Torpedo. Komiksovým fanouškům jej netřeba představovat. Vždyť to byl právě on, který se jako jeden z vůbec prvních představitelů komiksové drsné školy (i když španělské) objevil na stránkách prvních čísel magazínu Crew a to už v roce 1996. Pak na jeho příběhy narazili čtenáři spíše sporadicky, ale to se teď mění. Černobílého bouráka Torpeda se ujal Netopejr a sebral jeho spisy…
O Torpedovi se toho u nás nikdy moc nenapsalo. Vždy jen nějaký ten komentář o tom, že tu byl a je. A asi i bude. Neurazí, potěší, ale nevyčnívá. Torpedo má zkrátka ustálenou kvalitu a k tomu skutečně patří ke komiksům u nás zaběhnutým.
Jedná se o klasické gangsterské příběhy jako vystřižené ze 30. let. Ano, jsou tu rozdíly. Torpedo je komiks moderní, tak si jeho tvůrci dovolí nakreslit i věci, které by se v tehdejších filmech objevit nemohly (můžete se těšit přímo na přehlídku naděr, a ne nehezkých:-) – pozn.red.). A to je jeden z háčků, kterými si vás nájemný zabiják Torpedo přitáhne k tělu. Přitom atmosféra tvořená přesnými detaily tehdejší doby je zcela přesná. Příběhy jsou přitom krátké, v podstatě jde o mikropovídky, které velmi dobře působí sami o sobě i jako celek života Luca Torelliho, zabijáka italského původu.
Nejvíce ze všech patnácti příběhů ale vyčnívají dva, ve kterých nás kreslíř Jordi Bernet a autor libreta Enrique Sánchez Abulí nechají sledovat Torelliho příběhy z počátků jeho nevalné kariéry. V příběhu Jak ten čas letí vzpomíná Torpedo na okamžik, kdy přijel bez prostředků do zaslíbené Ameriky, aby zde získal peníze i postavení. Po neúspěšné kariéře čističe bot zabíjí policistu a tím předurčuje svoji budoucí cestu. K Bernetově práci poznamenejme, že jde o klasickou pérovku, která ke komiksu sedne jako onen pověstný zadek na hrnec. Živé výrazy protagonistů jen prospívají příběhu. 
Druhý retrospektivní příběh Flash-back zachycuje Torpedovu první akci v terénu – vyloupení banky. Právě v těchto dvou nezazní ani náznak nadsázky, která je jinak Abulího komiksu velmi blízká. Zatímco jinde se Torpedo snaží „přečurat“ všechny okolo (nebo se to stane jemu), v těchto dvou epizodách je přímo cítit dusné prostředí tehdejší Ameriky.
Pochopitelně že i mezi dalšími povídkami se dají najít povedené kousky, které zajisté potěší všechny milovníky filmů s Humphreyem Bogartem. Vedle přesných zbraní pochopitelně nesmí chybět krásné ženy a cigaretový kouř. Komiks je černobílý, ale zde to v žádném případě není handicap, jinak by Torpedo ani nemohl být prezentován. Po přečtení první povídkové knihy navíc zjistíte, že rozhodně nejde o černobílé příběhy. Ty jsou barvité a rozmanité přesně tak, jak může být rozmanitý život nájemného zabijáka kdykoli v dějinách. Torpedo není výjimka.
Slovo k překladu: Je zdařilý. Petr Straka se dobře trefil do atmosféry komiksu, takže z jeho práce nic netrčí – a to je pro překladate to nejdůležitější.
Jo Torpédo je fakt dobrej.