Manga sériím se u nás vskutku daří. Pokud bereme mainstreamové tituly od Crwe, téměř bez výjimky se jedná o hojně kupované a i čtenáři dobře hodnocené série. Útok Titánů, jehož druhý svazek je již nějaký ten čas na trhu přináší pokračování příběhu, který doslova uchvátil celý svět. A o to lepší zprávou je, že se ve všech ohledech jedná o mnohem podařenější díl, než byl díl úvodní.

Po šoku, který přišel na konci prvního svazku, nám Hadžime Isajama přináší hlubší pohled na vztah hlavních hrdinů a vykresluje jejich příběhy přes úderné a velmi chladně, až temně napsané flashbacky. Motivace a vztahy najednou dávají o něco větší smysl a hrdinové si mohou získávat první sympatie. Více prostoru tentokrát dostávají i postavy, které hrají vedlejší úlohu, což potěší, neboť někteří z nich by mohli ještě pěkně zamíchat kartami. Ke konci nás pak čeká opět obrovský zvrat, který si sice chytřejší čtenáři mohli domyslet během čtení prvních stránek, ovšem i tak se jedná o velmi podařenou myšlenku a celá série s tímhle odhalením bude v budoucnu pracovat. Scénáristicky se však zlepšila i samotná akce a budování atmosféry. Některé kapitoly přímo srší hororovým nádechem a atmosféra by se dala krájet v každé kapitole. Postavy se sice i tentokrát občas chovají zcela nesmyslně, ale vzhledem k situaci, které čelí, se takové „výstřelky“ dají očekávat. Mnohem více však potěší fakt, že už nejde o tolik ploché postavičky, které jen čekají, až je někdo zabije či sežere. Dostávají totiž osobnosti.

S druhým svazkem přichází i velké zlepšení kresby. Stále jde poznat, že autor není vykreslený a ve své branži je nováčkem, přesto se mu daří v hojném počtu strhnout a minimálně dvojstránky jsou překrásně vystylizované. Kresba postav je stále velkým problémem a proporce občas lítají sem a tam, na druhou stranu pak ale máte scény, kdy vše vypadá naprosto přirozeně a fyzikálně v pořádku. Stále však přetrvává problém s pozadím, které u dialogů mnohokrát chybí, popřípadě scenérie, které zachycují větší počty budov či staveb. Samotní titáni jsou pak střelou do černého. Obzvláště jeden nový přírustek, se kterým si autor náramně vyhrál.

Ohledně samotného českého vydání lze jen říct, že se povedlo. Ať už bych bral samotný překlad, či sazbu, jedná se o poctivě odvedenou práci. Mám jediný zásadní problém, který ale je vinou spíše tiskárny. U začátků některých kapitol jsou černobílé stránky (původně vycházeli v časopise barevně), které však jsou příliš tmavé a kazí dojem ze čtení. Druhou věcí pak je problém s vázáním, kdy několik bublin nejde přečíst, neboť zasahují do středu a musíte knihu téměř lámat, aby jste se dostali k textu. Snad si na tohle Crew do příště dá větší pozor. Byla by škoda tyhle chyby opakovat.

Každopádně, po všech stránkách se jedná o krok kupředu a jde vidět, že autor se stále zlepšuje a zdokonaluje. Pokud se vám líbila jednička, s druhým dílem chybu neuděláte. A i ti, co stále váhají, by měli tuhle sérii minimálně vyzkoušet.