Čtrnáctá kniha o přežívání v zombíkovském postapo světě!
Rick a jeho skupina věrných přeživších po právu touží po místě, kde by byli konečně v bezpečí a nemuseli pouze přežívat v nehostinném světě plném zombíků. Tak proč to nezkusit v Alexandrii? Městečku plné relativně přátelských lidí a zabezpečených zdí? Navíc, už se na tomhle místě slušně zabydleli a vybudovali si své pozice. Jídlo, zbraně, bezpečnost. Co by se mohlo tentokrát pokazit?
Kirkman má prostě za ušima. To se mu musí nechat. Ano, může se zdát, že každý další příběhový úsek jede podle zaběhnutých šablon – Rick a spol. se po poslední tragédii snaží znovu postavit na nohy, probíjejí se několika nemrtvými až konečně naleznou místo, které se z počátku zdá naprosto v pořádku. Do toho přijde kupa nových charakterů, příval zombí akce a vypjatá dávka emocí. A pak, když už vše vypadá v naprostém pořádku… se vždy něco podělá. Boj o přežití, ztráty a jde se na novo. Jo, takhle to zní jako strašlivý klišé, jenž snad nemůže čím překvapit. JENOMŽE i přesto vám Kirkman pokaždé předhodí tak silný zvrat či situaci, která vás dokáže naprosto šokovat a pošle vás do kolen.
V téhle knize se takových nečekaných událostí objeví hned několik a zaručeně fungují. A i tentokrát se pocit, že téhle obří a stále nekončící mašinérii po čase přeci jen krapet rezaví kolečka, opět rozplyne do mrtvolného obláčku. Ba ne, stále budete v šoku a stále se budete těšit na nové příhody vašich oblíbených postav. Pokud pochopitelně stále žijí.
I v této knize se dočkáme několika úmrtí. Nejsou extra vyhrocené, přesto v sobě mají pořádný náboj emocí. Nejedna postava bude muset učinit těžké rozhodnutí, které může způsobit něčí smrt, ale naopak si tím zachrání život vlastní. Dialogy mají šťávu, neboť se mluví přímo k věci, žádná přehnaná vata. Což potěší, neboť předešlé knihy v tomhle trochu strádaly. Vztahy se nadále utužují a lidské nepřátelství jde stranou, neboť středobodem knihy jsou po delší době jen a pouze oživlé mrtvoly. A že jich tentokrát bude! Je příjemné, když se v této sérii na chvilku opět přepneme do klasické zombí akce a neřešíme obrovské psychologické dilemata. Na ty ovšem také dojde a jako vždy patří k tomu nejlepšímu, co Živí mrtví mohou nabídnout. Výhra na každé straně.
Ke kresbě mám tentokrát více slov než obvykle. Hlavním důvodem jsou dvoustrany a jednostránkové panely, které kromě perfektní atmosféry nepostrádají ani řádku detailů a realistické vykreslení situace. Potěší občasné hrátky s kresbou, kdy se obrazce roztřídí do desítek menších okýnek, popřípadě je dvoustránka rozdělena do několika táhlých sloupců. Tyhle jedinečné momenty pak potvrzují, že Charlie Adlard se již nehledá a drží tuhle sérii pevně v rukou. Kirkmanův prohnilý svět plný nespravedlnosti a temnoty bravurně přetavuje do jednotlivých stránek a je vidět, že si je každou knihou jistější a jistější. Tuhle perfektní kombinaci pak uzavírá Cliff Rathburn, který si zaslouží obrovskou pochvalu za perfektní stínování, bez kterého by atmosféra byla takřka poloviční. Naprostá paráda.
Není úniku patří rozhodně k těm lepším knihám série Živí mrtví. Ne-li k těm nejlepším. Skvělé dialogy, perfektní kresba, šokující zvraty a pořádná zábava při čtení. Po předešlé oddechovější četbě je Rickova skupina opět na vrcholu a čtenář si do příští knihy uhryže prsty nedočkavostí.
| 90% |
|
