Po poražení Pohromy na Azerothu řádí nemrtví, toulají se orci, a lidé zachraňují holé životy. Do toho za každým rohem číhají mocní démoni, aby tu někoho svedli, tu pozřeli něčí duši, zkrátka tak, jak to mají ve zvyku. Právě v takto divoké, drsné a kruté době se odehrává příběh paladina Alexandrose Morgraina, který, aby porazil zlo, si nechá od trpasličího kováře vykovat mocný meč Ashbringer. Mimochodem ve hře tak jedinečný předmět, že se o něm zdá všem závislým hráčům i ve snu.
S tím tedy do příběhu přichází ty nejzákladnější atributy. Mnozí už je vytušili – hrdina + meč + spousta nepřátel = BITVA a BOJ. Toho si užijí čtenáři dosyta, až budou funět z přejedení. Komiksová forma umožňuje víc než epické zpracování bojových scén. Velký a na komiksy ze světa Warcraftu zcela nezvyklý formát se pro jejich zobrazování hodí mnohem lépe než malé sešitové vydání předchozích knih. Tím se Ashbringer přibližuje více evropským komiksům než manze, se kterou se čtenáři doposud střetli.
Třetí nezvyklost oproti předchozím knihám je barva. Konečně. Warcraft byl stvořen proto, aby byl barevný, a předchozí černobílá provedení tak ztrácela na účinnosti. V této knize na čtenáře doslova útočí duhové palety neuvěřitelných barevných orgií. Ohavná hnědozelenovybledlozpráchnivělá barva nemrtvých ostře kontrastuje s modrou či červenou paladinů. Meče konečně naplno září ve svitu zapadajícího slunce, a když vzduchem kmitne Ashbringer, čtenář aby si pomalu nasadil sluneční brýle.
Barva a velký formát tedy komiksu rozhodně prospívá. Příběh je sice prostinký, ale o to víc se najde času na bitvy a vychutnávání si kresby a jejího účinku na čtenáře. Děj popisuje zradu i obětování, pomstu i lásku. Prostě vše, co má správný hrdinský příběh mít a co by autor knihy rozvedl do trilogie, ne-li mnohem delší ságy, jelikož se v příběhu vystřídají hned dvě generace. Čímž se na scénu dostanou i generační konflikty. Konečně dostane prostor i tolik oblíbený, ale opomíjený konflikt mezi otcem a synem. I když v Asbringeru si jej autoři vyložili po svém a funguje zcela jinak, než jak by čtenář čekal.
V knize figuruje řád Paladinů, kteří se již tolikrát objevili v knihách a hrát ze světa Warcraftu. V tomto komiksu se dokonce rozdělí na dva tábory. Působí to docela dětinsky a připomíná to staré dětské hry – nelíbí se mi vaše parta, založím si svou a lepší! Zároveň bitvy působí i na Warcraft hodně neuvěřitelně. Ano, je to fantasy, ale aby pět mužů pobilo pět tisíc nemrtvých, pak na koni přejelo za večer půl světadílů a tam pobilo dalších pár tisícovek nemrtvých, to už se začne zdát divné i hodně otrlému čtenáři fantasy ság.
Na vině může být i velké zhuštění příběhu, aby se vešel do jednoho vydání komiksu, takže příběh působí hodně zkratkovitě. Tak, zradím, teď jsem o deset let starší, zabiju tohohle, vezmu mu tohle, jsem zase o deset let starší, hele, brácha se na mě žene a je docela naštvaný.
Děj tedy balancuje na samotné hranici srozumitelnosti. Autoři to ovšem plně vynahrazují epickými bitvami a dechberoucími celostránkovými ilustracemi. Čtenář kvůli nim knize odpustí i výše zmíněné chyby a podivnosti v příběhu.
Ashbringer je komiks o hrdinech takových, jací mají být. Dokonale čistí, nebojácní, přímočaří a jednodušší. Stejný je i samotný komiks. Čtenáři přinese pár hodin zábavy a krásného pokoukání. Na rozdíl od knih sází na jednoduchost, přímočarost a sílu samotného příběhu a vychází mu to skvěle. Nezdržuje se zbytečnostmi a jde rovnou na věc. Krev a další tělní tekutiny víří vzduchem, čepele mečů létají vzduchem a zem se třese při masivním útoku. Kdo má rád Warcraft a jednoduché hrdiny i jasně daný příběh ve stylu Howardova Conana, ten bude s tímto komiksem navýsost spokojen.
Království Loraeronu si snad ani na jeden rok neodpočine. Když zrovna lidé nevyhlásí válku orkům, tak jsou to šiky nemrtvých, které roznášejí na prohnilých kopytech lidská města anebo tajemná partička bytostí z jiné dimenze, kteří nechtějí nic menšího, než převzít vládu nad světem. Válka není složena jen z odletujících hlav – válku dělají lidé. A právě osudům rytířů Řádu Stříbrné ruky, který se rozpadá na Bělostný úsvit a Šarlatové křižáky, se věnuje kniha World of Wacraft: Ashbringer. Všechno, co jste kdy chtěli vědět o osudu Azerothu, se v ní dočtete. Však za ní také stojí odborníci na slovo vzatí! Scénář napsal Micky Neilson z Blizzard Entertainment a za ilustrace jsou zodpovědní Ludo Lullabi (Lanfeust Quest, World of Warcraft 1) a Tony Washington. (anotace)
- World of Warcraft – Ashbringer
- Scénář: Micky Neilson
- Kresba: Ludo Lullabi, Tony Washington
- Překlad: Pavel Dobrovský
- Provedení: paperback, barevné
- Počet stran: 136
- Cena: 349 Kč
- Vydala: Crew, 2011
Lukáš Vaníček (redaktor)
lukas.vanicek@fantasyplanet.cz
Četli jste tento komiks? Nezapomeňte ho u nás ohvězdičkovat a napsat k němu komentář!
Nechápu o čem to autor ve srovnávání s otatními wow komiksy pořád mluví, protože tohle je první česky vydaný wow komiks. Navíc to ani nemůže srovnávat s “manga wowkem” protože manga wowko není -> jenom manha. A té vyčítat že má “svoje rozměry” a že je černobílá je poněkud… krátkozraké a pitomé. To už rovnou můžeme tvrdit, že filmy jsou blbý páč se v nich mluví a hejbají obrázky.
WOW
Wow komixy už tu (v češtině) byly – různé ty dračí příběhy a podobné – pamatuju jak jsem se tím přehraboval v regálech celej nadšenej a pak to odhodil, jak jsem viděl kresbu.
A ano, NENÁVIDÍM jak klasickou mangu (obzvláště v rádobybitevních scénkách) tak její zparchantělé podverze, takže pořádný, BAREVNÝ, poctivý komix warcraft, místo japonského opiového snu s licencí, mě těší.
To Potan
Že tu nejsou žádné další WOW komiksy? Kdy si naposledy byl v knihkupectví – vyšla už trilogie Sluneční studna, Hodina Stínů 1 a Rytíř smrti, všechny v malém, A5kovém formátu s černobílou, manze podobnou kresbou, takže ano, mám s čím srovnávat.