Apokalypsa chromozomů Y obestřela svět. Matriarchát se stal světovou politikou, náboženstvím i životním stylem. Nakonec se ukázalo, že silné pohlaví není až tak silné a něžné pohlaví ani zdaleka tak něžné a nevinné, jak se doufalo. Vymýcením mužů by nevznikl eden, jak nás učí feministky, ale ani procházka údolím ňader à la Hugh Hefner.
V současnosti se těší velkému zájmu nejen v Hollywoodu, ale i v americké kultuře subžánr apokalyptických a post-apokalyptických příběhů. Mnozí tvůrci se snaží více či méně realisticky vylíčit Soudný den a případné strasti přeživších zástupců lidské rasy. Lidstvo již bylo vyhlazeno na milión způsobů, takže při skutečném Soudném dni nás nepřekvapí téměř nic. Za tu dobu se vyprofilovalo něco jako fetišizace sebadestrukce nebo masochistická obsese sklouzávající k exploataci. Dobrá zpráva je, že mezi tunami braku se pořád dají objevit kreativní tvůrci, kteří se nebojí experimentovat s novými nápady. Tenhle případ se týká i Briana K. Vaughana, jenž ve své komiksové sérii Y: Poslední z mužů seslal na svět pohromu v podobě gendercidy, paradoxně na všechny zástupce vlastního pohlaví.
Libretista představil v epické komiksové sérii svět bez mužů, jenž se snažil vykreslit v rámci mezí co nejrealisticky. Mezi umělci se stala běžnou technikou tvůrčího procesu změna perspektivy založena na kontrastu mužského a ženského hlediska. Někteří filmaři, spisovatelé a malíři se snažili prostřednictvím svých děl nahlížet na svět z femininní perspektivy, zatímco některé umělkyně experimentovaly s mužským náhledem. Právě Vaughan se snaží balancovat nad propastí mezi oběma světy, na jejich pomezí, bez toho, aby byl obviněn z mizogynie či mizandrie. Jak se již čtenáři mohli přesvědčit, není to lehký úděl, vykreslit civilizaci, kterou tvoří jen jedno pohlaví.
Pro nepoučené čtenáře může být první výlet do světa obývaného výhradně ženským pohlavím šokující, jelikož na stránkách komiksu se skutečně nacházejí opuštěné, nekultivované lokality, jež dotváří post-apokalyptickou atmosféru. Na některých stránkách najdete reálie jako vystřižené ze Šíleného Maxe, na jiných je zase naopak zobrazen život bez valné změny… tedy až na drobnost: je bez mužů. Libretista se postaral o různorodou psychografii obyvatel svého komiksu, představuje tedy variabilní typologii představitelek něžného pohlaví a nevychází jenom z několika málo archetypů, jak je známe z anekdot. Do jisté míry můžeme mluvit i o jistém emancipačním procesu a atrofii na nový světový řád, ale tahle téma je spíš předmětem dalších vydání.
Příbuzné nebo podobné typy se seskupují a utvářejí komunity osídlující celé státy. Vaughan založil mnoho zvratů právě na konfrontaci posledního z mužů s jednotlivými komunitami, které taktéž využívá na popis jistých ženských vlastností, které zůstávaly za života mužů skryty nebo které události mužského moru ještě posilnily. Libretista čtenářům kromě evidentní sociální kritiky prezentuje i sofistikovanou, nenáročnou a do určité míry i zábavnou (v intencích komiksového média, tedy entertianmentu) genderovou studii. Právě motiv izolované ženské komunity představuje dominantní téma druhého svazku s příznačně femininním podtitulem Cykly.
