvák, ale téměř sociopat, který je ve svém stavu agrese schopný při tréninku smrtelně zaútočit na svého bratra. Celý jeho speciál slouží jako ukázka vyrovnávání Raphaela se svým vztekem a jedná se tak o osobní a nejméně přepálený příběh.

Vítejte na temné straně popkultury

Chlapec přenáší sklenici se želvami, zachraňuje slepce na přechodu a přitom do něj narazí barel s kyselinou. Chlapcovi oči jsou zasaženy a želvy končí v kanále. Připadá vám chlapec povědomý? Narážka na vznik marvelovsého Daredevila, ba přímo možná nenápadný neoficiální crossover (Eastman a Laird prostě mladému ďáblovi dali do rukou želváky). Úhlavní nepřátelé želv, klan Foot (Noha) odkazují na nepřátele Daredevila, klan Hand (ruka), jméno mentora Splinter (Tříska) odkazuje pak na jeho mentora Stick (Hůlka). Eastman a Laird přiznávají, že jsou fanoušky Frank Millera. Ve svém komiksu často odkazují na jeho Ronina, zmiňovaného Daredevila, vedle toho pak třeba na X-meny (sérii New Mutants), či nezávislý komiks Cerebus.

Autoři si pohrávají se svými tehdejšími vzory a oscilují mezi poctou a parodií. Já to bral spíš jako poctu. Na bizarní svět želváků jsem si celkem rychle zvykl, a pak jsem se narážkám nesmál, spíš si je užíval. Nejde jen o odkazy na různé komiksy, postavy citují Drsného Harryho, ale třeba i texty kapely Queen. Znalejším čtenářů hrozí decentní geekasm.

Bizar, želvy a decentní násilí. Kresba je trochu kostrbatá, je z ní cítit underground. Zajímavostí je, že želvy vypadají všichni stejně, mají stejné pásky rudé barvy. K rozlišení slouží pouze jejich zbraně. Autoři si občas vyhrají s rozmístěním panelů, souboje, honičky v autě, běhání po střechách, vše má pak své osobité tempo. Rozhodně jsem zvědavý, s čím přijdou želváci příště.