Třetí Zámek a klíč je ozdoben Korunou stínů

Zámek a klíč je totiž dokladem jednoho českého paradoxu. Tato série se těší popularitě v zahraničí, příznivé ohlasy sklízí i na domácích fórech (recenze předchozích dvou dílů jsme také přinesli). Kde je tedy problém? Zjevně v prodejích, které nejsou odpovídající kvalitám. Nakladatelství Comics Centrum však Zámku a klíči věří, tak jej zkusilo vydat v nové edici Na přání. Jak vidíte, dopadlo to úspěšně. Alespoň pro tentokrát. Takže jak že je to s kvalitami této série?

Třetí Zámek a klíč je jednoznačně jízda, a to řádně temná. První kniha Vítejte v Lovecraftu sice obsahovala pár opravdu drsných pasáží, v zásadě ale byla nutně úvodním rozjezdem. Také kniha druhá, Hlavohrátky, se soustředila na prohloubení atmosféry, přiblížení charakterů postav i jejich minulosti. Naopak v třetí knize s názvem Koruna stínů jsou už základní karty rozdány a tak přituhuje. Kulišák, jak se zdá, opanoval prostor. Dál si hraje svoje hry a splétá nitky intrik, času na plánování měl dost. Do karet mu hraje také jeho náskok. Zámkovic rodina jen zvolna objevuje klíče a jejich moc, v třetí knize se na scéně opět objeví klíče nové. Nelze však říct, že Kulišákovi všechno vychází. Vidle mu do jeho plánů hodí duch zemřelé loutky, které se manipulátorovi Kulišákovi vzepře. V jiném okamžiku, pomalu za pět minut dvanáct, zase zasáhne náhoda a zmaří Kulišákovi jeho záměry. A jaké že to jsou záměry? To si Joe Hill prozatím nechává vychytrale pro sebe. Není ale pochyb, že ze strany Kulišáka Zámkovy nic dobrého nečeká. Aby toho nebylo málo, kalit se začínají i vztahy v rodině a psychika všech zúčastněných dostává vážně zabrat.

Joe Hill se ukazuje být důvtipným a zručným scénáristou, ba dokonce bych řekl, že v oblasti komiksu se mu daří lépe než na poli knižním, jakkoliv i jeho knihy pokládám za skvělé. V románech má ovšem tu a tam sklon k ukecanosti, byť neujíždí moc jako jeho otec. V Zámku a klíči ovšem Joe Hill skvěle drží tempo a spád, výtečně dávkuje chvíle dramatické i oddechové a proplétá různé dějové i časové linie. Velkou oporu v tomto ohledu má ve svém spoluautorovi, kreslíři Gabrielu Rodriguezovi. Jeho kresba se sice na první pohled jeví být vhodnou spíš pro mainstreamový komiks než pro komiks z ranku hororu/temné fantasy. O to působivější ale jeho kresba je, když přijde na věc. S Hillovým stylem vyprávění se vhodně doplňuje i Rodriguezova nevšední práce s panely, který působí osvěžujícím dojmem a napomáhá udržet čtenářovu pozornost. A zápas Zámkových se stíny je jednoduše dechberoucí!

Pokud první dvě knihy ukázaly, že Zámek a klíč patří k nadprůměrným sériím s velkým potenciálem, prostřednictvím Koruny stínů Zámek a klíč usedá mezi nejzajímavější díla, které u nás vycházejí. Snad o tom Koruna stínů konečně přesvědčí větší množství čtenářů.