I druhý svazek se drží centrální syžetové kostry o vyhlazení chromozomu Y, což má za následek absenci mužského pohlaví nejenom v lidské rase, ale taky i v zvířecí říši. Protagonista příběhu, poslední muž na světě Yorick, se snaží vypátrat svou snoubenku, která uvízla v Austrálii. Eskortu mu tvoří vládní agentka 355 a genetička Dr. Alison Mannová. Ústřední postavy vytyčují základní hranice příběhu, zatímco Yorick reprezentuje příběh obyčejného člověka hledajícího své místo v novém řádu, tajná agentka 355 a subdějové linky s ní spojené dodávají komiksu konspirační a polit-thrillerovou příchuť, jelikož matriarchát přebral starou administrativu a libretista dává čtenářům jasně najevo, že není třeba býti Nixonem na provozování podezřelých politických her. V neposledním řadě Dr. Mannová zastupuje subdějovou linku a leitmotiv celého příběhu, pátrání po příčině nákazy a záhadného ušetření Yoricka. Důležitou součástí ansámblu putujícího napříč Spojenými státy feministickými je i Yorickův mazlíček Ampersand, kapucínská opička, která sehrává signifikantnější roli než se může na první pohled zdát.
Existence posledního muže je přísně tajná, ale přirozeně, tuhle informaci nelze utajit. A také, ve světě plném žen se začal šířit mýtus o posledním muži. Yorickův statut nabírá na jedné straně podobu mytologické postavy, na straně druhé úkazu U.F.O., nemluvě o tom, že jedni v něm vidí mesiáše (i kvůli jeho reprodukčním orgánům), jiní zase antikrista. Vaughn nezapomíná ani na mapování jisté formy folkloru neboli městských legend, jež se utváří na úsvitu nové civilizace. Kvůli tak ambivalentnímu postavení ve společnosti musí Yorick putovat jako duch, nejenom prot, aby našel to, co hledá, ale zároveň aby nekompromitoval výzkum možné repopulace Země. V patách má neustále ženský gang (dalo by se říci i sektu) Dcer Amazonek, jenž usiluje o odstranění jeho osoby a nastolení čistého matriarchátu.
Právě dvě členky Amazonek se podepíší pod dočasné rozdělení Yoricka a jeho strážných andělů, 355 a Dr. Mannové. Po nočním adrenalinovém úprku se probouzí z bezvědomí uprostřed idylického rurálního městečka. V post-maskulino-apokalyptickém světě představuje vyžehlené povlečení, elektřina a teplá voda království nebeské a tohohle luxusu se naskytlo i znavenému poutníkovi Yorickovi. Jenomže tahle idyla nemůže trvat věčně a její objevení skrývá jedno veliké ALE…
Scénárista se v téhle epizodě věnuje otázce pýchy a předsudků a prostřednictvím svého hrdiny se ptá, jestli se může člověk (resp. žena) změnit a do jaké míry. Již v prvním svazku se objevují stopové prvky maskulinizace ženské civilizace (podobně jako se objevuje v Palahniukově tvorbě feminizace mužského pokolení) a vyplnění masivního prostoru, který zůstal po mužích. Mnohé charakterové atributy se přesouvají na ženské postavy a v některých případech se i radikálně manifestují. Spojení ženy jako archetypu mateřství a teroru prostě nejde dohromady, ale Vaughan vykresluje ženy stejně radikální, temperamentní, prchlivé a násilné jako muže. Dekonstrukce mýtu středostavovské ženy na sebe nenechává dlouho čekat. Přirozeně, autor nezapomíná ani na silné ženy v pozitivním slova smyslu, inteligentní, emancipované, ambiciózní, technicky zručné…
Druhý svazek se zpočátku drží v akční survival rovině, ale brzy nastává výrazná retardace děje a libretista zpomaluje, aby mohl rozjímat i nad otázkou zločinu a trestu. Vaughanovi se daří držet pozornost čtenáře vykalkulovaným a efektivním dávkováním esenciálních informací, jež nejen posouvají příběh dopředu jak gigantická turbína, ale postupně rozšiřují hranice samotného mýtu posledního žijícího muže na světě. Pokud někdo hledá odpověď na otázku, proč se právě Vaughan dostal do týmu vyvolených scénáristů seriálu Ztraceni, na stránkách Y: Poslední z mužů jich najde hned několik. Vzhledem ke snaze zdůraznit civilnost si do příběhu našly svou cestu i emoce. Někteří čtenáři můžou najít achillovku právě v romantických scénách budících dojem, že jsou poplatné ženskému publiku, podobně jako je hlavní postava prototypem spíše nerdovským, tedy přizpůsobeným většinovému publiku komiksových čtenářů (proto Yorick není žádný Giacomo Cassanova či Don Juan, spíše naivní rytíř v zářivé zbroji).
