Alan Moore už české čtenáře přesvědčil, že patří mezi samotnou špičku komiksových scénáristů. Jedním z jeho výrazných počinů je právě TOP 10. Policejní drama, groteska, superhrdinská parodie, to všechno se v nezvykle pojatém díle spojuje za pomoci výborné kresby Gene Ha v sérii provázaných epizod.
Druhý, o něco útlejší svazek přináší žádané vyvrcholení, které zužitkuje značnou část zápletek a motivů prvního dílu, který nám předhodil široké spektrum postav. Jak už jste se mohli dočíst v recenzi na jedničku, příběh je zasazen do společensky spletitého prostředí města Neopolis, jež tvoří alternativní podobu naší současnosti. Představte si, jak by to asi dnes vypadalo, kdyby byli všichni lidé (ale i zvířata) obdařeni nadpřirozenými schopnostmi, jakými se chlubí komiksoví hrdinové novodobé americké mytologie jako jsou Superman, Spider-Man nebo třeba Wolverine… Hypermoderní město by tak dnes vypadalo jako z Hvězdných válek, navíc by nad ulicemi poletovali důchodci v barevných podvlíkačkách a vlajících pláštích, kdykoliv by si chtěli skočit do krámu pro mlíko. Psi by vám bez uzardění (to přeci jenom při vší své nadpřirozenosti nebude umět nikdy žádný) nadávali za pošlapané tlapky v nadzemce a zlotřilé myši by klidně způsobily jaderný výbuch v mateřské školce (klid, nějaké správným způsobem nadané dítě by jim to překazilo). A kdo má tohle neskutečné množství jednotlivých osobností držet na uzdě, aby to všechno mohlo vůbec fungovat? Jistě. Policisté desátého okrsku. Seznámili jsme se s nimi v prvním díle, a to důkladně. Každý už měl na triku nějaký zapeklitý případ, na některých komplikovanějších situacích spolupracovali dohromady, jindy si někteří z nich vyřizovali vlastní záležitosti.
Pokud bych měl na prvním díle vypíchnout hlavní (a snad jediný) nedostatek (lze-li tomu tak vůbec říkat), pak je to právě přehlcení čtenáře desítkami postav, zápletek, motivů a souvislostí, které dělají z TOP 10 dějovou mozaiku relativně náročnou na paměť čtenáře. Navíc je Moore stručný, s podrobným vysvětlováním si hlavu neláme, hodně toho nechává na logickém uvažování a analytickém přemýšlení. Tolik postav a zápletek je tedy dvojsečná zbraň. Na jedné straně to zabraňuje fádnosti a stereotypnosti příběhu, na druhou stranu si TOP 10 vyžaduje od čtenáře zvýšenou pozornost, která se pak zúčtuje až v druhém dílu. Rozjezd prvního dílu je tudíž zdlouhavý, přestože se toho na ploše několika desítek stran odehraje na komiks velmi mnoho. Z toho pramení hlavní nedostatek druhého dílu. Velká část jednotlivých epizod splyne v překvapivý a drtivě logický závěr, přesto mnoho motivů zůstane nedořešených. Že některé zůstanou nedořečené, tedy zanechané napospas čtenářově fantazii, to je skvělé, ale Moore jako by si pro svůj monstrózní dům postavil mnohem širší základy, než potřeboval. Na poslední stránce najdeme prapodivnou hlášku „Konec první sezóny“, jako by nám autor dával najevo, že příště míní pokračovat tam, kde začal, a vrátit se ke všem nadhozeným zápletkám. S tím je ale v přímém rozporu Moorovo prohlášení, že s komiksem nadobro končí a že se maximálně nechá přesvědčit na pokračování Ligy výjimečných. 
Kdyby se nechal přemluvit i na další pokračování TOP 10, jistě by se zvýšil celkový zážitek i z těchto dvou svazků. Příběh nemluvného fantasy hrdiny Smaxe a policejního mlíčňáka Toybox je dovyprávěn v samostatné pětisešitové sérii Smax, která vyjde i u nás (samozřejmě opět v jedné knize, rozsahem shodné s dnes recenzovaným TOP 10 – II). Dovyprávění osudů by si však zasloužilo více postav.
TOP 10 je jedna velká zábava, která pobaví všechny generace. Výhodu mají sečtělejší čtenáři, kteří bez problémů odhalí narážky na jiné komiksy, detektivky, filmy, ale i na politiku, mytologii a historii. I když všechno logicky zapadá do jednoho barevného celku, běžně najdeme jednotlivosti, které jeho věrohodnost nabourávají. Ale nic není omluvitelnějšího, než když se jedná o humor. Hlavní je, že příběh funguje jak má a samotné epizody mají svůj neopakovatelný náboj. V druhém dílu si najde své místo i větší akční scéna (gladiátorský souboj ve starém, ovšemže paralelním Římě), ale i ta je „odbyta“ několika obrázky. Prim hraje atmosféra, situační komedie a dramatické scény.
Pokud se vám zalíbil první díl, neváhejte nad koupí druhého. Bohatě se vám odvděčí. Přinese další světlo do podivných událostí v ulicích Neopolis a vedle nových epizod z policejního prostředí přinese i kýžený vrchol, který odhalí doslova hlavního protivníka.
Grafická stránka je na vysoké úrovni. Gene Ha, hlavní kreslíř, je blázen do detailů. Po „čtení“ přijde zcela jistě na řadu ještě „prohlížení“, které si vezme za cíl najít vše, co oko minulo v rychlém chvatu za odhalením hlavního padoucha. Ať chcete nebo ne, vaše oko se vás prostě na nic ptát nebude a vyžádá si od vás nekompromisně další příděl času. Takovéhle komiksy se vyplatí mít doma. Víte, že když se k nim po čase vrátíte, přinesou vám znovu a znovu něco nového, stále je kde těžit nové zážitky. I když mě hned po dočtení zamrzelo, že komiks není delší a některé střípky tak zůstaly neuspokojivě zakončené, jsou to nedostatky povrchní a nemám jinou možnost než držet se vysokého hodnocení.
