Vetřelci: Omnibus, kniha třetí

Anotace třetí sebrané knihy vetřelčích komiksů tvrdí, že snad u žádného komiksu tak neplatí „do třetice toho nejlepšího“. A má pravdu. Skutečně se nejedná o nabubřelou reklamu. Od začátku do konce je to jízda, kterou podporuje někdy scénář, někdy kresba, v několika případech i obojí. A to je přesně to, co dosud sérii chybělo.

Teprve nyní se tvůrci definitivně zbavili balvanu v podobě filmového předobrazu. Zbavili se představy, že na vetřelcích jsou nejpůsobivější masivní bitevní scény a velké epické příběhy o pádu celých planet. Vrátili se zpět k hororovým kořenům a spíše komornějším příběhům. Vlastně nejklasičtější – v mezích komiksu – je hned první příběh, Narušitel.

Ten nabízí zdaleka nejvíce akce a prototypického korporátního chcípáka, který je naprosto vyšinutý a snaží se využít vetřelce ke svým cílům. A logicky se mu to vymkne z rukou. Příběh nabízí některé podobnosti s filmovým Vzkříšením, ale mnohem více než na stylizované architektuře (obrazu) a vtipných dialozích staví na paranoi a půdorysu špionážního thrilleru. Díky tomu ční vysoko nad nám dosud známými komiksy. A přesto se jedná pouze o začátek.

Hned další příběh, Oběť, je totiž minimálně dvojnásob lepší. Jeden vetřelec, jedna vystrašená osada na odlehlé planetě a jedna přeživší z havarované vesmírné lodi. A právě ta se rozhodne s vetřelcem utkat. Není to ovšem mariňačka, ale služebnice boží odhodlaná pohlédnout do očí ďáblu.

Tento příběh je geniální nejen díky psychologickému profilu všech zúčastněných (domorodci např. vetřelci pravidelně obětují klonovaná lidská nemluvňata), ale i notně depresivnímu konci – a ne, nemyslím tím nic tak jednoduchého, jako že hrdinka zemře. Zde jde o víru, naději, lidskost a potřebu dát světu a zlu řád. Co však činí z Oběti skutečně nezapomenutelný zážitek, to je kresba Paula Johnsona, perfektně kombinující scény vzpomínek, delirií i děsivé přítomnosti. Stručně: není to ilustrovaný příběh o vetřelcích, ale skutečně vymazlený komiks.

Následující Labyrint se sice vrátí ke klasické mainstreamové kresbě, ale bohatě si to vynahrazuje scénářem. Ze začátku se sice tváří jako další klasická řež ve stylu „Mysleli jsme, že už na ně máme, a teď nás žerou“, jenže pak se děj přesune na odlehlou výzkumnou stanici a můžeme sledovat střet dvou fanatiků, kteří se vzájemně obdivují, ale jejichž cíle je postaví proti sobě. Opět špionážní atmosféra, zpochybnění čehokoliv, co se dozvíme, ale především hlavní záporák.

Na rozdíl od dosud představených korporátníků a šílených vědců se zde setkáme s někým, jehož šílenství vyrůstá ze zoufalství a faktu, že sám pohlédl hrůze do očí a ta ho pohltila. Pokud znáte seriál Firefly, jistě si pamatujete díl, v němž posádka Serenity narazila na loď přepadenou Pleniteli. Pokud si dokážete představit, že onen přeživší by byl vědec, máte aspoň rámcově jasno o obsahu Labyrintu.

Vychvalované Vykoupení je pro mne osobně ve stínu předchozích dvou kousků (především Oběti, s níž má společný náboženský přesah a základní výchozí situaci havarované lodi), ale to je otázka osobního vkusu a momentální nálady. I zde totiž platí, že scénář vykřesal z minima maximum a ještě si k tomu podal ruku s geniální kresbou. K té stačí dodat jediné: Mike Mignola, tvůrce Hellboye.

Následují tři kratší příběhy, které se ve dvou případech nebojí podívat na vetřelce i poněkud zábavněji – Počátek ještě v hodně cynickém módu (a pokud Narušitel připomíná Vetřelce 4, Oběť v několika aspektech Vetřelce 3, tak zde můžeme mluvit o podobnosti s prvním filmovým Aliens vs. Predator – a opravdu jen o podobnosti, ani jedna z dvojic si nezaslouží srovnání, fungují zcela samostatně, i když v posledním případě ano, komiks je lepší :-)), Ženci pak už v ryzí nadsázce.

Ke které sedí brutální Simon Bisley. V ultrakrátkém příběhu se nám nedostane dialogů, ale vše vynahrazuje dynamická, pohybem doslova překypující kresba, která se v každém okamžiku může beze ztráty kvality zvrhnout v akční řež, temný delirický horor i krutou grotesku. Existuje nějaký crossover Vetřelci vs. Lobo? S Bisleym v zádech by to byl zážitek.

Závěrečná Horor show pak ukazuje další možnost zneužití vetřelců. A i když se opět tváří jako příběhy známé především z druhého omnibusu, opět udělají tvůrci krok stranou a zabodují podařenou pointou, kterou dají zapomenout na do té doby poněkud nepřehledný a zkratkovitý děj.

Třetí omnibus je tedy bezkonkurenčně nejinovativnější. A poprvé naplno využívá možnosti komiksu, když se spoléhá na méně běžné styly kresby oproti jednoduchým dějovým atrakcím jako jeho starší bratříčkové. Ne že bychom o ně byli ochuzeni. Jen se nám jich dostane méně, ale s o to intenzivnějším dopadem. Z mé strany tedy jedna veliká pochvala. K tomuto omnibusu se budu vracet s radostí ještě dlouho.

VERDIKT:

Bezkonkurenčně nejlepší z dosud vyšlých omnibusů a takřka dokonalý vetřelecký masakr bezchybně využívající nejen mýtus fascinujícího netvora, ale především médium komiksu.

Příběhy:

Narušitel (Rogue)
Scénář: Ian Edginton
Kresba: Will Simpson

Oběť (Sacrifice)
Scénář: Peter Milligan
Kresba: Paul Johnson

Labyrint (Labyrinth)
Scénář: Jim Woodring
Kresba: Kilian Plunkett

Vykoupení (Salvation)
Scénář: Dave Gibbons
Kresba: Mike Mignola

Počátek / Završení (Advent / Terminus)
Scénář: Anina Bennet, Paul Guinan
Kresba: Paul Guinan

Ženci (Reapers)
Scénář: John Arcudi
Kresba: Simon Bisley

Horor show (Horror Show)
Scénář: Sarah Byam
Kresba: David Roach

Boris Hokr (zástupce šéfredaktora)

boris.hokr@fan­tasyplanet.cz