Vetřelci: Omnibus. Kniha první (Mark Verheiden)

a kolik ten komix stoji??

Zajímavost
Jsem překvapen, že tu není zmíněna taková zajímavost. Podobnost postav s těmi filmovými z Aliens není náhodná. Když tyhle komiksy vznikaly, měly být pokračováním Alienů (což tu zmíněno je), ale jakmile byl natočen třetí film, dějově přestaly dávat smysl (protože ve trojkách je ukázáno, že Newt, Hicks a Bishop umřeli). Tak se to vyřešilo tak, že se postavy z komiksu přejmenovaly právě na onoho Wilkse, Billie a Buellera. Stejně ten děj ovšem vůbec nezapadá do timelinu :)Komiks jsem nečetl, četl jsem ale jeho knižní adaptaci, která tu kdysi vyšla.

Vetřelci: Omnibus. Kniha první (Mark Verheiden) Linkuj si !
Napsal: Boris Hokr

Lidstvo úspěšně expanduje do vesmíru. Někdo by se mohl domnívat, při pohledu na všechnu tu technologii, mezihvězdné koráby, androidy a mocné zbraně, že je to pokrok. Jenže některé věci se nezmění, naše konání stále řídí chamtivost a strach a noční můry jsou stejně nezničitelné a všudypřítomné jako vždy. S tím, že ve vesmíru váš křik nikdo neuslyší…
Nakladatelství BB/art pokračuje ve vydávání omnibusů inspirovaných slavnými filmy a tentokrát nasazuje skutečně těžký kalibr. Vetřelce. Oslavnou ódu na smrtonosnost, bolest a strach. Tato monstra nemají jinou motivaci, než rozervat lidské tělo na kusy, pro prosté zabíjení nebo při aktu vlastní reprodukce. Děsiví, ale přitom fascinující, zvrhlým způsobem krásní… Ve filmech jsme se s nimi setkali už čtyřikrát (dostaveníčka s Predátorem raději necháme stranou) a pokud nemáte jejich charakteristických zářivých čelistí, černočerného skeletu a protáhlé lebky dost, je pro vás právě vydaný komiks tím pravým.

První omnibus obsahuje tři masivní příběhy a dvě „jednohubky“, jež se soustředí především na osudy mariňáka Wilkse (Hicks z filmových Vetřelců) a dívky Billie (Newt), kteří přežili masakr na planetě Rim (LV-427). Jenže přežití není žádnou výhrou, pokud vás stále pronásledují noční můry a neschopnost vyrovnat se s vší prožitou hrůzou a brutální smrtí blízkých.
Skrze příběh jejich vyrovnání se s minulostí, během výpravy na domovskou planetu vetřelců, sledujeme, kterak se vetřelci dostali na Zem, jejich únik z výzkumných laboratoří a následnou apokalypsu, na jejímž konci se zbytky lidstva stáhnou do vesmíru, případně se krčí v troskách civilizace před bezcitnými monstry, pro něž není lidská bytost ničím jiným než inkubátorem. Lidstvo se samozřejmě nevzdá své rodné planety tak snadno, takže se dočkáme řádně masivních akčních scén, odvážných i cynických plánů, mimozemských civilizací a veliké porce krve a lidského šílenství.

