Byl postrachem, tak se jej zbavili. Nevyšlo jim to. Novináři mají tuhý kořínek a Spider Jerusalem především. Tomu jen tak nezavřete hubu, a když ano, začne psát, když mu seberete tužku, napíše pravdu krví, semenem, prostě čímkoliv. V devátém pokračování autoři míří do finále a objevuje se světlo na konci tunelu
 |
Není tomu tak dávno, co nakladatelství BB art vydalo již deváté pokračování slavné, krvavé, pseudonovinářské, popkulturní a hlavně hltavě zábavné série Transmetropolitan s podtitulem Lék, který píše Warren Ellis a kreslí Darick Robertson. Leč v tomto článku je třeba nejprve splatit dluh na čtenářích a představit a připomenout předcházející díl, jehož recenze se zde zatím neobjevila. Tento oslí můstek nebude na škodu, protože osmá a devátá kniha spolu tvoří pěkně ucelenou kapitolu, ve které se Ellis odráží ode dne a vlévá nový nápad a eleganci do pomalu skomírající série.
Pomůžeme-li si přirovnáním, tak osmý díl je jako Star Wars V Impérium vrací úder. Již v předchozích dílech hlavní hrdina Spider Jerusalem sváděl boje s šíleným a fašistickým prezidentem futuristické USA Fešákem Calahanem, leč v osmé knize dostává do té doby nepolapitelný pisálek fakt pře hubu. V předchozích dílech kolem sebe oba soupeři spíš chodili v ringu a boj nebyl tak drsný, ale Ellis s Robertsonem konečně odhodili rouško dlouho poodkrývaného teroru a pustili se do toho naplno. Svoboda, kterou autor považuje za nejdůležitější aspekt života, dostává konečně pořádně na prdel a Spider také.
Autorské duo si pomáhá obraznou bouří, která se přežene nad hlavním městem, a v této kulise můžeme hledat víc symbolů, než bychom si mohli přát. Ellis se odhaluje jako autor, který si dokáže hrát i s hlubšími symboly, než pouhými nadávkami a různými variacemi na téma šukajících veverek pojídajících přitom své exkrementy, kterými čtenáře zahlcuje, ale začíná se vracet ke komplexnější hře na papíře.
Čtenář tak jedním dechem prolétá stránky, kde Spider dostává jednu ránu za druhou, byť se zdá, že vyhrává. To, že se ledy hnuly, je vidět i na postavě samotného hlavního hrdiny. Robertson jej vykresluje staršího, nalomeného, jen těžko odolávajícího přicházející bouři. To, co postupně bylo pouze naznačováním, se nyní projevuje naplno. Kromě očividných popisů a hodnocení si čtenář bude víc všímat velmi razantního a znepokojujícího Robertsonovu vyobrazení, které jasně dává signál, že něco není opravdu v pořádku, že už nebude daleko k tomu a dojde k finálnímu kataklyzmatu.
Spider najednou začne nosit rolák a hůlku. Očividnější symbol vážnosti a temnosti celého příběhu, už asi zmínit nelze. V tomto stavu, na hranici porážky a ztráty naděje zanechává duo autorů hlavního hrdinu a s ním celý příběh, aby jej v devátém pokračování posunulo zase o krok dál.
Nová naděje, zase jsme u těch Star Wars, tak by se dal nazvat nejnovější díl. Už samotný název knihy – Lék – naznačuje, že v tomto díle se začnou věci obracet k lepšímu. No, lepšímu, jak se to vezme. Očividnou a vážnou atmosféru autoři zcela zachovali, a aniž by sklouzli k častému patosu a volání do zbraně, ke kterému se hodně uchylovali v předchozích knihách, nyní se drží přímé linky postupující vstříc závěrečnému rozuzlení.
Spider dostal přes držku, ale nebyly to rány policejním obuškem, po kterých by zkrvavený vstal a s hurónským smíchem se odštrachal domů s pocitem úplného vítězství. Spider, jak jej čtenáři znali doposud, zmizel. Už to není bohorovný pisálek s jistotou absolutní svobody slova, který má otevřený přístup do médií, a tedy plně nabitou mocnou zbraň v rukách. Tu mu sebrali už v minulém díle a nyní ji krůček po krůčku, kousíček po kousíčku skládá zpět.
Hlavní hrdina se celý příběh staví na nohy, ale autorské duo to činí tak, že čtenář bude fandit zdrchanému hrdinovi. Najednou je vidět nádherná katarze v syrovém podání bez příkras. Spider bojuje a musí spoléhat na pomoc přátel, aby dokázal žít a bojovat dál. Ellis se už nezdržuje důkladnou satirou současných poměrů. Společenské špílce jdou stranou, v centru dění je temný příběh, který vypráví každý obrázek.
Zmizely již Robertsonovi bohaté fresky přeplněného města připomínající obrazy Hieronyma Bosche. V centru dění jsou jen hlavní postavy a text. Drsný, čtivý text, který posunuje příběh mílovými kroky dál. Spider loví nové indicie a dostává je. Autor tak trochu vypadá, že se snaží pomáhat hrdinovi, ale ačkoliv se takto myšlenka při čtení objeví, ihned ji zaplaší elegance, s jakou to autorské duo činí.
Lék je tedy skutečně hodný svého obsahu. Nejenom, že naznačuje obrat v příběhu, ale zároveň i potvrzuje, že autorské duo si přestalo hrát a našlo tu správně čtivou a elegantní cestu, jak posunout svého hrdinu a celý příběh dál, aniž by se stále točili v kruzích. Spider konečně limitovaný nezdolnou překážkou napíná všechny své síly a jde do boje na krev jako novinář zahnaný do kouta.
Čtenář se bude muset smířit, že starý Spider je pryč, ale to nevadí, naopak. Bylo to nutná oběť na oltář originalitě a především čtivosti příběhu. Nový hrdina je však stejně dechberoucí, jako ten předchozí, nota bene, když si čtenář pamatuje sérii eskapád, kterými prošel a stále má v paměti, jak vypadal v první knize a jak nyní.
S přečtenou devátou knihou je již možné bilancovat. Je možné porovnávat jednotlivé svazky a dívat se na postupnou proměnu, na vývoj příběhu, který konečně našel tu správnou dynamiku, aby svižně odsýpal a nezdržoval se zbytečnostmi.
Ellis s Robertsonem stvořili uspokojivý, zábavný a čtivý příběh, který se může směle řadit mezi ty nejlepší díla celé série, a kvalitně si našlápli do (možná) posledního dílu série. Nyní již opravdu stojí jednou nohou ve velkém finále a čtenář bude balancovat s nimi. Očekávání je veliké, uvidíme, jak se s tím autoři poperou.
