TOP 10 – Moore Alan, Ha Gene

A rozhodně by si to štěstí zasloužil. Nebo bych to měl říct obráceně – čtenáři by si zasloužili mít to štěstí přečíst si TOP 10. V našich končinách je to jedinečná záležitost. Už k nám pronikly klasické superhrdinské komiksy (ať už díky Comicsovým legendám nakladatelství CREW nebo třeba Zázrakům vydavatelství Calibre), ale TOP 10 je proti nim velmi netradiční superhrdinský komiks. Alan Moore společně s kreslířem Genem Ha vymysleli pro své příběhy město, které přímo kontrastuje s Marvelovským New Yorkem i DCčkovským Gothamem. Všichni jeho obyvatelé jsou totiž superhrdinové, nebo mají alespoň nějaké to nadpřirozené nadání. Odpadá tak všechno to typické mudrování nad nevraživostí lidí vůči mutantům, protože tady, v Neopolis, jsou mutanti vlastně všichni. A pokud se obyvatelé města něčeho obávají, tak rozhodně toho, co i my lidé v našem světě – tedy například chorob: my AIDS, oni UŠRUMu (způsobuje mutace), nebo třeba šílenců. A je přeci jedno, jestli ten šílenec jde s bouchačkou vystřílet pár nevinných žáků nebo si jde zařádit svými neobyčejnými schopnostmi.

Co z toho všeho plyne? Že život v Neopolis je vlastně stejný jako ten náš, jenom se šine po paralelní koleji. Takže asi těžko může všem zločincům nahánět strach kostýmovaný naivka, když jsou všichni kolem také v praštěných kostýmech. Proto má uplatňování zákona a spravedlnosti taktéž v rukou policie, takže sledujeme právě její počínání. S tou paralelní kolejí to však platí dvojnásob, protože v Neopolis postupuje vývoj lidstva přes stejné milníky. Dokonce až tak, že nalezneme mnohé narážky i na osobnosti a události našeho světa (např. S. Spielberg).

Tohle všechno je přeci skvělý základ pro všechny možné narážky na náš svět a na superhrdinský komiks, pro vytváření zábavných paralel a využívání známých událostí k nezvyklému výkladu jejich problematiky. TOP 10 je ale ze všeho nejvíce zábava. Moore dělá všechno pro to, aby čtenáře bavil a překvapoval ho skvělými nápady (androidský rap). V první knize TOP 10, která právě česky vyšla a má rozsah sedmi sešitů, je navíc zábava vystupňovaná a příběh se stává stále zajímavějším. A přitom sledujeme “jen” různé, na Neopolis obyčejné policejní případy. Žádná detektivka se nekoná. Prostě se někde vyskytne problém a policie ho vyrazí vyšetřit. Takových případů je rozjeto současně mnoho. Policisté jsou rozděleni do dvojic, které jsou k jednotlivým případům povolávány. Někdy je však situace natolik komplikovaná, že vyžaduje spolupráci více policejních týmů, protože nadpřirozené schopnosti jedné dvojice na problém nutně nemusí stačit. Tím scénárista udržuje čtenáře v neustálém napětí a očekávání, protože se stále něco děje, a “hluché” místo logicky nastat ani nemůže.

První stránky jsou samozřejmě obětovány seznamování se s městem a policisty. Případy se však začínají množit a získávají na zajímavosti, až vše končí asi nejsilnější scénou v baru bohů – humor dokonale využívající (zneužívající) naši mytologii, hláškování snad v každé bublině, zajímavosti jako nápisy na záchodcích (“Kálí má pěkný kozy” apod.) a navrch zdrcující logická pointa.

TOP 10 je hlavně čtení pro dospělé a to rozhodně neříkám proto, že se občas vyskytne nějaké to sprosté slovo. Holt mladší čtenáři si jen těžko vychutnají všechny paralely s naší literaturou, politikou, kulturou… To vše Moore splétá dohromady tak, že jen hltáme další a další stránky a stále zjišťujeme, že to může být ještě lepší a lepší. Jedná se o inteligentní humor, žádné lobovské fekálně-sexuálně-ožralecké průpovídky nečekejte. Stejně tak tenhle komiks nekupujte kvůli akčním scénám. I když se daří představovat důležité postavy v průběhu prvních policejních případů, je rozjezd trochu pomalejší, ale pouze ve smyslu řidšího výskytu vtipů a geniálních nápadů.

TOP 10 by neměl vaší pozornosti uniknout, i když vás třeba Liga výjimečných zklamala. Tyto dva komiksy jsou jako nebe a dudy a nechám na vás, co pro vás budou dudy a co nebe. A když si počkáte ještě na komiks Z pekla, který má vyjít na konci roku, zjistíte, že Moore zvládá opravdu širokou škálu příběhů, ale se všemi se popere stejně bravurně.

PS: Překlad Richard Podaný. Jasné, ne?