Komiksoví Vetřelci navazují na druhý díl filmové série. V dobrém i zlém. Nikoliv pouze svým titulem, využitím některých postav, ale hlavně tím, že směřují k velkolepé akční sci-fi. A také tím, že se svému velkému vzoru snaží až dojemně přiblížit strukturou zápletek (v nichž však můžeme vytušit i to, kde brali inspiraci scénáristé pozdějších filmů – především Vzkříšení).
Několikrát se tak dočkáme reminiscencí na mariňácké komando z filmu, úvod prvního příběhu (Epidemie) odkazuje na noční můry, kterými trpěla Ripleyová (ovšem dotahují je ještě dál – a jedná se o jednu z mála chvil, kdy je komiks skutečně hororem), android Bueller svým osudem připomene Bishopa, jednotlivá vojenská komanda postupují stejně jako to filmové (žasnou nad strukturou a hmotou hnízd, spoléhají na detektory pohybu, první oběti jsou kolikrát zaskočeny jako filmové…), k akci se upraví i stroje, v nichž svedla Ripleyová závěrečný souboj s vetřelčí královnou atd.
Na jednu stranu je to dobře, protože se jedná o prvky, kterými film bodoval a ani několikerým zopakováním se nic nemění na tom, že je člověk napnutý, případně si s úsměvem vzpomene na film, nebo prostě vypne mozek a vychutná si „budda budda“ zbraní a křik vojáků. Jenže stejně tak mohou tyto prvky unavovat, především ve chvíli, kdy nám dojde, že filmoví mariňáci byli sice plní klišé, ale přesto do jednoho osobnosti, kdežto v komiksu se jedná prostě o maso pro vetřelce bez jakékoliv bližší charakterizace či vlastní osobnosti.
Problém je však i u postav, které prostor na vykreslení osobnosti dostaly. Především Billie je jasnou nápodobou Ripleyové (která se v komiksu také objeví – a její nástup je dokonalým dárkem fanouškům), včetně posedlostí záchranou jisté malé holčičky. Wilks se zase stal superborcem, který sice na začátku trpí depresemi a jeho nenávist vůči vetřelcům žene děj dopředu, aby se nakonec stal pouhou vedlejší postavičkou.
Celkově tak čtenář brzy pochopí, že proslov Billie na téma „za tím, jak se pořád setkávám s vetřelci je víc než jen vrtoch osudu či náhoda“ je skutečně pravdivý. Tím „něco víc“ je scénárista a jeho snaha udržet známé postavy v centru za každou cenu, neustále čtenářům připomínat, že toto je přesně to, co chtějí. Komiks nabízí koňskou várku destilátu z filmu. Ale naštěstí i mnohem víc.
Korporace a posedlost vetřelci v různých podobách – od šíleného generála snícího o vetřelčích legiích, přes vědce bránící svůj „projekt“ a pro které nemá lidský život žádnou cenu, až po sektu, jež považuje vetřelce za mesiáše. V těchto motivech se ukazuje, že vetřelčí téma má mnohem širší využití. Jen škoda, že v první knize sebraných příběhů je jim věnován menší prostor (což je ovšem logická cena za fakt, že nějak se začít prostě musí a popularity filmového předobrazu je prostě třeba využít co nejvíce). I drobné záblesky však ukazují, že sledovat Vetřelce i nadále může být velice zajímavé. Právě tam, kde se komiks odchýlí od své předlohy (náboženský přesah vetřelců dlouho před Fincherem), nebo její motivy dovádí dál (výzkum na Zemi, použití androidů a uvažování korporací a států vůbec v poslední povídce), je nejsilnější. Jen škoda, že například průběh samotné vetřelčí „epidemie“ je naznačen jen ve zkratce. Stejně jako pouze okrajové hrátky s žánrem hororu (počátek prvních dvou epizod, případně jednotlivé obrazy i v dalších).

Rozvinutí pozadí světa, kde se vetřelčí příběhy odehrávají, je prostě věcí, která si zaslouží pochvalu a otevírá další možnosti než jen nekonečné variace na téma „vojenská jednotka dostane pořádně na p…l“ (jak by řekl Hudson, blahé paměti). Ovšem ne vždy. Asi největším záporem Vetřelců je pro mne pasáž z domovské planety vetřelců, která připomíná spíše klasické sci-fi představy o Venuši jako prehistorickém světě – barevné a ve špatném slova smyslu komiksové. Že to jde i jinak ovšem dokáží tvůrci v epizodě Dívčí válka, takže není vše ztraceno.

Jako rozjezd série tak Vetřelci nakonec fungují – dávají jasně najevo, kde mají kořeny (i když místy až příliš okatě a dlouho), ale zároveň nahodí dostatek vějiček slibujících expanzi příběhů všemi různými směry. A i kdyby se člověk soustředil pouze na hlavní dějové linie točící se kolem jednotlivých střetů lidí s vetřelčí přesilou… inu, možná se budete cítit trochu provinile, že se vám to líbí, ale bavit se budete. Jen je třeba si dát pozor a nepřehlédnout poznámku o jménech hlavních postav (aby pak člověk zbytečně nemarnil čas dohledáváním si toho, kdo vlastně ve filmu přežil a jak se ta zpropadená planeta jmenovala…).

Co se týče kresby, ta nabízí klasický standard komerčně zaměřeného komiksu. Nejvíc kladných bodů získává ve spodobnění vetřelců – především tam, kde scénář umožní soustředit se na detaily, nebo umístění vetřelce do stínů či snových pasáží. Lahůdkové jsou pak obálky (a vlastně i kresba celkově) Dena Beauvoise. Jeho vetřelci jsou skutečně krásní, aniž by ztratili byť jen ždibeček své děsivosti. Jinak však je vizualita biomechanického monstra využita jen částečně. I v tomto ohledu však vkládám do dalších knih velké naděje. Konečně, komiks jako takový umožňuje zachycení více vizí a záleží na jednotlivých kreslířích, takže je určitě na co se těšit.