Všech šedesát sešitů série zvládla nakreslit Pia Guerra (Sinnamon, Weird Bussines, Freeflight, The Brusier a další), jež se sice drží v intencích mainstreamové kresby, ale velký obdiv jí patří za zástupy ženských postav, hlavní i minoritní, ale i komparsistky. Kreslířka se snaží zohledňovat fyziognomické odlišnosti, vyhýbá se repetici a nesnaží se glorifikovat ženské tělo, ale kreslit ho takové, jaké ve skutečnosti je. Zajímává je i práce s vignětami, kdy dochází k výrazné preferenci horizontálních pásů o počtu 4 a více (na rozdíl od klasické tří pásové kompozici) ke zdůraznění sérií následujících ,,záběrů.“ Tvůrci využívají i práci s vertikálními panely, především středového panelu, který rozdělují rovněž na 4 sloupečky při interakci s vícero postavami. Naopak, komorní scény se odehrávají na 2 až 5 vignětách. Pia Guerra byla za svou práci na komiksu oceněna prestižní Eisnerovou cenou za nejlepší kresbu a José Marzán, Jr. za nejlepší barvy, což jako známka kvality bohatě postačuje. Poslední z mužů představuje výjimečný komiks, který se výrazně diferencuje od ostatních post-apokalyptických příběhů a kromě polit-thrilleru a akční, napínavé podívané zároveň poskytuje prostor pro diskuzi o vlivu jednotlivých pohlaví na světový řád. Zprostředkovává zajímavou genderovou studii a nedává za pravdu ani feministkám, ani mužům opájejícím se svou výjimečností. Klade důraz na civilnost příběhu, ale svoje místo zde má i špetka sentimentu. Obligátní a vysoce návykové čtení.
Poslední muž na Zemi. Chce jenom najít svou dívku a mít klid… jenže svět s ním má jiné plány. Pro někoho je prostředkem k záchraně světa, pro někoho symbol utlačovatelů, který je zapotřebí zničit. Čím víc se o jeho existenci ví, tím víc se kolem něj roztáčí kolotoč událostí, které se nedají zastavit. Zuřivé amazonky, šílená žena blábolící něco o mužích z vesmíru, idylické město s tajemnou minulostí, záhadný artefakt, izraelské komando, nalezená sestra… poslední muž na světě to nebude mít jednoduché. Yorick je jediná osoba mužského pohlaví (když nepočítáme jeho opičáka), která přežila bleskovou apokalypsu a teď zjišťuje, že být posledním mužem na Zemi není taková sranda, jak si člověk představoval. Ve světě, kde je penis nedostatkovým zbožím, jste štvancem jak těch, které vás chtějí použít k plození, tak těch, které vás považují za relikvii temných dávnověků a chtějí vás zlikvidovat. A to ani nemluvíme o tom, že nikdo netuší, proč Yorick přežil a jestli ve svých genech neskrývá recept na záchranu lidské rasy. Prezidentka, novodobé amazonky, agentky Mossadu, komanda republikánek, ruské vojandy, tajné organizace i nezaměstnané supermodelky, ty všechny mají o Yoricka zájem. Být chlapem je těžký úděl. Y – POSLEDNÍ Z MUŽŮ získal v roce 2008 hned dvě prestižní Eisnerovy ceny: v kategorii Nejlepší série na pokračování a výtvarníci Pia Guerra a José Marzán jr. byli oceněni v kategorii Nejlepší kreslíř/inker nebo kolektiv kreslířů/inkeristů. (anotace)
Martin Kudláč (redaktor)
Vymýcení. Ne Vymítění.