Kluci a holka v upnutých oblečcích se dají dohromady, aby představili historii i celebrity vydavatelství Marvel v moderní době. Tím se nejmocnější všech dob vrací, navíc v geniální kresbě, na stránkách komiksu Ultimates.
Za návratem superhrdinských veteránů stojí scénárista libující si v kontroverzi, což jasně demonstroval i svým debutem Big Dave, u kterého mu asistoval další známý podivín Grant Morrison. Na stránkách “nejtvrdšího chlápka z Manchesteru” se střetly persóny jako Sadám Husajn, Adolf Hitler, celá královská rodina coby roboti a princezna Diana a Sarah Ferguson jako věčně ožralé nymfomanky. Našinec měl možnost ochutnat něco z nihilismu v Mrtvý nebo živý. Co ho přimělo resuscitovat důchodce v těsných trikotech? Přece to, že dostal nejznámější superhrdiny na hraní s tím, že s nimi může dělat, co jen chce (Američané by řekli “anything goes“).
Psal se rok 1945 a Amíci ukazovali v Severním Atlantiku, zač je toho loket, zástupům Skopčáků. Šlo o natolik patriotistický souboj, že jeden chlápek nakopával hitlerovské zadky v uniformě inspirované vlajkou. Byl to on, Spojených států amerických šampión, Kapitán Amerika. Aby zachránil ostatní, musel se obětovat. Při nehodě se náhodou dostal do primitivní hibernace a probral se až v současnosti, zrovna ve chvíli, kdy jedna velmi vlivná osoba dává dohromady tým, který košíkovou rozhodně hrát nebude.
Začíná nová éra jak pro hrdiny z panteonu Marvel, tak pro Marka Millara. Mnozí se mohou ptát, v čem jsou Ultimates natolik výjimeční, když se v každém druhém komiksu nahánějí osoby s trenkami na teplácích. V prvé řade jde o restart známé partičky. Jelikož u nás v té době vládlo něco, čemu se nadávalo do komunismu, nemá našinec vybudován k členům Avengers vztah. Za velkou louží je to přesně naopak. Ultimates jsou pavučinou referencí spojeny se svými minulými životy, jež vytvářejí pseudonadstavbu hvězdných Avengers (fanoušci v našich zeměpisných šířkách měli možnost zhlédnout podobný úkaz v podobě konzolové hry Marvel Ultimate Aliance). V konečném důsledku jde spíše o pokračování než restart, ale ono to stejně není důležité.
Co dostanete v případě, že nemáte potuchy o Avengers a příliš si na vychytrale nafintěné postavičky v kostýmech nepotrpíte? Gigantickou redefinici crossoveru a post-strážcovského přístupu. Libretista vzal notoricky známé charaktery a šeredně si zahrál s jejich osudy. Špatné pro ně, skvělé pro čtenáře, jelikož se jim nedostane nedomrlá telenovela o zachraňování modré planety. Právě naopak, spíše než o zachraňování zeměkoule jde o vlastní potíže a problémy. Postavy nejsou žádní rytíři v lesklé zbroji, zůstaly neurotické skořápky, ochlastové a proutníci, psychicky narušená individua, násilníci. Změna vnímání “jiných” je nádherně demonstrovaná na faktu, že hlavním záporákem je jeden z nich. Změna superhrdinských vzorů dle Moorea, právě tím jsou Ultimates příznační a zajímaví, a taky adaptací postav padesátých let na informační věk a konzumní společnost. Pro požitek z netradičního příběhu s tradičními postavami nepotřebujete vědět nic o jejich alter egu z minulosti.
O důvod víc, proč si Ultimates přečíst, je až hyperdetailní kresba Bryana Hitche. I když je nám servírována chronicky známá předimenzovaná anatomie, malíř se vkládá celým svým uměním do každého panelu. Starší komiksy jsou příznačné prací s prostorem a prostší kompozicí. Hitch podřizuje každé okénko době, v níž se odehrává (minulost=tmavší barvy, současnost=světlejší), a aktuálním trendům audiovizuálního média. Zaměřuje se na horizontální linku, čímž se přibližuje sledování filmu, a až zvrhle se piplá s každou částí prostoru, jež mu byla svěřena do opatrování. Kdyby někoho neoslovil příběh (nepozná souvislosti, reference), tak si po vizuální stránce musí přijít na své. Každý list grafického románu se všemi panely, jež se na něm nacházejí, jenom znásobuje hodnotu dílka a je hoden každé koruny (velmi přijatelná cena v poměru se scénářem/ilustrací).
Ultimates, hvězdný tým pseudocelebrit, které jsou oslavovány i zatracovány, mají daleko k dokonalosti a víc než zhoubný vřed na řiti lidstva je zajímají vlastní problémy. Millar a Hitch se poprali s cukrkandlovou představou, která jako aura obléhala všechny superhrdiny. Nikdo není perfektní a o téhle (a)sociální skupince to platí dvojnásob. Někdy si prostě i nadlidi musí vrznout, upadnout do deprese, zmlátit manželku nebo se jen zpít do němoty.
