Ultimate Spider-man a spol se loučí

Spider-man si pro sebe i tentokrát uloupnul pouze jediný sešit, ve kterém se stihne vyřešit jak situace se zlým dvojníkem, tak i rozchod a další drobné potíže v Peterově „šťastném životě“. A to je bohužel hlavní kámen úrazu. Vše se stane tak rychle, tak neskutečně zkratkovitě, že budete mít pocit, že to snad ani není možné. Čtyři čísla předtím vám Bendis předkládá příběh o dvojníkovi, který zneužívá Spider-manovy utajené totožnosti a páchá zločiny. Dokonce zavinil i smrt vedlejší, přesto důležité postavy. Takže tak nějak očekáváte, že finále bude osudové. Ale kdepak. Peter dá dvě rány, krapet se naštve a tím to celé končí. To vážně? Velice smutné rozuzlení. Postrádá to náboj, onu zmiňovanou osudovost a napětí, neboť vše se odehraje jen během tří až čtyř stránek.

Bendis si trochu napravuje reputaci s druhým finále, kdy Peter řeší vztahové trable s MJ, nicméně i tady se jedná o ukončení, které je sice z dané situace pochopitelné, přesto máte pocit, že je uměle vyvolané. Ano, Peter musí mít smůlu, to všichni víme, patří to k charakteru, ale tyhle „zvraty“ vypadají hrozivě samoúčelně. Naštěstí jsou alespoň dialogy opět záživné a vkusně napsané. Čili to celé vyzařuje osobitou formou. Pachuť po urychleném konci vám ale zůstane.

Když už jsme ale u toho zklamání, tak X-meni to projeli ještě víc. Je neuvěřitelné, jak málo stačí k tomu, aby se mutanti stali pátým kolem u vozu. Ultimates vs. X-meni – samotná myšlenka těchto dvou skupin, jenž spolu bude zápolit, je tak vyzývavá, že se nejednomu čtenáři musí natěšeností třpytit očka. Jenže Millar vám ukáže panel, kde se proti sobě postaví Thor a Storm a vy očekáváte velké, ale opravdu velké věci. Zvlášť potom, co si oba navzájem řeknou pár drsňáckých hlášek. A výsledek? JEDEN jediný panel, kde vidíte blesky a letícího Thora. Wolverine vs. Iron man? Skok, švihnutí drápů a konec. A takhle jsou napsány všechny souboje! Totálně promarněná šance. O to horší to je, když máte vybudované alespoň nějaké to napětí. Ale to, co poté nastane je opravdu špatný vtip.

Kresebně se jedná také o zklamání. Chris Bachalo se snaží o akční a svižné pojetí, ale jeho panely jsou tak různorodě poházené a nevkusně znázorněné, že je problém se vůbec orientovat v tom, co se v dané scéně děje. Občas má světlejší chvíle a třeba celostránkové kresby mu jdou, ale jakmile má znázornit víc prvků na jedné stránce, ztrácí se. Samotní hrdinové pak vypadají jak z nějaké tuctové reklamy a nebýt jejich ikonických poznávacích prvků, tak ani nevíte, na koho se vlastně díváte. Celé tohle vyvrcholení zachraňují poslední stránky, kdy Magneto vzpomíná na mládí s Charlesem. Jedná se o takřka perfektní flashbacky, které jasně ukazují důležité momenty v životě dvou budoucích rivalů. A navíc to má parádní a jasnou kresbu (již nekreslí Bachalo). Kéž by celý souboj Avengers proti X-menům byl v takovéto formě.

Ve výsledku se tak jedná o dvojitou ránu pod pás. Příběhy nám nadobro končí těsně předtím, než bychom se dočkali daleko lepších událostí a momentů a zároveň je poslední číslo obrovským zklamáním, které téhle sérii nedělá dobré jméno. I tak je opravdu smutné, že nás opustila jediná pravidelně vycházející série mimo mladší publikum. Obrovská škoda.